Absint nikdy neměl psychoaktivní účinky, tvrdí vědci
Němečtí vědci se rozhodli prozkoumat nebezpečnost absintu, démonizovaného alkoholického nápoje, kdysi velmi oblíbeného v uměleckých kruzích. Doposud se mělo za to, že za legendárními účinky likéru stojí neurotoxická látka thujon, která prý rozvíjí kreativitu a mění vědomí. Badatelé z německého Karlsruhe však po analýze téměř sto let starých lahví absintu zjistili, že na vině je jen vysoká koncentrace alkoholu, uvedla agentura DPA.
"Psychoaktivní účinky absintu jsou mýtus," prohlásil vedoucí výzkumu Dirk Lachenmeier. Nejdůležitější ingrediencí nápoje je absint, druh pelyňku obsahující thujon, esenciální olej, který je považován za toxický. A právě vysoký obsah thujonu byl ještě nedávno označován za viníka nebezpečných účinků likéru, což současný výzkum podle DPA vyvrátil.
Němečtí vědci analyzovali obsah thujonu v historických lahvích absintu z období před rokem 1915. "Výsledky definitivně ukázaly, že množství thujonu v nápoji bylo dříve značně nadsazováno," vysvětlil Lachenmeier. Studie z 80. a 90. let minulého století totiž uváděly, že obsah thujonu na litr dříve dosahoval až 260 miligramů. Nyní se na základě původních receptur a 13 zapečetěných, téměř sto let starých láhví ukazuje, že toto množství bylo v průměru jen 25,4 miligramu na litr.
Kvůli své zelené barvě je absint též nazýván zelená víla. Vyrábí se z destilovaných bylin či extraktů z nich, k nimž se přidává pelyněk a zelený anýz, který má na svědomí tradiční přezdívku nápoje. Ve druhé polovině 19. století byl absint považován za nebezpečný nápoj, obsahující silný jed. Byl s ním spojován takzvaný absintismus, který se údajně projevoval halucinacemi, žaludečními křečemi, nespavostí či epileptickými záchvaty. Dokonce prý přiměl malíře Vincenta van Gogha, aby si uřízl ucho.
Absint byl oblíbeným nápojem spisovatelů Oscara Wilda a básníka Arthura Rimbauda nebo malířů Pabla Picassa, Paula Gauguina a Henri de Toulouse-Lautreka. Tak údajně vznikla legenda, že likér rozvíjí kreativitu a mění vědomí. Absint dává "životu sváteční zabarvení" a "zesvětluje jeho temné hlubiny", napsal o něm básník Charles Baudelaire.
Autorem původního receptu na absint byl francouzský lékař Pierre Ordinaire, který se při útěku před francouzskou revolucí usadil ve Švýcarsku. Sláva absintu přišla až v roce 1805, kdy ho začal průmyslově vyrábět Francouz Henri-Louis Pernod.
Rostoucí spotřebu absintu přerušila první světová válka a také narůstající důkazy o jeho škodlivosti na lidské zdraví. Ve většině zemí byla výroba absintu v první polovině 20. století zastavena. Dnes už je ale ve většině zemí absint legální, od loňska ho lze koupit i v USA.
V České republice, stejně jako například v Británii a Španělsku, výroba absintu přetrvala. Smaragdový nápoj se v Česku pil převážně v uměleckých kavárnách, jako je třeba Slavia, kde je vystaven obraz od Viktora Olivy Piják absintu.
Zdroj: ČTK