Ministr Válek navrhuje připlácení za péči
Podle pozměňovacího návrhu by si pacienti mohli doplatit rozdíl mezi hrazenou zdravotní službou, na kterou mají nárok, a komfortnější variantou, kterou si vyberou. Mezi experty jsou pochybnosti, jestli návrh dostatečně chrání dostupnost potřebné hrazené péče.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) sepsal spolu s předsedkyní poslaneckého zdravotního výboru Zdenkou Němečkovou Crkvenjaš (ODS) pozměňovací návrh k vlastnímu návrhu novely zákona o zdravotním pojištění, kterým chce změnit pravidla, za co si mohou pacienti v českém zdravotnictví připlácet.
Pojištěnec by podle návrhu mohl odmítnout hrazenou zdravotní službu a zaplatit za službu, která překročí rozsah hrazených služeb. Uhradil by přitom rozdíl mezi cenou hrazené služby a té, kterou si vybral. Ministerstvo zdravotnictví přitom může stanovit vyhláškou zdravotní služby a zdravotnické prostředky, za jejichž poskytnutí nelze od pojištěnce požadovat přímou úhradu. Pozměňovací návrh dále zmiňuje, že poskytovatel zdravotních služeb nesmí upřednostňovat ty, kdo si připlácejí. Byl by to přestupek.
Opozice nesouhlasí, STAN váhá
Návrh má podporu premiéra Petra Fialy (ODS). Podle něj by přinesl větší pořádek, už dnes totiž pacienti připlácejí, ale pravidla jsou nejasná a podmínky u různých poskytovatelů různé. „Netvařme se, že něco takového se dnes neděje. Děje. Ta nabídka je a je potřeba do toho vnést systém a opravdu to učinit dostupnější. Ale nikdo se nemusí bát, není to žádné rozdělování na ty, co mají na něco nárok a nemají nárok,“ řekl České televizi Fiala. „Když dnes budete chtít odlehčenou sádru, zaplatíte tisíc korun. Když vstoupí v platnost tato novela, zaplatíte jenom pět set, protože budete platit jen to, co je nad rámec toho, na co máte dnes nárok. Zatímco dnes to platíte celé,“ očekává premiér.
Koaliční hnutí STAN s podporou návrhu při jeho zveřejnění ve sněmovním systému váhalo. „Je to něco, nad čím by měla být celospolečenská shoda i shoda napříč celým politickým spektrem. Dali jsme zatím takové neutrální stanovisko,“ uvedla pro Českou televizi členka sněmovního výboru pro zdravotnictví a místopředsedkyně STAN Michaela Šebelová.
Opozice s návrhem nesouhlasí. „Tak vzniká tlak na to, aby si lidé připláceli. Jak mají pacienti vědět, co je účinnější a co jen výhodné pro lékaře či nemocnici?“ ptá se na sociální síti X poslanec Kamal Farhan (ANO). „Připlácení si za lepší zdravotní péči povede k nerovným podmínkám, kdy si pouze majetnější pacienti mohou dovolit lepší péči. Tato praxe může posílit sociální nerovnosti,“ myslí si poslankyně Karla Maříková (SPD).
Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění míří do druhého čtení, kde se formálně předkládají jednotlivé pozměňovací návrhy. Navrženo je na program březnové schůze sněmovny. Potom bude o pozměňovacích návrzích debata na sněmovním zdravotnickém výboru a hlasování při třetím čtení.
