Chirurgická společnost plně podporuje protesty lékařů
Redakce Medical Tribune přináší upravený text jeho projevu.
Vážení kolegové,
v čele rezortu máme uvážlivého člověka, který si je vědom nevyhovujícího odměňování lékařů i špatného systému postgraduálního vzdělávání. Pokud jde o financování, domnívám se, že tento problém je nad střechou ministerstva zdravotnictví. Co pan ministr může, je situaci vysvětlit na vládě.
Podle OECD vydá Rakousko na zdravotnictví 3970 amerických dolarů na jednoho občana (údaje z roku 2008), oproti tomu Česká republika 1781 dolarů. Je nepochybné, že hrubý domácí produkt Rakouska je jiný než v České republice. S tím v krátké době žádný ministr nic neudělá. Co však může, je poukázat na to, že zatímco v evropských zemích, jejichž zdravotní péče je srovnatelná s naší, dávají na zdravotnictví 8.5 -11 procent HDP, my dáváme pouze 7.1 procent HDP.
O oprávněné přerozdělení HDP by naše ministerstvo mělo usilovat a nespokojit se s větami, že se nedá nic dělat.
Standardy a nadstandardy
Již delší dobu se hovoří o nutnosti vytvořit standardy lékařské péče. V této souvislosti se uvažuje o tom, jaká péče bude hrazena z pojištění, jaká bude z tohoto pojištění vyjmuta. Jestliže platí, že každý pojištěný pacient má nárok na zdravotní péči podle posledních medicínských poznatků, jakou mají logiku standardy a doplatky? To nedává žádný smysl.
Pro ilustraci, jak to funguje ve světě. V Evropě nepoznáte, zda jde na operační stůl privátní pacient nebo pacient z veřejného zdravotního pojištění. Privátní pacient chce odpovědi na tři otázky. Kdy to bude? Zítra. Kde bude ležet? Na jednolůžkovém oddělení. Kdo mě bude operovat? Pan profesor.
Ale představa, že lékaři udělají operaci žlučníku privátnímu pacientovi jinak než pacientovi, který si platí péči z veřejného pojištění, je absolutně nerozumná. Existují medicínské postupy, při kterých se zohledňuje využití různých materiálů – například endoprotézy kloubů apod. Ale to je velmi malé procento případů. V ostatních případech je moderní medicína jenom jedna.
Stejná cena v Hiltonu, pětinásobně dražší v nemocnici
V souvislosti s financováním zdravotní péče mě napadla myšlenka srovnat ceny za ubytování v pražském a vídeňském hotelu na jedné straně s cenami za noc v pražské a vídeňské nemocnici. Zjistil jsem, že jedna noc v pražském hotelu Hilton vyjde na 3800 Kč, zatímco ve vídeňském Hiltonu v přepočtu 4390 Kč - tedy pouze o 600 Kč více. Dále jsem srovnal cenu za lůžkoden v pražské a vídeňské nemocnici. Přijde-li například peruánský pacient do Fakutlní nemocnice Motol a není pojištěn, zaplatí za jeden lůžkoden 4000 Kč. Zavolal jsem do Vídně, abych zjistil, kolik stojí lůžkoden v nemocnici AKH Vídeň a zjistil jsem, že to činí 21 600 Kč (879 Eur). Tedy pětinásobek! A teď si položme otázku – VZP platí nemocnici zhruba 1000 Kč za noc. Jaká je reálná cena lůžkodne v nemocnici a kdo koho okrádá?
Pokud je touto reálnou cenou 1000 Kč, které platí pojišťovna, tak okrádáme toho Peruánce, který je v nemocnici za 4000 Kč. Jestli je cena vyšší, okrádá pojišťovna nemocnici. Kde je reálná cena, to nevím. Jak je možné, že ve Vídni stojí lůžkoden pětkrát více než u nás, když v hotelu Hilton jsou ceny podobné? Odpověď je jednoduchá. V hotelu jsou náklady na uklízečky, prací prostředky a podobné služby. V nemocnici se kromě uklizeček pohybují kolem postelí také středoškoláci – sestry a vysokoškoláci – lékaři. A proto je ono „přespání“ v nemocnici v Rakousku tak drahé.
Anketa mezi chirurgy: šokující výsledky
Abych získal konkrétní informace o personálním stavu v českých nemocnicích, rozeslal jsem dotaz primářům všech chirurgických lůžkových zařízení, kterých je celkem 140. Dostal jsem odpověď od 70 z nich.
První otázka zněla: Máte tabulkově plný stav chirurgů na oddělení? Plně tabulkový stav má pouze 43 procent českých lůžkových zařízení. Více než polovina nemocnic je tedy personálně poddimenzována.
Má druhá otázka: Je na oddělení přítomný vždy plně kvalifikovaný chirurg? Z odpovědí kolegů jsem byl zděšen. Kladně odpovědělo pouze 70 procent primářů. To znamená, že ve 30 procentech nemocnic se stává, že na oddělení není vždy přítomen kvalifikovaný chirurg. Na těchto odděleních slouží kvalifikovaný lékař jen na dálku, na telefonu. Představa, že přivezou do nemocnice člověka v ohrožení života a zkušený lékař dorazí až za půl hodiny, je strašná. To říkám jako lékař po čtyřicetileté zkušenosti.
Poslední otázka na kolegy z nemocnic byla, zda lékaři chodí po službě domů. Z jejich odpovědí vyplývá, že po noční službě chodí domů pouze 32 procent lékařů. To znamená 2/3 lékařů pracují proti zákoníku práce. Slíbil jsem primářům ve svém dopise, že je udržím v anonymitě, protože se také bojí.
A ještě jedna zajímavá věc. Česká chirurgická společnost sdružuje 1500 chirurgů. Nedávno kolega doc. Havlíček analyzoval věkové rozvrstvení členů naší společnosti. Ukázalo se, že chirurgů do 30 let je pouze 6 procent z celkového počtu členů ČCHS. Naopak členů nad 50 let je 51 procent. Až tato naše generace odejde, nevím, co nastane. Jestliže kolegové z Německa oznámili, že jim schází kolem 7 procent lékařů, tak jsou na tom čeští chirurgové v tomto porovnání téměř naopak.
Podpora lékařským protestům
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že plně podporuji akci nemocničních lékařů, protože mzdy českých lékařů jsou hanebné. Výbor společnosti si je vědom současné situace na českých chirurgických lůžkových odděleních a jednomyslně, bez připomínek podporuje akci Děkujeme, odcházíme. Výbor tím upozorňuje na riziko zhroucení chirurgické péče v některých regionech a podporou akce mu chce předejít. My v Motole žádný problém nemáme. Fakultní nemocnice ho nemají. Ale jsme tu jako reprezentanti všech chirurgů, i těch, kteří pracují v Sokolově, v Karlových Varech, v Domažlicích a dalších pohraničních městech, kde je situace katastrofální.
Zdroj: www.tribune.cz