Skrytý hlad v Evropě: dobře živení, ale podvyživení

Výzkumní pracovníci financovaní EU zkoumají problém skrytého hladu v Evropě, aby pochopili, proč lidé, kteří mají dostatek jídla, nemusejí mít dostatek mikroživin pro udržení dobrého zdraví. Nedostatkem živin může být ohroženo až 70 procent populace. Evropa se v tomto směru může učit od zemí v Africe a Asii, kde jsou problémy s podvýživou rozšířenější a kde je dopad nedostatku stopových prvků na zdraví a ekonomiku více studován.

Výzkumná iniciativa nazvaná Zero Hidden Hunger EU, která byla zahájena v lednu 2024 a bude ukončena v prosinci 2027, sdružuje odborníky z deseti zemí EU, Spojeného království a Švýcarska, jakož i Mezinárodní agentury pro onkologický výzkum, Evropské rady pro informace o potravinách a Evropské aliance pro veřejné zdraví. Odborníci v jeho rámci spolupracují na lepším pochopení toho, jak rozšířený je problém skrytého hladu, a na navržení řešení, která obecně zvyšují udržitelnost našeho potravinového systému. Potřeba získávat vitaminy a minerální látky z udržitelných potravinových systémů je pro tuto práci zásadní. Jedná se o součást obecného úsilí EU o podporu výrobních a zpracovatelských postupů, které jsou mimo jiné šetrné k životnímu prostředí, jako součást politiky Food 2030.

Hlavní koordinátoři projektu profesor Kevin Cashman, vedoucí katedry Food and Health University College Cork v Irsku, který má téměř 30 let zkušeností s výzkumem a výukou v oblasti lidské výživy, a jeho kolegyně profesorka Mairead Kielyová spolu s mezinárodním výzkumným týmem zkoumají problematiku skrytého hladu v Evropě. Pojmem skrytý hlad je označován stav, když člověk může sice mít dostatek jídla, ale nedostává se mu potřebného množství jednoho nebo více klíčových vitaminů nebo minerálů potřebných k udržení dobrého zdraví.

Skryté dopady skrytého hladu

Když nemáte dostatek jídla, příznaky hladovění jsou obecně snadno rozpoznatelné. Pokud však z jídla, které jíte, nepřijímáte dostatek mikroživin, negativní účinky mohou zůstat bez povšimnutí, dokud nedojde k vážnému poškození, a někdy ani poté ne. Účinky většiny nedostatků mikroživin nemusejí být navenek viditelné. To je důvod, proč Světová zdravotnická organizace (WHO) používá termín „skrytý hlad“ k popisu této konkrétní formy podvýživy.

Profesor Cashman, donedávna člen expertní skupiny WHO pro nutriční požadavky pro kojence a malé děti, zaměřil svůj výzkum především na vitaminy D a K, na diety a zdraví kostí. Podle něho mohou být příznaky nedostatku mikroživin široké a zároveň často obtížně rozpoznatelné.

Zatímco nedostatek některých mikroživin je zřetelnější, u jiných bývá méně viditelný. Například nedostatek folátu (vitaminu B9) ve stravě těhotných žen může vést k tomu, že se děti narodí s vadami mozku nebo míchy. Globální studie naznačuje, že jedna z pěti žen v reprodukčním věku ve Velké Británii nemusí přijímat dostatek folátu. Naopak dopad nedostatku jiných živin může být na první pohled méně viditelný. „Pokud vaše tělo nedostává dostatek mikroživin, může to ovlivnit metabolismus a více orgánů se může pomalu zhoršovat. Obzvláště zranitelné jsou děti. Železo a zinek jsou klíčové pro růst a vývoj dětského organismu, stejně tak i vitamin D a vápník, které také patří k základním živinám u dětí," zdůraznil prof. Cashman.

Zvýšené zdravotní riziko a běžné nedostatky

Profesorka Kielyová, která má více než dvě desetiletí zkušeností s výzkumem v oblasti lidské výživy a zdraví, zdůrazňuje význam skrytého hladu i u dospělých. „Lidé si mohou spojovat nedostatek železa s anémií nebo únavou. Nemusejí však nutně spojovat nedostatek vápníku s vysokým krevním tlakem během těhotenství," uvedla s tím, že právě vápník pomáhá krevním cévám stahovat se a uvolňovat, když je to potřeba, čímž snižuje krevní tlak.