Robotická endoprotéza, kolonoskopické kapsle
Ministr Válek odmítá uvažovat o návrhu jako o zavádění nadstandardu. V odůvodnění návrhu zdůrazňuje, že současný rozsah hrazených služeb zůstává v zákoně definován tak, jak je. „Návrh zachovává stávající nároky pojištěnců a garantované standardy zdravotních služeb, které mají být pojištěncům uhrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Nad tento rámec přináší návrh pojištěncům možnosti pro širší rozhodování v oblasti jejich péče o vlastní zdraví,“ píše se v odůvodnění návrhu. A dále také: „Všichni pojištěnci tak budou mít i nadále rovnou měrou garantovanou úhradu zdravotních služeb de lege artis odpovídajících jejich zdravotnímu stavu, sledovanému účelu, přiměřené bezpečnosti a prokázané účinnosti. Nad rámec tohoto práva se navrhuje dát pojištěnci nově také možnost rozhodnout, aby některá složka těchto hrazených služeb (např. určitý zdravotnický prostředek) byla nahrazena jinou, která z pohledu pojištěnce přinese např. lepší pohodlí či estetický dojem.“
Jako příklad uvádějí překladatelé operaci totální endoprotézy: „Hrazeným výkonem by byla operace totální endoprotézy za použití robotického asistenta, ovšem pouze pro pojištěnce splňující určitá kritéria (osová deformita přesahující stanovenou mez, omezení plného natažení končetiny o více než určitý počet stupňů apod.). Pokud pojištěnec tato kritéria nesplňuje, ale přesto by chtěl podstoupit operaci s využitím robotického asistenta (např. kvůli větší komfortu spočívajícímu v rychlosti ošetření, množství stehů při šití rány apod.), může tak učinit. Použití robotického asistenta by však zvýšilo náklady na výkon. V takovém případě by zdravotní pojišťovna uhradila hodnotu standardní operace a rozdíl nákladů za použití robota by si pacient hradil sám jako přímou úhradu.“
Jako další příklad uvádí Válek v návrhu takzvané kolonoskopické kapsle: „Jedná se o neinvazivní alternativu k tradiční koloskopii, která není tak nepříjemná jako klasické vyšetření. K vyšetření se používá kapsle, která prochází trávicím traktem a snímá obrazový záznam, který se následně analyzuje. Cena kapslové koloskopie je 20 000 Kč. Cena ‚klasické‘ koloskopie, která je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, je cca 4 000 Kč. Po schválení novely tedy pojištěnec, který se rozhodne pro komfortnější variantu vyšetření, bude hradit 16 000 Kč, v současné době musí uhradit celou částku za kapslovou koloskopii, tedy uváděných 20 000 Kč.“
Hroboň: Umožnit připlácení zlepší transparentnost
Pavel Hroboň, řídící partner Advance Healthcare Management Institute a člen Národní ekonomické rady vlády, považuje za důležité lépe vyjasnit, co je hrazeno ze zdravotního pojištění a co si pacienti mohou doplatit. Proto se záměrem návrhu, který má odblokovat možnost připlácení, souzní. „Otevře to prostor pro větší transparentnost,“ řekl Hroboň pro MT. Podle něj souvisí tato problematika nejen s přísunem dobrovolných soukromých zdrojů do zdravotnictví, ale také s procesem, jak do systému přicházejí nové technologie a postupy. Novinky nejdříve nejsou hrazeny, pak se zařazením do seznamu zdravotních výkonů dostanou mezi hrazené služby, pokud jsou uznány jako efektivní. Mezitím by do budoucna mohli mít pacienti možnost si doplatit rozdíl mezi hrazenou variantou a novinkou, a ta by se tak do praxe mohla dostat dříve. Právě u nových postupů a technologií vidí Hroboň největší prostor pro připlácení, zatímco současný rozsah hrazené péče by se neměl zmenšovat.
Dále Hroboň poznamenal, že připlácení za nadstandard by také vytvořilo tlak na zdravotní pojišťovny, aby posuzovaly nové klinické postupy a materiály podobným pohledem, jako se zkoumá efektivita u nových léků.
Jedna věc je ovšem záměr, druhá je konkrétní legislativní forma návrhu, a tu nechtěl Hroboň konkrétně hodnotit. „Hlavní body tam vidím. Netroufám si ale posoudit formu, jak je tento návrh napsán,“ řekl pro MT Hroboň. „Klíčové je, aby byla důsledně zajištěna dostupnost hrazené varianty, aby bylo tvrdě hlídáno, že smluvní poskytovatel musí vždy poskytnout hrazenou variantu. Bylo by logické, aby to hlídaly zdravotní pojišťovny. Poskytovatelé také nemohou účtovat nic navíc nad zveřejněné ceníky, to je také zásadní. Dále pak je potřeba do budoucna lépe ošetřit proces, jak se dostávají nové výkony do úhrad, a zajistit, aby názor, co je hrazeno a na co si pacient může připlácet, byl stejný u všech zdravotních pojišťoven,“ řekl Hroboň.
