Boj o každou vteřinu

Jen málokde v Evropě se lékaři potýkají s tolika případy infarktů a mrtvice jako v Česku. Vysoká je také úmrtnost: ročně asi sto tisíc lidí, což je až dvakrát více než v jiných zemích srovnatelné velikosti. Další pacienti zůstávají invalidní. Mapa zařízení, jež infarkty léčí, se však mění: záchranka od nynějška převeze pacienty do deseti vybraných center v zemi. Další nemocnice s nimi budou jen spolupracovat. V kterékoli jiné situaci by čtvrthodina neznamenala téměř nic. Tentokrát šlo o všechno: když volala pětasedmdesátiletá Jiřina z Olomoucka pro svého manžela záchranku, operátorka si mohla vybrat. Buď pošle pacienta s mrtvicí do Přerova, nebo do Kroměříže. Jedna z nemocnic byla takzvaně "spádová", pacient tam patřil podle bydliště. Do druhé to bylo asi o dvacet minut rychlejší. Sanitka zamířila do spádové nemocnice a manžel paní Jiřiny dnes nemluví a neslyší. "Těch dvacet minut mohlo rozhodnout," říká nyní žena.
Podobných případů by se v Česku našly stovky. Kdo se potýká s mrtvicí, má na záchranu pouhé tři hodiny. Pokud se do té doby nedostane do nemocnice, v níž okamžitě zasáhne odborník, následuje trvalé postižení. "Mozkové buňky začínají odumírat velmi rychle, po pouhých pěti minutách – kvůli nedostatku kyslíku a živin," vysvětluje Ladislav Groch z brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny.

Změna od letošního jara

Pacienti s infarkty a mrtvicemi už se napříště do každé nemocnice vozit nebudou. Od letošního jara se o ně má postarat deset specializovaných center, s nimiž spolupracuje dalších třiadvacet "iktových" center – pracovišť s jednotkami intenzivní péče, která se specializují na rozpoznání a léčbu mozkových příhod. Ostatní zařízení mají mít na starosti jen doléčení pacienta. "Než se dřív pacienti dostali na správné pracoviště, kde jim dokázali pomoci, prošli i dvěma nevhodnými nemocnicemi," přibližuje změnu mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň. Péče se nyní soustředí jen do špičkových center, v nichž jsou pacientům k dispozici ti nejlepší odborníci. Slouží čtyřiadvacet hodin denně, mají nejmodernější techniku. Centra navíc nabízejí všech pět potřebných oborů: kardiologii, kardiochirurgii, angiologii (diagnostika a nechi30 rurgická terapie onemocnění cév), cévní chirurgii a intervenční radiologii. Rozseta jsou po republice rovnoměrně – tak, aby každé z nich sloužilo přibližně jednomu milionu obyvatel. Ministerstvo je pravidelně podrobí hloubkovému auditu. Pokud by se mrtvici snažila léčit některá z nemocnic, kterou úřady nezapsaly na seznam ve věstníku, může na to doplatit trestním oznámením.

Potrvá to déle?

"Pro nás je to výborná zpráva. Jednak můžeme dál přijímat pacienty po mrtvici, navíc můžeme léčbu rozšířit o rehabilitační lůžka, kdy je třeba s pacientem při následné péči cvičit a uvolňovat svaly," pochvaluje si vznik center Libor Vylíčil, ředitel nemocnice v Litomyšli. Část odborné veřejnosti se však bouří, změna je prý spíše škodlivá: "Dřív jsme pacienty s mrtvicí vozili do všech oblastních nemocnic, teď je budeme vozit jen do Kladna, Kolína nebo do Prahy, což v některých případech potrvá déle. Přitom u mozkocévních poruch jde o vteřiny," říká například šéf středočeské záchranky Martin Houdek.

