Regionální onkologická centra potřebují rozšíření terapeutických možností

Vytvoření sítě komplexních onkologických center (KOC) bylo svého času vizionářským počinem. Při stoupající prevalenci onkologických pacientů ale není možné, aby byli všichni léčeni a trvale sledováni v KOC. Velké části z nich se může dostat adekvátní terapie v blízkosti jejich bydliště v regionálním onkologickém centru (ROC). O tom, co takové pracoviště může nabídnout a jakou podporu potřebuje, hovoří primářka jednoho z ROC, MUDr. Kateřina Jirsová z Nemocnice Na Pleši s. r. o.

• Jak si sama pro sebe definujete postavení a úlohu ROC v síti komplexní onkologické infrastruktury?

Regionální onkologická pracoviště mají důležitou a za mě nezastupitelnou úlohu v komplexní péči o pacienty s nádorovými onemocněními. Mají důležitou roli samozřejmě nejen v samotné léčbě pacientů, ale zajišťují diagnostiku, dispenzarizaci, konziliární služby, ale i třeba léčbu symptomatickou. V KOC je soustředěna léčba inovativní, specializovaná. Fungující propojení mezi KOC a ROC je esenciální.

• V poslední době může za určitých okolností i ROC podávat některé centrové léky, dosud vázané na KOC. Jaké jsou dosavadní zkušenosti vašeho pracoviště s tímto programem?

Vybrané přípravky delegované do ROC podáváme od počátku, kdy je to možné, tedy asi rok. Naše zkušenosti jsou pozitivní, pacienti jsou velmi spokojeni. Na druhou stranu máme k dispozici stále jen malé portfolio a také administrativa je poměrně náročná. Ten rok ukázal, že jsme management léčby schopni bez větších problémů zvládnout.

• Které centrové léky uvolněny do tohoto režimu nejsou, ale podle vás by měly být?

Obecně by to měla být léčba pro ty nejčastější nádorové diagnózy a také léčba, která má dobře zvladatelné nežádoucí účinky, často tabletové přípravky. Pokud mám být konkrétní, tak by to byly inhibitory CDK4/6 a trastuzumab/pertuzumab u karcinomu prsu, přípravky ARTA u karcinomu prostaty, ale i další, jako např. anti‑EGFR přípravky nebo inhibitory PARP. Pacienti jsou často touto léčbou úspěšně léčeni i několik let a možnost podstupovat léčbu blízko domova má velký vliv na kvalitu života.

• Do jaké míry jsou podle vás podstatné osobní vazby, které v KOC máte?

Dobrá spolupráce a osobní vztahy jsou v medicíně a v multidisciplinárním přístupu hodně důležité. Já pracuji kromě ROC také v KOC FN Motol a díky tomu je „předávání“ pacientů oběma směry jednodušší a určitě rychlejší.

• Jak jste zapojeni do jednání multidisciplinárních týmů?

Multidisciplinární posouzení a rozhodnutí o léčebném plánu je zásadní a mělo by proběhnout vlastně u každého nově diagnostikovaného případu, a to i opakovaně v průběhu léčby. Kromě MDT KOC FN Motol jsme také pravidelně součástí pneumoonkologického MDT, regionálního mammárního MDT, spolupracujeme s ÚVN, Nemocnicí Na Homolce. Na některých MDT se scházíme osobně, některé probíhají tele­kon­fe­ren­čně. Máme samozřejmě pravidelně i náš regionální MDT.

• Je nějak jasně dáno rozhraní, kdy nemocné přebíráte vy, nebo se to liší případ od případu?

Je to hodně individuální, řekla bych opravdu případ od případu, rozhodujících faktorů je mnoho, od přání pacienta až po to, u jaké zdravotní pojišťovny je pacient pojištěn. Smlouvu o delegaci preskripce máme zatím pouze s VZP.

• ROS by mělo fungovat i jako komunikační uzel v daném regionu, a to i směrem k primární péči. Do jaké míry se to daří?

Myslím si, že to je jedna z důležitých úloh regionální onkologie. V každém kraji/okrese je situace jiná, onkologové na regionálních pracovištích spolupracují s ostatními specializacemi, praktickými lékaři a hrají důležitou roli v managementu diagnostiky a léčby, mohou zásadně ovlivnit např. rychlost iniciálního stagingu, mohou rychleji zprocesovat pacienta na MDT, a tím i k zahájení léčby. V současné době je však na mnoha regionálních pracovištích kritická personální situace a kapacita pro rozšiřování „aktivit“ může být velmi omezená.

• Jak se daří zajistit, abyste ve vašem centru měli všechny informace, které o nemocném potřebujete? Do jaké míry je podle vás možné, že by dokumentace byla sdílená?

Dostupnost dokumentace, její bezpečné sdílení, přenášení mezi jednotlivými informačními systémy… To vše je absolutně nutné a bude to do budoucna nezbytné. Myslím, že je to jedna z bariér, proč někde delegace a spolupráce s mezi KOC a ROC nefunguje hladce.

• Vy sama jste zrealizovala průzkum mezi zástupci ROC s cílem zjistit, jak se v regionech dívají na problematiku organizace péče, delegované preskripce či MDT týmů. Mohla byste zmínit některé prvotní výstupy tohoto šetření?

Během října a listopadu tohoto roku proběhlo dotazníkové šetření mezi regionálními poskytovateli onkologické péče, hlavní dotazy směřovaly na zájem o rozšíření možností delegované preskripce, na možné bariéry a na organizaci spolupráce mezi KOC a ROC. V kostce lze říci, že většina kolegů hodnotila delegovanou preskripci pozitivně, zároveň je velká poptávka o rozšíření portfolia léčivých přípravků (na prvních místech inhibitory CDK4/6, trastuzumab/pertuzumab, přípravky ARTA). Jako hlavní komplikace uvádějí problém s nasmlouváním u některých zdravotních pojišťoven, administrativní zátěž, nedostatek podpory ze strany KOC či nedostatek personálu. Celkově však převažuje zájem kolegů o rozvoj regionálních pracovišť, i když z některých odpovědí byla cítit určitá skepse.

• Jaké vidíte cesty k tomu, aby práce v ROC byla pro lékaře (a další zdravotníky) atraktivní?

Jak přitáhnout mladé lékaře do regionálních nemocnic, nejen na onkologii, je obecný problém. Určitě by pomohlo zjednodušení postgraduálního vzdělávání, menší regionální pracoviště často nemají akreditaci, a tedy jsou pro mladé lékaře méně atraktivní. Tady by mohla fungovat také užší spolupráce mezi KOC a ROC, mladí lékaři z KOC by mohli strávit část vzdělávání v ROC. Zásadní je ale rozšíření léčebných možností v ROC, bez toho bude „omlazení“ a udržení personálního obsazení velice komplikované.