Poliaková: V praxi by mohlo být nadstandardem cokoli
S obavami z dopadů změny se svěřili někteří další experti. Považují za nešťastné řešit tak významnou věc poslaneckým pozměňovacím návrhem o několika málo odstavcích. Na rozdíl od vládních návrhů neprocházejí poslanecké pozměňovací návrhy ani posouzením legislativní rady vlády, ani připomínkovým řízením ostatních ministerstev a dotčených organizací.
„Předkladatelé deklarují, že je jejich cílem, aby si lidé připláceli za komfort, nikoli za lepší péči. Návrh však nijak neomezuje, co může být považováno za ‚nadstandard‘. V praxi by se tak mohlo stát nadstandardem cokoli,“ píší ve svém komentáři pro Hospodářské noviny experti Lenka Poliaková a Jakub Hlávka. Podle nich nechává návrh hodně aspektů nevyjasněných. Umožňuje vybírat poplatky i za blíže nespecifikované „další služby“, mezi nimi zřejmě i za rychlejší termíny, což by vedlo k vytvoření dvourychlostního zdravotnictví, kde by dostupnost závisela na možnosti si připlatit. Navíc by podle nich poskytovatelé a odborné společnosti mohli být méně než dnes motivováni prosazovat postupné zařazení novinek do hrazených služeb. „Systém, kde si pacienti mohou připlatit za vyšší komfort, může být přínosem. Musí však být precizně definován rozsah těchto příplatků a musí existovat skutečná možnost volby ze strany pacienta. Toho však nelze dosáhnout pozměňovacím návrhem, který neomezuje rozsah nadstandardů, postrádá účinné kontrolní mechanismy a ignoruje informační asymetrii mezi lékařem a pacientem,“ obávají se autoři komentáře.
Švec: Špatným provedením můžeme diskreditovat potřebnou změnu
Na sociální síti LinkedIn varoval před unáhleným návrhem také Ladislav Švec, bývalý ředitel Kanceláře zdravotního pojištění a zakladatel iniciativy Zdravotnictví 2030+. „Pozměňovací návrh je polovičatým pokusem o jinak potřebné řešení problematiky nároku a nenároku,“ myslí si Švec. V návrhu podle něj chybí vymezení hranice nároku na bezplatnou nebo částečně hrazenou zdravotní službu, stanovení procesu a nějaké instituce pro rozhodování o nároku. Teprve pak by bylo možné definovat oblast pro přímé platby. „Řešit složité věci zdánlivě jednoduchým způsobem nakonec nikdy nevede k cíli. Je pravda, že potřebujeme legalizovat existenci prostoru pro přímé platby poskytovatelům. Ale to je opravdu tím nejsnazším a posledním krokem z celého komplexu souběžně potřebných změn. Pokud zůstane jen u něj, vypustíme z lahve neznámého džina hrazených léčebných plánů, kterého už nikdy nedostaneme zpátky. A představa, že mu snad určíme mantinely dodatečně, někdy v příštích volebních obdobích, je naivní nebo riskantní nebo oboje,“ uvádí Švec. Nechat otevřené, kde, kdy a za co mají čeští pojištěnci platit nad rámec zdravotního pojištění, podle něj nemůžeme. „I legální přímé úhrady musejí mít jasně a přesně definovaný rámec a omezení. Pokud návrh v této podobě projde, dosáhneme ale nejspíš jen toho, že budeme platit všichni a za všechno. Zdravotnictví tím nezlepšíme. Ale můžeme zdiskreditovat jinak opravdu potřebnou změnu,“ obává se Švec.
O navýšení spoluúčasti se diskutuje dlouhodobě. V České republice je v mezinárodním srovnání poměrně menší podíl soukromých zdrojů financování zdravotnictví. OECD uvádí, že Česko mělo v roce 2023 podíl veřejných zdrojů na zdravotnictví 85 procent, to je pátý největší podíl veřejného financování v Evropské unii. Zároveň je v roce 2023 v Česku druhý nejnižší podíl dobrovolného zdravotního pojištění 0,9 procenta. Přímé platby pacientů (out of pocket) v Česku tvoří v roce 2023 14,1 procenta příjmů zdravotnictví, což se tolik nevymyká. Češi si platí přímo ze svého hlavně v lékárnách a u stomatologů.