Zdravotní pojišťovny „pokoutně“ omezují dostupnost lékárenské péče
Ve veřejném prostoru se v poslední době vyskytuje celá řada nepřesných a zavádějících informací o bonifikacích lékáren v oblastech ohrožených nedostupností péče. A to zejména ze strany zdravotních pojišťoven, které na základě námi neschválené změny výpočtu vyřadily zhruba 40 procent oblastí. V nich zanikne celá řada lékáren a pro pacienty se tak stane péče mnohem hůře dostupná. Při posuzování dostupnosti lékárny musíme mít na mysli také to, že se situace jeví diametrálně odlišná z pohledu mobilního pacienta ve městě a pacienta odkázaného na venkově na hromadnou dopravu.
Zhruba před pěti lety byl v dohodovacím řízení dohodnut mezi poskytovateli lékárenské péče a zdravotními pojišťovnami fond, jehož cílem je podpora udržení lékárenské péče ve venkovských oblastech. Jedním ze zásadních důvodů pro fungování fondu je přetrvávající situace v nespravedlivém způsobu odměňování lékárenské péče, které je většinově závislé na ceně vydávaných léčivých přípravků. Právě ve venkovských oblastech, kde zpravidla převažují praktičtí lékaři, je nezřídka odměna za poskytnutou péči na úrovni 50 až 60 procent republikového průměru na jeden výdej a s ním spojené úkony. Jinými slovy, za stejnou práci dostanou lékárny v těchto obcích mnohem menší odměnu. Tyto rozdíly jsou nejvíce patrné v obcích, kde mohou fungovat i dvě ordinace praktického lékaře, ale lékárna má i přes nemalý podíl hotovostních plateb problém ekonomicky zajistit svůj provoz. Základními kritérii pro přiznání bonifikace je jedinečnost v obci (jedna lékárna v obci), dojezdový čas k nejbližší lékárně minimálně 10 minut, ordinace lékaře v této obci, minimální otevírací doba 25 hodin týdně a maximální obrat z prostředků zdravotního pojištění.
V letošním dohodovacím řízení pro rok 2025 bylo obecně deklarováno, že bez dohody nedojde v jednotlivých segmentech k navýšení. V našem segmentu bylo zároveň ze strany některých účastníků na straně pojišťoven upozorněno na to, že by při nedohodě mohlo dojít ke zrušení bonifikačních fondů, neboť nejsou nikde legislativně zakotveny a existují fakticky pouze díky podpisům dohody. Zároveň bylo dohodnuto, že dosavadní podmínky poskytování podpory nebudou nijak změněny. Za těchto okolností na naší straně převážil názor, že bychom neměli ohrozit nejslabší subjekty, a i proto byla v červnu dohoda nakonec podepsána.
O to větší překvapení nás čekalo v podzimních měsících, kdy byly podávány žádosti o přiznání bonifikace. Zdravotní pojišťovny vyhlašují bonifikační oblasti, kterých se možnost poskytnutí příspěvku týká. Jednotlivé oblasti jsou vymezeny právě na základě časové dojezdnosti, další pravidla jsou posuzována až výběrovou komisí pro konkrétní žádosti. Pro příští rok bylo vymezeno o přibližně 40 procent oblastí méně, než je v letošním roce (126 vs. 204). Pro letošní rok si loni na podzim o bonifikaci požádalo 151 lékáren, přiznánu ji dostalo 117. Z toho je zřejmé, že si asi čtvrtina lékáren o bonifikaci nepožádala. Vysvětlení je velmi jednoduché. Nevyhověly kromě dojezdnosti kritériím minimální otevírací doby nebo obratu. Další části lékáren byla bonifikace zamítnuta i přes podání žádosti. Reálně tedy dosáhlo v definovaných oblastech na bonifikaci zhruba 60 procent lékáren. To odpovídá v tomto roce necelé čtvrtině ze všech (cca 500) jedinečných lékáren v ČR. Pro příští rok bylo přiznáno o 40 bonifikací méně, než jich je letos. Konkrétní výsledky včetně počtu podaných žádostí dosud nebyly zveřejněny, dozvídáme se je pouze z mediálních vyjádření VZP, která se prostřednictvím své mluvčí snaží opakovaně zamlžovat skutečnost, když tvrdí, že „se o bonifikaci nepřihlásila téměř polovina lékáren, které na ni nárok mají, tedy z těch, které spadají do aktuálních bonifikovaných oblastí“. O bonifikaci si ve skutečnosti úspěšně nemohlo požádat více subjektů, neboť i v jednotlivých dojezdností definovaných oblastech (pro příští rok 126 oblastí) jsou lékárny, které neplní další kritéria, a proto žádost po předchozích negativních zkušenostech ani nepodávají. Zhruba 40 procent lékáren ze všech potenciálně bonifikovaných oblastí si tak s ohledem na ostatní parametry buď vůbec nepožádá, nebo je jejich žádost zamítnuta, protože na bonifikaci nemají nárok. Obdobný poměr platí pro letošní i příští rok.
Hlavním důvodem pro tak dramatické snížení počtu oblastí je nasazení jiného způsobu výpočtu dojezdnosti na straně zdravotních pojišťoven. Prostě není 10 minut jako 10 minut. A právě tento přístup nelze označit z mého pohledu jinak než jako porušení dohody z dohodovacího řízení. Důsledkem bude uzavření celé řady lékáren a významné snížení dostupnosti péče pro desetitisíce pacientů na venkově. Pojišťovny tím nic neušetří, naopak je to bude stát výrazně více peněz. Fond má totiž fixní částku rozdělující se mezi úspěšné žadatele. Navýšení výdajů lze očekávat s ohledem na přesun pacientů do jiných, finančně náročnějších typů zdravotní péče. Farmaceut v lékárně je často prvním zdravotníkem, na kterého se pacient obrátí a s nímž řeší své zdravotní obtíže. Tento článek bude v mnoha místech v důsledku rozhodnutí zdravotních pojišťoven zrušen.
Pokud tedy zdravotní pojišťovny hodlají pacientům na venkově eliminovat dostupnost zdravotní lékárenské péče, pak je namístě, aby to řekly přímo a nepoužívaly tyto pokoutní postupy. Zároveň se dá odhadnout, že pacienti bez této péče nezmizejí, ale přesunou se do mnohem dražší péče, jako jsou urgenty, specialisté a další lékaři. Stále jsem ovšem přesvědčen, že je pro pacienty i pojišťovny výhodné mít maximálně dostupnou péči praktického lékaře a lékárny, kteří ve vzájemné spolupráci dokáží vyřešit celou řadu problémů pacienta. Zároveň je zásadně nutné se zamyslet nad přesunem řešení financování těchto oblastí mimo dohodovací řízení, neboť ani dohodnuté podmínky nezajišťují jejich dodržení, a především vymahatelnost vůči zdravotním pojišťovnám.