Podle ní mohou lidé žít dlouhou dobu s nízkým příjmem základních živin, ale postupem času se jejich buněčný metabolismus snižuje. To ovlivňuje všechny hlavní orgány, včetně imunitního systému, a může vést ke zvýšenému riziku např. srdečních onemocnění a cévní mozkové příhody nebo je učinit zranitelnějšími vůči virovým nebo bakteriálním infekcím.

Výzkumní pracovníci se v tomto projektu zaměřují na živiny, které vzbuzují obzvlášť obavy. Patří mezi ně především minerály jako železo, vápník, jód, selen, hořčík, draslík a zinek. Mezi hlavní důležité vitaminy pak řadí vitamin D, folát, vitamin B12 a vitamin A. Podle vědců určité části populace trpí nedostatkem těchto živin častěji – například starší lidé, rostoucí děti a těhotné ženy. Celkově odhadují, že až 70 procent populace je ohroženo nedostatkem mikroživin.

Rizikem pro vznik nedostatku potřebných mikroživin může být i dieta. Lidé, kteří dodržují veganskou stravu, jsou vystaveni většímu riziku nedostatku B12, zatímco ti, kteří se vyhýbají mléčným výrobkům, nemusejí mít dostatek riboflavinu, vápníku nebo jódu.

„To jsou jen střípky většího obrazu, ale chybějí důležité kousky skládačky. Klíčovým problémem je, že nevíme, jak rozšířená podvýživa mikroživinami skutečně je," upozorňuje prof. Cashman. Podle průzkumů např. ve Velké Británii mělo nedostatek železa přibližně 30 procent dětí mladších pěti let. Jaká je situace ve zbytku Evropy, známo není. Tyto mezery ve znalostech ztěžují tvůrcům politik a politikům rozhodování, jak tento problém nejlépe vyřešit.

Bohaté na živiny a potravinové doplňky

Jedním z řešení je, aby lidé užívali doplňky stravy. To však podle prof. Cashmana skutečně dělá možná jen třetina populace. „Můžete také poskytovat výživové poradenství, ne vždy je však využíváno natolik, aby mělo dopad na zdraví populace," dodává.

Další možností je přidávat mikroživiny přímo do běžných potravin, jako je mléko, obiloviny a chléb. Tento přístup se v Evropě i na celém světě značně liší. Například Jižní Amerika, Austrálie, USA a Kanada vyžadují, aby některé potraviny byly obohaceny o kyselinu listovou (syntetická forma vitaminu B9), zatímco většina Evropy zaujímá dobrovolný přístup. Nedávná studie uveřejněná v časopise Lancet ukázala dopad těchto přístupů na koncentraci kyseliny listové a zdraví. „Ukázalo se, že snaha zlepšit potravinový systém tím, že do něj vložíme více mikroživin, má nejširší dosah," komentoval výsledky prof. Cashman s tím, že je ale nakonec na vládách zemí EU, aby se rozhodly, zda chtějí přijmout strategii obohacování potravin.

Rozhodnutí tvůrců politik budou přímočařejší, jakmile Evropa lépe pochopí, jak rozšířený je problém skrytého hladu a kdo je jím nejvíce postižen. „Mezery v datech jsou obrovské. Musíte je zaplnit, než budete moci vytvořit politiku," upozornil prof. Cashman. O své poznatky se podělil ve dnech 26. a 27. března 2025 na mezinárodním summitu Nutrition for Growth (N4G) v Paříži ve Francii. Ten se koná každé čtyři roky a setkávají se na něm vlády, mezinárodní organizace, podniky a občanská společnost, aby mobilizovaly závazky a zdroje zaměřené na zlepšení výživy po celém světě.

Prof. Cashman věří, že Evropa se může učit od zemí v Africe a Asii, kde jsou problémy s podvýživou rozšířenější a kde je dopad nedostatku stopových prvků na zdraví a ekonomiku více studován.

Provedené analýzy podle něho naznačují, že za každé euro nebo dolar vynaložený na zlepšení výživy lze ušetřit tisíce na snížených nákladech na zdravotní péči. Doufá, že data z Evropy přispějí ke společnému úsilí o zlepšení výživy pro všechny a zvýšení udržitelnosti produkce potravin.