Biologové poodhalili léčbu poruch růstu

Brněnští vědci zjistili, že poškozený růst kostí vedoucí k achondroplazii lze částečně zvrátit pomocí syntetické molekuly ribonukleové kyseliny, tzv. RNA aptameru. Výsledky studie byly zveřejněny v prestižním vědeckém časopise Science Translational Medicine začátkem května letošního roku.

Od nápadu k realizaci

„V roce 2016 jsem byl na konferenci v Hongkongu, kde jsme řešili tzv. relokalizaci léčiv, tedy použití schválených léků na jinou nemoc, než proti které byly původně vyvíjeny. Seznámil jsem se s lékem, který vyvinula japonská farmaceutická firma Ribomic pro jeden typ slepoty, a napadlo mě, že by mohl fungovat i na achondroplazii,“ líčí doktor Krejčí. Japonci byli nápadem nadšeni a po pěti letech spolupráce s moravskými badateli zaznamenali konkrétní úspěch.

Pavel Krejčí se na objevu významně podílel. „Japonská firma vyvinula RBM‑007 pro léčbu věkem podmíněné makulární degenerace. My jsme si všimli jeho potenciálu pro léčbu poruch růstu a začali jsme spolupracovat právě v této oblasti,“ pokračuje doktor Krejčí. Výsledky vypadají velmi slibné, testování léku však bude trvat ještě dlouho. „Lék na achondroplazii Vosoritide, na jehož výzkumu jsem se také podílel, se k prvním pacientům dostane až po více než šestnácti letech,“ dodal Pavel Krejčí.

Nejen poruchy růstu

Achondroplazie je způsobena mutací genu receptoru pro fibroblastový růstový faktor (FGFR3) a může být děděna nebo způsobena dosud ne zcela známými faktory. V České republice se rodí ročně čtyři až pět dětí s touto poruchou. Před čtyřmi lety založili vědci z FNUSA‑ICRC klinický registr těchto dětí, díky kterému sbírají data o jejich zdravotním stavu. Hlavní zaměření týmu Buněčná signalizace FNUSA‑ICRC, tedy výzkum receptorových tyrosinových kináz (RTK), kam právě patří FGFR3, tím zdaleka nekončí. „V současnosti máme rozpracováno přibližně patnáct projektů,“ doplnil doktor Krejčí. Jedním z nich je výzkum aptamerů, jehož výsledkem by mohla být nová generace molekul s velkým potenciálem pro léčbu nemocí souvisejících s poškozením různých orgánů, nejenom kostí. „Umíme vytvořit most mezi základním a klinickým výzkumem. Zatím se nám to daří, snad to vydrží i do budoucna,“ přemýšlí Pavel Krejčí.

Jak spolu buňky mluví

Aby chování buněk v organismu mohlo být správně koordinováno, vytvořily se mechanismy, které buňkám umožňují vzájemnou komunikaci. Selhání této komunikace často vede k patologickým stavům, vznikají tak různá onemocnění. Udržení zdravého vnitřního prostředí organismu závisí na extracelulárních signálech, které řídí základní funkce buňky. Receptorové tyrosinové kinázy (RTK, receptor tyrosine kinase) patří mezi základní nástroje této komunikace. Jejich důležitost je zdůrazněna i jejich patologickou rolí – přes 80 lidských onemocnění je spojováno s poškozením genů RTK, například onkologická onemocnění, vývojové poruchy, metabolický syndrom a další.

Jeuneův syndrom

Dalším výrazným úspěchem je práce Pavla Krejčího, která byla nedávno publikována v prestižním EMBO Molecular Medicine. Dr. Krejčí se zaměřil, spolu s kolegy z Kalifornské Univerzity v Los Angeles a kolegy z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR, na výzkum genových mutací vedoucích k tzv. Jeuneovu syndromu. Jedná se o smrtelnou poruchu růstu kostí, která se projevuje úzkým hrudníkem, krátkými žebry, zkrácenými kostmi končetin a občasnou přítomností polydaktylie – většího počtu prstů. Týmu dr. Krejčího se dle jeho slov podařilo popsat „nové mutace v genu pro GRK2, které vedou k poškození funkce řasinek, tzv. primárních cilií v buňce, a v konečném důsledku ke smrtelné poruše růstu.“ Jedná se tedy o důležitý krok k pochopení vzniku závažných poruch růstu, jímž se otevírá i cesta k hledání léčby.

Zdroj: MT