Proces hojení ran umožňuje pochopit fungování nádorového ekosystému a roli IL-6 v něm
Poznatky o tom, že poměry panující v hojící se ráně se v mnoha aspektech podobají dějům probíhajícím v nádorovém mikroprostředí, publikoval loni v listopadu v časopisu Frontiers in Immunology kolektiv autorů z výzkumných skupin Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR) působících při 1. LF UK, BIOCEV a Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Jejich práce otevírá cestu k možným novým metodám diagnostiky a léčby onkologických onemocnění.
Autoři úvodem připomínají, že hojení ran je komplexní a evolučně konzervovaný proces společný všem obratlovcům, který zahrnuje tři klíčové fáze – zánět, proliferaci a maturaci/remodelaci.
Fáze akutního zánětu charakterizovaná převahou neutrofilů je nezbytná pro čištění rány, eliminaci infekce a odstranění mrtvé tkáně.
Ve fázi proliferace dochází ke změně profilu zánětlivých buněk, v němž převažují makrofágy. Vytváří se granulační tkáň složená z fibroblastů, aktivovaných myofibroblastů a zánětlivých a endoteliálních buněk. Komunikace mezi nimi probíhá prostřednictvím sekrece extracelulární matrix a parakrinní produkce bioaktivních faktorů a proteolytických enzymů. Celá proliferační fáze hojení je složitě regulována s významným podílem interleukinu 6 (IL-6). Dlouhodobý zánět vede k dysregulacím při tvorbě granulační tkáně a může mít za následek vznik chronických ran nebo hypertrofických/keloidních jizev. Během fáze maturace/remodelace dojde k definitivní úpravě zhojené rány tak, aby dopad poranění na funkci byl co možná nejmenší.
„Je pozoruhodné, že patologické procesy, jako jsou autoimunitní chronický zánět, fibróza, nádorové mikroprostředí či poruchy reparace po virových infekcích, mají morfologickou a funkční podobnost s granulační tkání. V důsledku toho se hojení ran jeví jako prototyp pro pochopení těchto rozmanitých patologických procesů a má potenciál poskytnout základní poznatky o modulaci složitého dialogu mezi nádorovými buňkami a nenádorovými buňkami v nádorovém ekosystému,“ zdůrazňuje prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., vedoucí výzkumné skupiny Nádorové mikroprostředí 1. LF UK a NÚVR.
Autoři ve své práci uvádějí, že podobnost mezi ději probíhajícími v ráně a v nádoru spočívá v tom, že granulační tkáň rány/nádorového stromatu se skládá z fibroblastů/nádorově asociovaných fibroblastů, makrofágů/nádorově asociovaných makrofágů a endoteliálních buněk. Granulační tkáň i stromální elementy komunikují s normálními/maligními epiteliálními buňkami prostřednictvím produkce extracelulární matrix a parakrinní sekrece cytokinů, jako je IL-6 a další. Hierarchie jednotlivých kroků je však u nádorů ve srovnání s hojením ran neuspořádaná. Zatímco v ráně se dialog mezi buňkami granulační tkáně a proliferujícím epitelem po reepitelizaci vypne a proces přechází do fáze maturace a remodelace, neomezená proliferace nádorových buněk stimuluje další vývoj stromální tkáně. Chronické rány, autoimunitní stavy a nádor tak mají na pacienta podobný systémový dopad – křehkost, chřadnutí a kachexii s možnými fatálními důsledky.
Autoři závěrem uvádějí, že ačkoli terapie zaměřené na osu IL-6 zatím nesplnily všechna očekávání, která do nich byla kladena, jejich kombinace s jinými modalitami onkologické léčby při využití léků zaměřených na více cílů v nádorových ekosystémech by v budoucnu mohly představovat pokrok v protinádorové terapii.
Zdroj: Lacina L, Kolář M, Pfeiferová L, et al. Wound healing: insights into autoimmunity, ageing, and cancer ecosystems through inflammation and IL-6 modulation. Front Immunol. 2024 Nov 29;15:1403570.