Česko chce šetřit, tak vyhodí čtyři miliardy oknem
Česko každý rok vyhodí oknem čtyři miliardy korun. Peníze ztratí paradoxně proto, že se "snaží ušetřit". Místo drahých moderních léků nabídne lidem pilulky levnější. Tedy méně účinné.Jenomže některé pacienty tím odsoudí k invalidnímu důchodu. Místo toho, aby pracovali a platili daně, živí je stát.
Suma vyčíslená v první větě se přitom týká jen dvou chorob, ve skutečnosti bude daleko vyšší.
Nejtypičtější vlastností českého zdravotnictví je podle Tomáše Doležala z Institutu pro zdravotní ekonomiku krátkozrakost. Zatímco jiné země si všimly, že se lidem vyplatí dát drahé biologické léky, protože jim stát záhy nebude muset platit invalidní důchod, Česko se stále moderním lékům brání. Než jim dají úřady zelenou a vpustí je na český trh, uplyne několik dlouhých let. Přitom třeba v Rakousku trvá vstup nového léku na trh necelé tři měsíce a v Dánsku půl roku.
Život delší o 102 roků
"Šetření na nesprávných místech má však fatální následky pro pacienty i pro samotný stát," upozorňuje Tomáš Doležal. Pokud lidé nedostanou účinný lék včas, objeví se u nich komplikace a přidružené zdravotní problémy. "Stráví spoustu času v nemocnicích, takže vzrostou náklady na hospitalizaci. Drtivá většina nemocných navíc skončí v invalidním důchodu a stát je musí až do smrti živit," podotýká Doležal.
Přidává konkrétní čísla. Třeba lék Everolimus na rakovinu ledvin - jeho příchod na trh se podle Doležala zpozdil o 451 dnů. Za tu dobu ho mohlo užívat 146 pacientů. Pokud by se spočítaly dny, kdy mohli všichni tito nemocní žít a pracovat, dalo by to podle Doležala celkových 102,5 roku života navíc.
Další příklad se týká revmatiků a lidí s lupénkou. Pokud nedostali moderní lék včas, nebo dokonce vůbec, museli začít po 17 letech nemoci začít šidit práci. Jejich výkon se snížil o 36 procent. Běžné denní činnosti museli omezit dokonce o 58 procent. "Ztráta pro společnost se vyšplhala na čtyři miliardy. A to přitom mluvíme jen o těchto dvou chorobách," doplňuje Doležal.
Biologická léčba se v Česku dostane jen asi čtyřem procentům nemocných. Evropský průměr je přitom patnáct procent, v zemích Beneluxu poskytnou cílenou léčbu dokonce dvaceti až třiceti procentům pacientů. "Paradoxem navíc je, že český stát platí za biologické léky jedny z nejnižších cen v Evropě," podotýká Doležal.
Jeho slova potvrzuje Petra Tesařová, docentka z Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Peníze, které mají lékaři na léčbu, podle ní naprosto neodpovídají skutečným potřebám. "Pojišťovny nesledují kvalitu péče, ale jen její cenu," říká Tesařová. Pacient se přitom podle ní často ani nedozví, že účinnou léčbu nedostane kvůli nastaveným "ekonomickým důvodům".
Cíl: utratit co nejméně. Ovšem jen na začátku
A situace se hned tak nezmění. O příchodu nových léků na trh se totiž rozhoduje v zdlouhavých a byrokraticky náročných správních řízeních. Český systém je podle odborníků na lékovou politiku dokonce nejsložitější v celé Evropě.
Dopady české lékové politiky na zdraví obyvatelstva navíc nikdo nesleduje. "Nikdo se na léčbu nedívá jako na celek. Nikdo nepočítá, jaké přinese celospolečenské nepřímé náklady, zkoumá se jen prvotní útrata," kritizuje systém Doležal.
Alena Zvoníková z odboru posudkové služby Ministerstva práce a sociálních věcí jeho slova potvrzuje. "Je pravda, že v našich statistikách vidíme jen to, kolik lidí je invalidních. Už se však nedopátráme toho, jaký byl průběh nemoci a zda lidé dostali biologickou léčbu. Nevidíme ani komplikace, jakými pacienti během léčby a po ní trpěli," přiznává.
Obě ministerstva – zdravotnictví i sociálních věcí – se proto dohodla, že budou pracovat na úpravě. Oba systémy – ten zdravotnický a ten, ze kterého plynou peníze na nemocenské a invalidní důchody – chtějí propojit. Mělo by se tak stát ve druhé polovině čtyřletého mandátu Nečasova kabinetu a měly by si to celé "vzít pod křídlo" zdravotní pojišťovny.
TÝDEN
Zdroj: TÝDEN