Jizva na srdci

Ve zvládnutí akutního infarktu myokardu se Česko řadí dlouhá léta ke světové špičce. Přesto má ischemická choroba srdeční – tedy nedokrvování srdce – na svědomí více než polovinu úmrtí v zemi: každý den tímto způsobem zemře 190 lidí. Pacienti si mnohdy zaviní problémy sami, podotýkají lékaři. Mávnou rukou nad prvními příznaky a doufají, že bolest na hrudní kosti a pálení na srdci přejde. "Po šesti hodinách už mohou kardiologové maximálně zmírnit komplikace a po dvanácti hodinách bývá efekt jejich zásahu velmi malý," upozorňuje Michael Želízko, vedoucí oddělení Intervenční kardiologie pražského IKEM. Pozornost je třeba věnovat hlavně bolesti, která vystřeluje až do čelisti či do ruky, a také dušnosti; jinak hrozí trvalé následky. Při infarktu se uzavřou některé z důležitých tepen, které vyživují srdce, a postižená oblast, jež se náhle ocitne bez kyslíku a živin, odumře. Na srdci se pak vytvoří jizva omezující srdce v pohybu. Když záchranka přiveze pacienta, putuje přímo na katetrizační sál. Tam mu lékaři zrentgenují tepny, odhalí tu ucpanou a okamžitě ji tenkým kovovým drátkem uvolní. Do postiženého místa pak zavedou balonek nebo speciální výztuhu, takzvaný stent – tím krevní průtok znovu uvolní. Pokud je operace úspěšná, pacient může jít zhruba za týden domů; v opačném případě má po zbytek života částečně či trvale ochrnuté končetiny.

(Veronika Rodriguez)

 

Zdroj: TÝDEN

---

Špičky kardiologie

TÝDEN opět sestavil seznam deseti nejvýznamnějších specialistů, tentokrát na léčbu srdce a nemocí oběhové soustavy. I tato "tabule ctl" vznikla na základě hlasování odborníků - členů výboru České kardiologlcké společnosti.

Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc. (59), Brno

Kardiolog, Internista, farmakolog.
Specializuje se na pacienty s chronickým srdečním selháním a s transplantacemi srdce, současně je odborníkem na účinky takzvaných betablokátorů (léků na krevní tlak). Medicínu absolvoval v roce 1975, docentem se stal roku 1995,2001 jmenován profesorem. V současnosti působí jako přednosta 1. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Je ženatý a má dvě děti.

Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc. (50), Brno

Kardiolog se specializací na akutní i chronické srdeční selhání. Medicínu absolvoval v roce 1985, docentem se stal v roce 1997, profesorem v roce 2002. Autor více než 400 publikací a 250 odborných článků působí jako přednosta Interní kardiologické kliniky v FN Brno.
Jeho manželka Lenka Špinarová je také významnou kardioložkou, mají jednu dceru. "Naše rodina bydlela do mých osmnácti let přímo v areálu nemocnice, což mě dozajista velmi ovlivnilo," říká.

Prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc. (56), Praha

Internista se specializací na Invazivní kardiologii. V roce 1979 absolvoval medicínu, docentem se stal v roce 1991, profesorem v roce 1998. Posledních devět let je přednostou III. interní-kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, čtrnáct let je také vedoucím lékařem Kardiocentra. Od příštího roku se s ním počítá jako s budoucím šéfem České kardiologické společnosti. Autor 19 monografií a nejméně 200 publikací. Internisty a kardiology jsou také jeho otec, profesor Jiří Widimský, a bratr, profesor Jiří Widimský ml. Petr Widimský je ženatý a má pět dětí.

Prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc. (66), Praha

Internista se specializací na Invazlvní kardiologii. Promoval v roce 1969, v roce 1988 obhájil kandidaturu a v roce 1999 byl jmenován profesorem. Dnes přednosta II. interní kliniky VFN v Praze. Jako první v Československu provedl v roce 1976 endomyokardiální biopsii (katétrem odebral ze srdeční komory vzorek tkáně o velikosti jeden až dva milimetry a poslal jej na histologické vyšetření), stál i na počátku implantace kmenových buněk. Je autorem 6 monografií a více než 300 časopiseckých prací. Loni dostal od prezidenta republiky medaili Za zásluhy za průkopnictví v oblasti nových metod v kardiologii. Věnuje se orientačnímu běhu a cyklistice.

