V roce 2004 se Česká republika stala členem Evropské Unie. Rozhodl jsem této příležitosti využít a po 17 letech praxe v nemocnici, na obvodě a RLP odejít pracovat do zahraničí.

Na podzim roku 2005 jsem se zúčastnil semináře pořádaného personální agenturou, zajišťující zaměstnání ve Spojeném Království.

Po několika týdnech čekání, vyplněném vyžádáním, zajištěním překladu a odesláním dokumentů pro získání GMC registrace (General Medical Council, obdoba ČLK), jsem dostal nabídku zúčastnit se konkursu na pozici lékaře na Emergency Department (dále Emergency) ve městě Enniskillen v Severním Irsku.

Po odeslání životopisu a motivačního dopisu jsem byl vybrán k ústnímu pohovoru do Varšavy. Komise se skládala z hlavního konzultanta v Emergency Medicine z nadřazené nemocnice v Londonderry, konzultanta nemocnice pro kterou se konkurs konal a personalisty.

Mým úkolem při konkursu bylo rozpoznat STEMI na přední stěně, odpovědět,  jak rozpoznat a léčit hypoglykémii a na závěr odůvodnit, proč chci pracovat ve Spojeném Království. Během týdne jsem obdržel vyrozumění o svém přijetí a v květnu 2006 pak nastoupil. Nemocnice ve městě Enniskillen je základního typu, Emergency Department ošetří kolem 25.000 pacientů za rok.

Ambulance přiváží 5–10 pacientů za den. Hlavní předností této nemocnice bylo, že mi hlavní konzultant dovolil několikatýdenní stáž předtím, než mě plně implementoval do služeb. Toto by při nastoupení do většiny jiných nemocnic vůbec nepřipadalo v úvahu a lékař, který by nebyl schopen po velmi krátkém zaučení samostatně pracovat, by byl propuštěn.

Po dvou letech práce se moje rodina rozhodla, že se ke mně na jeden rok v UK připojí. Hledal jsem tedy nemocnici v oblasti, která by nabízela i možnost dlouhodobého kursu angličtiny po moji ženu. Volba nakonec padla na město Eastbourne na jižním pobřeží Anglie.

Krajská nemocnice Eastbourne

Město Eastbourne má 90.000 obyvatel, nemocnice obsluhuje spádovou oblast 250.000 obyvatel. Nemocnice (District General Hospital) je ekvivalentem naší krajské nemocnice se všemi odděleními kromě neurochirurgie, plastické chirurgie a kardiochirurgie.

Emergency Department

Emergency ošetří cca 50.000 pacientů za rok. Oddělení se skládá z části Minor s kapacitou 8 lůžek, určené pro nezávažná zranění, stabilizované bolesti břicha, nekardiální bolesti na hrudi nebo pediatrické pacienty nevyžadující intenzívní dohled.

Lůžka jsou umístěná v boxech po obvodu haly, uprostřed s pracovním stolem kde se píše dokumentace a kde jsou počítače. Emergency je napojené na RTG oddělení a laboratoř, s on-line dostupností výsledků laboratorních vyšetření (do jedné hodiny po odeslání vzorků do laboratoře) a prohlížení RTG snímků. Část Major, taktéž s kapacitou 8 lůžek je určená pro ne zcela kompenzované pacienty, bolesti na hrudi a nezávažné případy dušnosti.

Pro všechny závažnější stavy včetně traumat je určená část Resus a kapacitou 4 dospělých a 2 dětských lůžek. Každé Resus lůžko je vybavené monitorem a anesteziologickým stojanem. Pacient přivezený Ambulancí je předán vedoucímu směny (jedná se o starší sestru), která rozhodne na kterou část oddělení je pacient umístěn. Pokud Ambulance přiváží závažnější stav, předem volá na oddělení (pouze v tomto případě, jinak by musela být vyčleněna pracovní síla, která by permanentně telefonicky komunikovala s Ambulancí). Takový pacient je obvykle předán na Resus.

Přednemocniční péče

Přednemocniční péče je poskytována Ambulance Service. V každém sanitním voze je dvojice paramediků, kteří jsou vyškoleni a oprávněni provádět neodkladné výkony jako KPCR včetně intubace, zajištění periferního přístupu a podání základních léků. Jiné posádky jsou složené pouze z Ambulance Technicians, jejichž možnosti jsou velmi limitované. Tyto posádky praktikují systém „každého nalož a přivez“.

