Čeští onkologové jsou špička, ale zaostávají v komunikaci

     Lidé s onkologickým onemocněním mají v ČR přístup ke stejným metodám léčby i lékům jako pacienti v západní Evropě. V čem však česká onkologie i přes zlepšení posledních let pokulhává, je komunikace. Čeští zdravotníci se dosud nenaučili přikládat komunikaci s pacienty a příbuznými stejný význam jako například jejich kolegové ve Velké Británii. Na tiskové konferenci k 75. výročí založení Masarykova onkologického ústavu v Brně to řekl ředitel ústavu a předseda České onkologické společnosti Jiří Vorlíček.

    Podle Vorlíčka jsou přitom právě na komunikaci pacienti citliví. "Je to legrační, ale to, co na nás lidé nejvíc oceňují, je to, že s s nimi mluvíme, že je neodbýváme, že s nimi jednáme jako s lidmi a ne jako s věcmi, což se v českém zdravotnictví stále ještě děje," uvedl.

    Za západní Evropou však podle ředitele zaostává také přístup českých pacientů. V nadsázce řekl, že o auto se starají lépe než o sebe. "My počkáme, až onemocnění dostaneme, přijdeme k lékaři a řekneme, uzdravte nás a my budeme dál kouřit, nezdravě jíst, stresovat se a málo se hýbat," popsal. Podle něj navíc lidé nevyužívají preventivních programů, jejichž cílem je zjistit karcinom v počátečním stádiu, kdy je dobře léčitelný. "České screeningové programy nejsou dostatečně využívány. I když jsou placené pojišťovnou a dostupné," uvedl.

    Onkologický ústav k 75. výročí založení, které v lednu slaví, vydal publikaci. Autorka Věra Linhartová řekla, že ústav vznikl jako zařízení pro těžce nemocné, které jiné nemocnice v Brně odmítaly, především pacienty s tuberkulózou a rakovinou. S myšlenkou založení přišla Lucie Bakešová, dcera lékaře a badatele z Moravského krasu Jindřicha Wankla. Podle Linhartové je obdivuhodné, že za vznik ústavu i peníze nutné na jeho zřízení bojovala v době, kdy jí bylo 75 let.

    Myšlenku, aby se v ústavu kromě léčení i bádalo, zase prosadil její syn Jaroslav Bakeš. Podle Linhartové Bakeš, vynikající chirurg, předtím vybudoval chirurgické oddělení ve svatoanenské nemocnici, když se však po založení lékařské fakulty měnilo v kliniku, nestal se přednostou on, ale Pražan Julius Petřivalský.

    Nepřátelství a rivalita mezi oběma muži paradoxně onkologii pomohla. Bakeš začal s vehemencí budovat novou chirurgii na Žlutém kopci. Musel přitom překonávat nesouhlas Petřivalského a jeho stoupenců z lékařské fakulty. Po založení chirurgické nemocnice pomáhal i vzniku Masarykova onkologického ústavu, jehož zřízení prosazovala jeho matka. Tehdejší Dům útěchy - Masarykova léčebna však byl založen až po jeho smrti. Bakešová se otevření dožila, ale nejspíš se ho už sama neúčastnila. Byla vážně nemocná.

ČTK, Lucie Kučerová

Zdroj: ČTK