Česká Lípa: práci najdou jen lékaři a šičky

V čekárně českolipského úřadu práce je ve čtvrtek dopoledne plno, ale každý si má kam sednout.

"Největší frmol bývá v pondělí a ve středu. To se tu otočí až 300 lidí," říká slečna u vstupního informačního pultíku.

Příchozím vydává pořadové lístky a podle jména je řadí do elektronické fronty k jednotlivým zprostředkovatelům práce.

Fronta rychle odsýpá, klienti se v boxech u zprostředkovatelů příliš neohřejí. Není divu, volných míst na výběr totiž moc není.

"Ještě loni v květnu jsme měli tři uchazeče na jedno volné pracovní místo, dnes je jich dvacet," říká Marcela Ottová, mluvčí pracovního úřadu.

Okres Česká Lípa patří do první desítky regionů s nejvyšší nezaměstnaností, bez práce je tu už téměř sedm tisíc lidí. Důvodem je skutečnost, že region žije především z automobilového a sklářského průmyslu. Ani jeden na tom dnes není nejlépe.

V nedalekém Novém Boru se nachází zkrachovalá sklárna Crystalex (800 lidí bez práce) a Českolipské zaměstnávají například výrobce autopotahů Johnson Controls, továrna na autodíly Delphi Packard Electric či Faurecia ze sousedního okresu.

Firmy od začátku roku kvůli nedostatku zakázek propustily stovky zaměstnanců. V Packardu, na lince pro airbagy do vozů Škoda, pracovala i paní Anna.

"V tuto chvíli jsem připravena brát i minimální mzdu. Nebude ale snadné najít práci, kterou můžu skloubit dohromady se dvěma dětmi a studiem," krčí rameny. Na "pracáku" je druhý měsíc, rodinu teď živí manžel, který podniká jako malíř a lakýrník.

S propouštěním dlouholetých zaměstnanců Crystalexu vyšel najevo další velký problém. "Lidé, kteří jsou po třiceti letech propouštěni ze zaměstnání, si neumějí hledat na internetu práci, nejsou schopni si napsat ani životopis," konstatuje Ottová.

Pro propuštěné skláře proto zavedl pracovní úřad poradenský program, kde je učí hledat si práci a psycholog se jim snaží dodat sebevědomí.

Mezi třemi stovkami volných míst je trvalá poptávka po lékařích pro českolipskou nemocnici a po šičkách. Těžkou práci, jako je například šití potahů do aut, nechce nikdo dělat a část mongolských zaměstnankyň, které ji dosud vykonávaly, už se vrátila do vlasti.

"Šití je jediná práce, kterou nechci," říká nakrátko ostříhaná asi 35letá žena. Matka jednoho dítěte prý hledá práci už devět let. Ráda by uklízela nebo vybalovala zboží v obchodě, nic příliš namáhavého kvůli nemoci dělat nemůže.

Existenční problémy ji podle jejích slov už přivedly i na psychiatrii. Z čeho žije, když úřad vyplácí podporu jen prvních pět měsíců?

"Mám naštěstí přítele. Myje okna," prozrazuje. K tomu dostává příspěvek na bydlení, sociální příplatek a přídavek na dítě.

Zdroj: Mladá Fronta DNES