Ambulance přivážejí pacienty na oddělení až na výjimky nepřetržitě. Velmi často se tvoří fronta nosítek s pacienty na chodbě, protože na Emergency není volné lůžko. Zažil jsem období, kdy Ambulance čekaly s pacientem až osm (!!!) hodin na volné lůžko. Ambulance přiveze skoro každého, kdo si ji zavolá. Ambulance přivezla i pacientku, které se ve spánku zdálo, že vypila nápoj, do kterého ji někdo přidal nějakou drogu. Po probuzení pacientka zavolala na dispečink Ambulance a tato ji přivezla. Když jsme se ptali posádky, co máme s pacientkou dělat, tak krčila rameny s tím, že oni nejsou oprávněni ze zákona nikoho nechat doma…

Trauma pacient a pacient po resuscitaci

Pokud je přivážen trauma pacient, aktivuje se Trauma Team. Je složen z Team Leader (který je obvykle starší lékař Emergency), anesteziologa a anesteziologické sestry, staršího chirurga, staršího a mladšího ortopeda, sestry z Emergency a dokumentační sestry.

Trauma pacient je přivážen zásadně s plnou fixací krční páteře, ležící a zafixovaný na spinal board. Po předání informací od Ambulance vedoucímu týmu se postupuje podle zásad Advance Trauma Life Support (ATLS). Anesteziolog se postará v prvním kroku o dýchací cesty spolu s pokračující fixací krční páteře (krok A+c) a ve druhém kroku o dýchání (krok B), přičemž hlásí nálezy dokumentační sestře. Ve třetím kroku (krok C) obvykle ortoped zajistí dva žilní přístupy s odběrem krve a zahájením volumové náhrady, opět s hlášením údajů dokumentační setře.

Starší chirurg vyšetří břicho, v případě patologického nálezu je k dispozici Fast Scan - přenosný UZ scanner schopný detekovat volnou tekutinu v dutině břišní či jinou závažnější patologii. V kroku D se zjišťuje GCS, hladina glykémie a přítomnost neurologické lateralizace. Jakmile je ukončena sekvence AcBCD kroků, přistupuje se k Log-Roll, tedy přetočení zraněného na stranu za pomoci čtyř členů trauma týmu.

Další člen trauma týmu provádí vyšetření páteře, kdy zjišťuje její bolestivost nebo deformity, a vyšetření končí perrektálním vyšetřením. Před přetočením zraněného zpět na záda se vyjímá spinal board. Následuje RTG snímkování pojízdným RTG přístrojem, kdy se zhotovuje laterální snímek krční páteře, RTG srdce a plíce a RTG pánve.

V případě stabilizovaného stavu je posledním krokem detailní vyšetření zraněného (secondary survey), obvykle prováděného mladším ortopedem. Vše se dokumentuje na předtištěný trauma chart. Další osud pacienta závisí na charakteru zranění, obvykle je přijímán na chirurgické či ortopedické oddělení.

V případě zástavy dechu a oběhu je paramediky na místě zahájena kardiopulmonální resuscitace a v případě její úspěšnosti je pacient přivezen na oddělení, po předchozí aktivaci Arrest Team. Tento tým je složen z anesteziologa a příslušníků interního oddělení, personál Emergency se jej obvykle neúčastní.

V pracovní době je tento tým vedený Resuscitation Officer. Jedná se o vyškolený střední zdravotnický personál, který kromě výše uvedeného poskytuje pravidelná školení v rámci Advanced Life Support kursů.

Chodící  pacient

Pacienti, kteří se dostaví na Emergency jinak než pomocí Ambulance, se nejdříve zaregistrují v recepci. Recepční vědí, že mají ohlásit vedoucímu směny pacienty s bolestí na hrudi, dušností, alergickou reakcí nebo jiným akutním stavem, jinak se pacient posadí v čekárně. V závislosti na počtu pacientů je po různě dlouhé době čekání vyšetřen třídící sestrou (Triage Nurse), která v případě shledání závažnějšího stavu pacienta umístí na lůžko Emergency, jinak poskytne analgetika, odebere krev, nebo odešle zraněného na RTG vyšetření. Čekací doba na ošetření lékařem je velmi různá, pohybuje se od několika minut až po extrémních 8–9 hodin. Na Emergency by měli patřit akutní stavy a úrazy, ale v mnohých případech tomu tak není. Na oddělení přicházejí pacienti s potížemi trvajícími týdny až měsíce, nebo pacienti s potížemi, které patří k řešení praktickým lékařům. K nim se však pacient musí objednat, a pokud je objednán za několik dní, celkem pochopitelně přichází s akutním stavem k nám.

Jaké jsou personální vztahy na oddělení Emergency? Jak spolupracují tamní lékaři se specialisty? Čtěte - ZDE.

MUDr. Petr Lipavský, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz