České zdravotnictví zažívá nepoznané

Představitelé zdravotních pojišťoven a další pozvaní odborníci diskutovali o stavu pojištění v Česku a především možnosti komerčního pojištění. Na počátku připomněl MUDr. Hroboň body reformního záměru vzešlého z ministerstva zdravotnictví, jež se v minulých letech podařilo úspěšně naplnit.

Šlo o zavedení regulačních poplatků, implementaci nového systému cenové regulace a úhrad léků, který je sice administrativně náročný, nicméně transparentní, novelizaci vzdělávacích zákonů, jejímž výsledkem je státní podpora postgraduálního vzdělávání a postupné změny ve způsobech úhrady zdravotních pojišťoven poskytovatelům zdravotní péče, kdy se přechází od paušální platby na platby dle systému DRG, tedy dle skutečně provedených výkonů.

Navzdory těmto úspěchům stále zůstává problémem nedostatečná role pojišťoven a nevyhovující síť poskytovatelů zdravotní péče. "Stát není schopen úspěšně řídit moderní zdravotnictví," říká MUDr. Hroboň a dodává, že "proto by tuto iniciativu měly převzít zdravotní pojišťovny". Motivací ke správnému a zdravému fungování celého systému je zavedení tržního prostředí. Celosvětově je patrná tendence snižovat objemy finančních prostředků, které do zdravotnictví půjdou.

Také nebývalý meziroční finanční nárůst našich zdravotních pojišťoven v posledních letech (zhruba o 7 % každý rok) se jeví pro následující období nereálný. Tato situace však paradoxně může napomoci rozvoji konkurence mezi stávajícími pojišťovnami, které navíc budou muset čelit tlaku komerčních pojišťoven nabízejících nemalé výhody pro pacienty. To však předpokládá, aby se zásadně změnil vztah zdravotních pojišťoven a pojištěnců. V budoucnu by se zdravotní pojišťovny měly stát agenty svých pojištěnců a jejich jménem nasmlouvávat tu nejlepší péči za co nejpříznivější cenu. Zatím se tomu tak bohužel neděje, protože tento vztah vychází ze zastaralého znění zákona o zdraví lidu z roku 1966.

Statutární pojištění hraje nezanedbatelnou roli

O možnostech privátního pojištění hovořil na setkání RNDr. Ing. Jiří Němec, CSc., jenž působí jako celosvětově uznávaný konzultant na poli pojištění. Statutární pojištění je povinné pro všechny, naproti tomu privátní je dobrovolné a může nabývat několika forem. Úlohu náhradního pojištění plní ve chvíli, kdy statutární není dostatečné. Jako doplňkové slouží ve chvíli, kdy má statutární pojištění nedostatečný rozsah nebo hloubku. V případě nespokojenosti plní úlohu nadstandardní.

Zavedením privátního pojištění zdaleka nekončí úloha statutárního pojištění, jež skýtá oproti privátnímu nezanedbatelné výhody. Patří mezi ně především zajištění solidarity zdravých s nemocnými, totéž platí o vztahu mezi příjmově slabými a bohatšími obyvateli. Dále pak pojišťovnám brání v negativním výběru a v neposlední řadě ovlivňuje ceny za zdravotní péči.

Náklady na zdravotnictví představují hlavně mzdové výdaje

Stále diskutovanou a ožehavou otázkou jsou mzdy zdravotníků. Objem prostředků v celém zdravotnictví je výsledkem kompromisů mezi všemi zúčastněnými a musí se každý rok obnovovat. Na druhé straně platí, že i když vládnou horší časy, zdravotnictví nemá a priori nižší výdaje. "Většinu nákladů na zdravotnictví však představují personální výdaje, asi 52 % z celkových výdajů, nebo zisky poskytovatelů zdravotní péče, např. privátních lékařů. Pokud se tedy hovoří o nákladech na zdravotní péči, je třeba mít především na mysli, že jde hlavně o personální náklady. Investice tvoří asi jenom zhruba šest procent celkových nákladů, takže i když jsou drahé, nehrají takovou roli," říká RNDr. Němec. 

Zdroj: MT