Na zkušenou do světa. Co si lékaři přivezli domů?

Nejen inspiraci, co u nás zlepšit. Zahraniční zkušenost může také přinést poznání, v čem česká medicína vyniká, zaznělo na konferenci Medidays.

O svoje zkušenosti z práce lékaře v zahraničí se v diskusi na nedávné konferenci Medidays 2025 podělilo pět hostů. Řeč byla o práci v Německu, Irsku, USA, Francii a Lucembursku v různých fázích profesní dráhy, od stáží při studiu medicíny přes práci absolventa a získávání specializované způsobilosti až po získávání dalších zkušeností atestovaného lékaře.

Významnou motivací chuť po zkušenostech

Důvody pro práci v zahraničí jsou různé. Doktor Štěpán Sulek zmínil, že podmínky pro čerstvé absolventy medicíny byly v českých nemocnicích v době, kdy odcházel do zahraničí, horší než dnes. Bylo běžné, že ve fakultních nemocnicích dostávali formálně zkrácené úvazky a podle nich i výplatu, ačkoli odpracovali hodiny jako při plném úvazku. „V Německu formálně zkrácené úvazky neexistují, jít po službě domů je normální a stáže si můžete dovolit ze svého platu,“ poznamenal Sulek, „Všude platí, že o pracovních podmínkách se vyjednává,“ dodal.

Doktor Martin Vavruša atestoval v Německu z chirurgie. Je přesvědčen, že v Česku by měl cestu k atestaci složitější. „Když se v České republice chcete profilovat v břišní chirurgii, je to těžké, je to jeden z nejvíc konzervativních oborů a také mimochodem jeden z nejvíc šovinistických,“ soudí Vavruša. Oficiální podmínky atestace podle něj navíc neodpovídají reálným možnostem, a tak je mladý lékař vystaven určité nejistotě. „Aby mohl lékař k atestaci z chirurgie, musí mít za sebou jako operatér nebo první asistent několik desítek konkrétních výkonů. Mezi nimi je například několik otevřených operací cholecystektomie. Ne že by se otevřené cholecystektomie vůbec neprováděly, dělají se jako první fáze Whippleovy operace. Ty jsem ale za dvacet let praxe zažil asi tři. Lékaři v předatestační přípravě je mají mít zapsané,“ poznamenal Vavruša.

Neonatolog Kryštof Tabery patří mezi ty, kdo do zahraničí odešli až po atestaci. Hlavním cílem bylo získat takové množství zkušeností s péčí o nedonošené děti, jaké by na svém domovském pracovišti získával dlouhou dobu. „Do Irska jsem odjížděl s tím, že chci vidět, jak to funguje jinde, a také abych mohl pečovat o velký objem nedonošených dětí,“ uvedl Tabery. V porodnici, kam zamířil, ročně proběhne 9 000 porodů, což je skoro dvakrát tolik, co v české největší porodnici. A porodnice ve FN Motol, kde Tabery pracuje, mezi úplně největší v Česku nepatří. V Irsku pak zůstal dokonce déle, než původně plánoval.

U neurologa Marka Čierneho hrálo roli v rozhodnutí odjet jako čerstvý lékař do USA to, že si při studiu medicíny oblíbil americké učebnice. „Pomohly mi vidět souvislosti mezi předměty a zapamatovat si to podstatné,“ tvrdí. Když už americké učebnice používal, připravil se na potřebné zkoušky, odjel také na stáž.

Přes stáž během medicíny vedla také cesta doktorky Kateřiny Tiché do Francie, kde absolvovala národní klasifikační zkoušky nutné pro vstup do specializačního vzdělávání.

Inspirace se najde všude

Na přípravě mediků ve Francii oceňuje, že je v porovnání s českým systémem hodně prakticky zaměřená. V posledních ročnících absolvují medici praktické stáže v nemocnicích, při závěrečných zkouškách je důraz kladen na praktické uplatnění znalostí. „Absolvovala jsem jako studentka velmi praktickou stáž na urgentním příjmu v nemocnici při nočních službách. Věnovali se mi, měla jsem možnost samostatně vyšetřovat pacienty a navrhovat léčbu,“ uvedla Tichá.

Pro Taberyho bylo inspirativní, že lidé na řídících pozicích v nemocnici v Irsku mají omezené funkční období. Po jeho skončení jdou v nemocnici na jinou pozici. Z hlediska jeho odbornosti ho zaujal přístup k pacientům a rodičům nebo spolupráce s nelékařskými zdravotnickými odborníky. „Je dobré vidět, jak to jde dělat jinak, vystoupit z českého rybníčku. Také je dobré zjistit, že to jinde není o tolik lepší. Spoustu věcí u nás děláme na špičkové úrovni,“ zmínil Tabery.

Vavruša na německých pracovištích ocenil organizaci práce a přístup k personálu. „Vnímal jsem větší klid, přitom se neudělalo méně práce. Naopak. Je skvělý pocit, když je za vámi hodně práce, je to dobrá práce, a je i čas diskutovat s pacientem. Alfou a omegou je organizace práce a její efektivita. Počítá se výsledek, ne to, jestli celý den běháte sem tam s jazykem na vestě,“ popisuje Vavruša.

Co pozitivního viděl a jaké zkušenosti oceňuje na práci v USA Čierny? „Vztah a komunikace s pacientem, digitalizace zdravotnictví, forma vzdělávání, jak jsou nastaveny zodpovědnosti a stáže,“ vyjmenovává. Pro postgraduální vzdělávání ve Spojených státech existují granty, dodal.