Část lékařů zvažuje změnu povolání. Důvodem je rodina

Sladit práci a rodinu, jste-li zdravotníkem, může být nadlidský úkol. Jak rodičovství a zejména pak péče o malé děti hýbe profesními preferencemi našich lékařek a lékařů, se pokoušel zjistit průzkum spolku Mladí lékaři. Podle jeho autorek výsledky jednoznačně apelují na nutnost změn v organizačních strukturách a pracovní kultuře, které by zdravotníkům usnadnily slaďování osobního a pracovního života. Ostatně je to také otázka týkající se dlouhodobé personální stabilizace. Z výsledků totiž vyplývá, že už nyní 15 procent lékařek a lékařů uvažuje, že v souvislosti s rodičovstvím povolání lékaře raději opustí. Bezmála třetina pak ze stejného důvodu zvažuje alespoň změnu specializace.

Protesty lékařů z minulého roku spustily hlubokou veřejnou diskusi o poměrech ve zdravotnictví, a zejména pak pracovních podmínkách v českých nemocnicích. Ústředním tématem těchto diskusí se i díky transpoziční novele zákoníku práce stala problematika slaďování profesního a osobního života. Průzkum spolku Mladí lékaři se zaměřil na období profesního života lékařek a lékařů z hlediska tzv. work-life balance nejpalčivější – rodičovství. „Průzkum „Rodičovství v medicíně“ představuje pilotní sondu mapující potřeby, priority a preference spojené se slaďováním rodinného a profesního života lékařek a lékařů pracujících na území České republiky. Hlavním cílem je upozornit na důležitost prorodinných opatření na všech úrovních organizace práce a vyzdvihnout jejich potenciál v personální stabilizaci českého zdravotnictví,“ vysvětlila motivy pro realizaci průzkumu jedna z autorek analýzy Veronika Vlachová ze spolku Mladí lékaři s tím, že tým realizující tento průzkum připravuje další dílčí projekty zaměřené na přímou podporu rodičů mezi lékařkami a lékaři.

Změna povolání nebo specializace

Z hlediska stability našeho zdravotnictví je asi nejvíce alarmujícím zjištění, že celkem 15 procent dotázaných lékařek a lékařů uvažuje o tom, že z rodinných důvodů opustí povolání lékaře. Ještě častěji pak takto uvažují čerství absolventi (21 %), naopak nejméně lékařky a lékaři s atestací na úrovni L3 ve vedoucí pozici (7 %). Ne každé pracoviště a každý medicínský obor klade na lékaře stejně vysoké nároky. Větší část lékařek a lékařů tedy uvažuje v souvislosti s rodičovstvím alespoň o změně specializace – celkem 27 procent.  V případě primárních pečovatelů, kterými jsou dle analýzy průzkumu téměř ve všech případech ženy (98 %), je tento směr uvažování ještě výraznější – 34 procent. A naopak u rodičů, kteří nejsou primárními pečovateli, takto uvažuje 19 procent dotázaných. „Tato data by bezesporu měla motivovat k úpravě pracovních podmínek pro lékařky a lékaře s rodinami, vzhledem k obrovskému úsilí a investicím věnovaným vzdělávání lékařského personálu,“ míní autorky analýzy s tím, že tato data stojí za pozornost i s ohledem na rostoucí počet žen v medicíně (viz grafy 1 a 2).

Délka služby neslučitelná s rodičovstvím

Organizace práce ve zdravotnictví, resp. v nepřetržitém provozu, je z hlediska slaďování pracovního a osobního života z podstaty věci problematická. Zvláště to platí v případě tzv. pohotovostních služeb, které považuje za neslučitelné s péčí o rodinu celkem 62 procent respondentů. Sloužit pohotovost a současně pečovat o rodinu si dokáže představit dokonce jen 18 procent dotázaných. Jak dlouhé služby tedy lékařky a lékaři preferují? Ženy s dětmi do 10 let upřednostňují 12hodinové pohotovostní služby, muži se naopak přiklánějí spíše k 24hodinovým službám. Ti, kteří zatím nemají děti, situaci nejčastěji nedokázali posoudit, případně kopírují výše uvedené preference rodičů, a to včetně rozdílu mezi ženami a muži. „Tento rozdíl v preferencích délky pohotovostních služeb je obzvláště zajímavý v kontextu aktuálních snah o racionalizaci pracovní doby lékařů, snižování počtu přesčasů a optimalizaci mzdových a platových podmínek,“ míní autorky (viz grafy 3 a 4).