Prof. MUDr. Jan Černý, CSc. (69), Brno

Kardiochirurg se specializací na náročné srdeční operace a transplantace. Po maturitě v šestnácti letech (do první třídy základní školy nastoupil jako talentované dítě už v pěti letech) začal studovat lékařskou fakultu v Brně, promoval ve dvaadvaceti a stal se nejmladším lékařem v Československu. Ve třiceti letech provedl svou první operaci srdce, dělal pokusy s transplantacemi orgánů na zvířatech. V roce 1990 vzniklo v rámci Fakultní nemocnice u sv. Anny samostatné Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, jehož ředitelem se na mnoho let stal a kde stále pracuje. V roce 1991 byl jmenován profesorem, v roce 2005 vedl tým, který provedl poprvé v Evropě kombinovanou transplantaci srdce, jater a ledviny. Nositel státní ceny za rozvoj transplantací jater a umělého srdce. Je ženatý a má dvě dcery, starší je zdravotní sestrou a mladší učitelkou.

Prof. MUDr. Jaromír Hradec, CSc. (63 let), Praha

Kardiolog, Internista, specializuje se na echokardiologii (preventivní vyšetření srdce) a intenzivní koronární péci.
Promoval v roce 1971, docentem se stal v roce 1987 a profesorem byl jmenován v roce 2004. Dnes působí ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Patří k českým průkopníkům echokardiografie (nebolestivé vyšetření srdce, které se provádí pomocí ultrazvuku) a je také spoluautorem první české učebnice o echokardiografii. Věnoval se nedomykání chlopně, hormonálně podmíněným onemocněním myokardu a chronickému srdečnímu selhání. Je autorem či spoluautorem více než 200 článků v odborných časopisech a několika monografií a učebnic.

Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. (68 let), Praha

Kardiochirurg, který se proslavil zejména vybudováním Jednoho z nejlepších kardiologických center, a to v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Působí zde jako lékař a šéf, ale i jako ekonom. Ročně provede až 220 operací srdce. Promoval v roce 1972, v čele Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM stojí od roku 1991. Jeho otec byl kardiolog, on sám snil o studiích na námořní škole v Oděse. Už dlouhé roky běhá, účastní se i závodů, jako je Pražský půlmaratón či Velká Kunratická, věnuje si i triatlonu a běhu na lyžích. Je ženatý a má dva syny.

Prof. MUDr. Josef Kautzner, CSc. (53), Praha

Kardiolog, specialista v oborech elektrofyziologie a arytmologie (věda o poruchách srdečního rytmu). Jeho superspecializací je léčba arytmií pomocí katetrizační ablace: do srdce zavede přes žílu nebo tepnu v třísle speciální ohebnou elektrodu a její hrot nasměruje tam, kde vzniká porucha srdečního rytmu. Místo zahřeje na teplotu okolo 60-70 °C a "špatnou" tkáň "spálí". Medicínu absolvoval v roce 1983, docentem se stal roku 2002, 2005 jmenován profesorem. Od roku 1996 působí v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny, nyní je přednostou Kliniky kardiologie IKEM. "Původně jsem chtěl studovat stomatologii, jenže jsem se tam nedostal," vzpomíná.

Prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc. (46), Praha"

Internista a kardiolog, zabývá se především neinvazivní kardiologlí a metabolickými onemocněními myokardu. Promoval v roce 1988, v roce 2001 se stal docentem a v roce 2004 profesorem. Nyní působí jako zástupce přednosty II. interní kliniky pro vědu a výzkum 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice Praha. "Snažím se, byť to jde ztuha, své srdce trochu honit na kole. Pokud ne venku, tak aspoň sednu na rotoped a sleduji přitom politické dění a jiné kratochvíle v televizi."

MUDr. Jan Škovránek, CSc. (63), Praha

Dětský kardiolog se specializací na neinvazivní diagnostiku, echokardiografii (nebolestivé vyšetření srdce ultrazvukem) a prenatální (fetální) kardiologlí. Medicínu dokončil v roce 1972, působí jak primář Dětského kardiocentra Fakultní nemocnice Motol. Autor 118 odborných publikací v domácí literatuře, 43 publikací v zahraničí a 14 kapitol v monografiích. "Dětskou kardiologii jsem si vybral, protože jsem dostal nabídku od profesora Šamánka, mého velkého učitele." Věnuje se házené, fotbalu, hokeji, basketbalu a tenisu.