Rodiče preferují práci v ambulancích

Říká se, že ve chvíli, kdy se člověk stane rodičem, dívá se na svět jinýma očima a mění i své priority. Průzkum „Rodičovství v medicíně“ bezezbytku potvrzuje, že i zde rodičovství mění pracovní preference lékařek a lékařů.  Takřka polovina dotázaných (47 %) by své rodičovství zahrnula do úvah o výběru své specializace. Ostatně analýza výsledků průzkumu potvrdila viditelné rozdíly v náplni práce bezdětných lékařek a lékařů oproti rodičům (viz graf 5).  Na lůžkových odděleních pracují nejčastěji bezdětní. V případě rodičů záleží na tom, zda je rodič, nejčastěji matka, primárním pečovatelem. Primárně pečující rodiče častěji uváděli práci v ambulanci (51 %), ostatní rodiče zas oproti primárním pečovatelům pracují mnohem častěji na operačních sálech.

Tyto rozdílné pracovní preference navíc u primárních pečovatelů přetrvávají i po ukončení rodičovské dovolené. Pokud lékařka nemá dítě, mnohem častěji nachází uplatnění na lůžkovém oddělení. Na druhou stranu, pokud se matka lékařka vrátí z rodičovské dovolené, obvykle nadále preferuje práci v ambulanci. „Mezi lékařkami s dětmi jsme také zaznamenali nižší zastoupení na operačních sálech a současně vyšší podíl těch, které se věnují administrativní práci,“ doplňují autorky analýzy s tím, že u navrátivších se z rodičovské dovolené je též pozorovatelný významný posun k částečným úvazkům či práci na dohodu o provedení práce.

Zkrácený pracovní úvazek dle průzkumu upřednostňuje celkem 53 procent rodičů, kteří dříve byli na mateřské či rodičovské dovolené a stále se podle autorek identifikují s rolí primárního pečovatele. Ostatní dotázaní rodiče jsou zaměstnáni na plný úvazek v 88 procentech případů. „Naše zjištění reflektují dlouhodobý dopad rodičovství na kariérní rozhodování. V roli primárně pečujících rodičů zůstalo 96 procent respondentek dotazníku, které aktuálně nejsou na rodičovské dovolené, ale v minulosti ji absolvovaly. Specifické potřeby tak mohou tyto ženy, v případě, že mají více dětí, provázet značnou část jejich profesního života,“ konstatují autorky, a dodávají: „Kontinuální podpora flexibilních pracovních podmínek má mnohem širší a dalekosáhlejší dopad, než se může zdát například z odmítavých argumentů z debat o jejich implementaci.“

Nejžádanější benefity – zkrácený úvazek a dětské skupiny

Jsou pracovní podmínky nutným předpokladem slaďování profesního a osobního života? To průzkum zjišťoval v části zabývající se zaměstnaneckými benefity. Jaké jsou tedy, z pohledu lékařek a lékařů majících děti nebo uvažujících o nich, nejdůležitější? Respondenti v průzkumu vybírali z množství nabízených benefitů, přičemž mohli vybrat pouze pět možností. Jednoznačně nejžádanějším benefitem byla nakonec nabídka zkrácených úvazků (77 procent) následovaná dostupností dětské skupiny v areálu daného zdravotnického zařízení (67 procent), v těsném závěsu se na třetí příčce umístila flexibilní pracovní doba (66 procent). Mezi další velmi žádané benefity ale patří také dostupnost mateřských školek či umožnění specializačního vzdělávání i během rodičovské dovolené a další (viz graf 6).

Zaměstnavatelé by se ale měli mít na pozoru před dalším závažným zjištěním průzkumu. Až 43 procent respondentů totiž v souvislosti s rodičovstvím zvažuje, že změní působiště. U primárních pečovatelů je podíl dokonce až 46 procent, u ostatních 27 procent (viz graf 7).

A jaká je souvislost s dostupností výše uvedených benefitů? „Významný rozdíl byl zjištěn v případě dostupnosti zkráceného pracovního úvazku. Možnost zkráceného pracovního úvazku má 87 procent primárně pečujících osob, které ho považují za přínosný pro slaďování rodinného a profesního života a změnu zaměstnavatele neplánují. Těm, kteří změnu plánují, je dostupný v 80 procentech případů, tedy o sedm procentních bodů méně. Flexibilní pracovní dobu nemá k dispozici 73 procent primárně pečujících osob, které chtějí změnu, oproti 64 procentům, které ji také nemají, ale o změně zaměstnavatele neuvažují,“ uvádějí autorky s tím, že tyto rozdíly lze vnímat jak na individuální úrovni, tak i v širším kontextu. Respondenti prý často uváděli, že pro ně jako pro rodiče s nižšími úvazky nejsou zaměstnanecké benefity dostatečně dostupné. Netýkají se jich některé příplatky ke mzdě, a jsou tak ekonomicky závislí na sloužení pohotovostních služeb.

Návrat do práce může přijít draho

Část lékařek a lékařů prý pak v této souvislosti v komentářích k dotazníku uváděla, že jako rodiče zvažují, zda se jim návrat do práce vůbec vyplatí. To se týká zejména situací, kdy si lékaři musejí zajistit na dobu výkonu svého povolání péči o děti. Často za nemalé peníze. „Časný návrat do zaměstnání se pak stává větší či menší dobrovolnou investicí do sebe a svého kariérního rozvoje,“ konstatují autorky. Tento aspekt nabývá na významu nejen v případě podpory rodičů na pracovišti při plnění náležitostí specializačního vzdělávání, ale i v případě dostupnosti dětských skupin a mateřských školek na pracovišti. „S firemní školkou nebo dětskou skupinou nemám zkušenost žádnou. Do práce jsem se vracela po půl roce mateřské dovolené, a protože jesle žádné nebyly, platila jsem si chůvu, která v tu dobu stála téměř dvojnásobek mého tehdejšího platu. Když byly synovi dva roky, pokoušela jsem se ho přihlásit do firemní školky, ale přednost měly děti sester a my jsme se na dlouhém pořadníku nikdy nedočkali. Nepodařilo se mi najít jinou školku, která by kopírovala moji pracovní dobu,“ vylíčila pro fórum Medical Tribune osobní zkušenost Barbora East z III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol.  Úsilí o zajištění péče o malé děti v době výkonu povolání lékaře by mělo být jednou z hlavních systémových změn i podle zástupkyně Sekce mladých lékařů ČLK Moniky Hilšerové. „Někdy je komplikované přihlásit do školky i dítě starší tří let z kapacitních důvodů. Dětské skupiny v nemocnicích by měly být prvním krokem k tomu, aby lékařky a sestry – přeci jen stále jsou to častěji ženy na rodičovské, které tvoří na některých odděleních většinu personálu, měly možnost se vrátit do zaměstnání dřív. Zároveň školka v nemocnici je výhodou už jen proto, že běžné školky otevírají často až v sedm hodin ráno, kdy většina personálu má už být přítomna na pracovišti,“ potvrzuje Monika Hilšerová komplikovanou situaci zdravotníků s malými dětmi.

Apel na zavedení organizačních změn

Jaké závěry a jaká doporučení tedy plynou z prezentovaného průzkumu? Podle autorek jednotlivá zjištění kladou apel na zavádění takových organizačních změn, které povedou skrze usnadnění slaďování pracovního a rodinného života k vyšší efektivitě a stabilitě zdravotnického personálu. „Tyto změny v organizačních strukturách a pracovní kultuře zahrnují například uzpůsobení provozů s ohledem na zkrácené a flexibilní úvazky, které respektují potřeby rodičů a generace mladých lékařů obecně, a zřizování zařízení péče o malé děti v nemocnicích nebo jejich blízkosti. V neposlední řadě sem ale patří také umožnění a podpora plnění podmínek specializačního vzdělávání,“ shrnují autorky. Mnohé požadavky, například zmíněná flexibilní pracovní doba, navíc podle autorek korelují s obecnými trendy ve společnosti. „Změny v těchto oblastech mají potenciál být pozitivně vnímány v očích všech mladých lékařů. Výsledky analýzy by zároveň neměly být vnímány pouze jako výzva k úpravě pracovních podmínek pro lékařky a lékaře s rodinami, ale také jako příležitost k inovacím v náborové strategii,“ uzavírají s tím, že pokud zaměstnavatelé upraví své pracovní podmínky v souladu s naznačenými preferencemi lékařů, umožní to nejen personální stabilizaci zdravotnictví, ale také získání nových lékařů pro odlehlejší lokality a nedostatkové specializace.