Když se věda a byznys vzájemně inspirují

Nadace Neuron vyhlásila 19. ledna laureáty Cen Neuron za rok 2024. Cenu za propojení vědy a byznysu, jež je udělována vědcům, kteří uskutečnili výjimečný vědecký transfer ze základního výzkumu ke komerčnímu využití, získal akademický biotechnologický startup SophoMer s. r. o. V čele oceněného startupu stojí Ing. Martin Burkhard, Ph.D. Vědecký tým ze spolupracující laboratoře Ústavu makromolekulární chemie AV ČR vede RNDr. Tomáš Etrych, PhD., DSc. S oběma jsme hovořili krátce poté, co Cenu Neuron za rok 2024 převzali.

• Představte nám, prosím, nejprve, co je SophoMer – molekula, jejíž pojmenování nese ve svém názvu i oceněný akademický startup?

T. Etrych: SophoMer F10 je plně syntetický polymerní biomateriál s unikátními vlastnostmi, který se váže na polystyrenové povrchy souprav pro in vitro diagnostiku, třeba na mikrotitrační destičky či paramagnetické částice. Nahrazuje běžně používané proteiny živočišného původu, především hovězí sérový albumin BSA, který slouží jako blokátor nespecifických interakcí. Zjednodušeně řečeno brání tomu, aby se látky analyzované metodou ELISA vázaly na její povrch nespecificky, a tím snižovaly přesnost analýzy daného vzorku.

• To, že BSA je protein živočišného původu, který se získává z krve hovězího dobytka, jistě přináší určité nevýhody a omezení. V čem je syntetický polymerní SophoMer F10 lepší?

T. Etrych: Složení jednotlivých šarží živočišného produktu se liší, hlavně v příměsích, což vede k problémům při opakovaném využití BSA. Naopak naše syntetické biomateriály jsou připravovány naprosto reprodukovatelně. Oproti BSA mají i vyšší blokační schopnost, což znamená, že při analýzách dochází k výraznému šetření materiálem. V případě metod typu ELISA je SophoMer F10 dokonce pětkrát účinnější než nejpoužívanější BSA.

Produkce BSA má navíc poměrně velkou uhlíkovou stopu, okolo 200 000 kg CO₂ na 1 kg výsledného produktu. Naše syntetické materiály by tedy mohly významně přispět i k omezení dopadu na životní prostředí, protože jejich uhlíková stopa je minimálně o tři řády nižší. Syntetický materiál navíc ze své podstaty neobsahuje patogeny, nevyžaduje tedy ani testování na jejich přítomnost.

• Jak se zrodila myšlenka spojení imunochemických testů s polymerní chemií? Byl na začátku objev, pro který se hledalo uplatnění, nebo naopak poptávka vzešla od výrobců diagnostických testů?

M. Burkhard: Oblast imunologické diagnostiky se v posledních desetiletích na jedné straně velmi rychle vyvíjela – manuální stanovení byla nahrazena automatickými analyzátory, do hry vstupuje i umělá inteligence. Ovšem na straně druhé je výběr chemických a biochemických složek imunologických stanovení překvapivě konzervativní, a to rovněž po celá desetiletí. Celou tu dobu si s sebou tyto složky nesou svoje nevýhody. A protože v týmu, který se na vývoji materiálu podílel, byli i dlouholetí zkušení vývojáři imunochemických stanovení, kteří se s těmito nevýhodami potýkali po celou dobu svého profesního působení, nápad a definice produktu pochází primárně od nich. Ovšem bez špičkových polymerních chemiků, kteří dovedou transformovat požadavky průmyslu do fyzikálně chemických vlastností polymeru, by původní nápad měl jen malou šanci na úspěch.

• V čem přináší spojení akademické sféry s byznysem, jak tomu je v případě startupu SophoMer s. r. o., výhody vědcům a v čem naopak průmyslovým partnerům?

M. Burkhard: U průmyslových partnerů je to jasné. Mají unikátní produkt, který nemá konkurenci, tedy výhoda je tržní. Za vědce bych si nedovolil generalizovat, ale poznamenal bych jednu věc. Často se používá spojení „výzkum a vývoj“, ale tyhle pojmy nelze považovat za synonyma. Základní výzkum znamená otázku: JAKÝ bude výsledek, když naplánuji určitý experiment? Kdežto otázka vývoje zní: CO musím udělat, abych získal předem definovaný produkt? Pro vědce to tedy může být motivující změna úhlu pohledu. To je ale jen můj pohled, nejsem vědcem…

T. Etrych: Osobně jsem přesvědčen, že spolupráce s biotechnologickými společnostmi a klinickými pracovišti je pro vědecké skupiny pracující v oboru medicíny a biotechnologií velmi důležitá, ba klíčová. V rámci mého týmu se snažíme spojovat základní výzkum s aplikacemi, aby naše polymerní systémy mohly najít uplatnění v praxi. Spolupráce s komerčními partnery mému týmu často přináší otázky, které bychom si sami nepoložili. Z mého pohledu je pro můj tým spolupráce se startupem SophoMer, potažmo dalšími komerčními společnostmi, velmi přínosná.

• V Ústavu makromolekulární chemie AV ČR jste vedoucím výzkumné skupiny Biolékařské polymery, která je součástí Národního ústavu pro výzkum rakoviny. Opusťme tedy na chvíli SophoMer F10 a diagnostické testy in vitro a přejděme k onkologii – k čemu mohou být polymery v této oblasti využívány?

T. Etrych: Hlavním tématem, na kterém v mém oddělení pracujeme, je využití biokompatibilních a vodorozpustných syntetických polymerních materiálů pro dopravu léčiv. Polymery slouží jako ochranná obálka, která doručí léčivo bez poškození a vlivu na zdravé tkáně organismu až do nádoru, kde aktivuje jeho cytostatickou funkci. Využití našich polymerních materiálů v onkologii je tedy velmi rozsáhlé. V současnosti pracujeme v rámci Národního ústavu pro výzkum rakoviny s kolegy z jiných pracovišť na několika zajímavých projektech spadajících do onkologického výzkumu. Kromě dopravy klasických chemoterapeutik se zabýváme i návrhem a syntézou diagnostických systémů, které by mohly sloužit jako pokročilé sondy pro obrazem navigovanou chirurgii. Vyvíjíme také systémy kombinující terapeutické a diagnostické vlastnosti, tzv. teranostika, na bázi fotodynamické terapie. Na obou zmíněných projektech úzce spolupracujeme s lékařskými a výzkumnými pracovišti doma i v zahraničí. Věřím, že naše polymerní materiály brzy najdou uplatnění v klinické medicíně.

• Je v ČR po registraci průmyslového vzoru či patentu obtížné získat pro něj investora?

M. Burkhard: S investory je to vždy běh na dlouhou trať, protože v průběhu prvních let vám nestačí jen jeden, ale musíte jich postupně získat víc. Myslím, že situace se pozvolna zlepšuje, v Česku je nyní odhadem kolem tří tisíc startupů a více než stovka venture a privátních fondů – tedy investorů. Do stavu, který známe například z USA nebo skandinávských zemí, ovšem máme stále daleko.

• Končí výzkum a vývoj v okamžiku podpisu licenční smlouvy, nebo vědecká práce pokračuje i poté – třeba podle specifických potřeb zákazníka? Jak tomu bude u SophoMeru F10?

M. Burkhard: Výzkum a vývoj nelze opustit po podpisu jedné licenční smlouvy a považovat to za konec. Požadavky trhu se mění, nároky na vlastnosti materiálů také, umíme proto i zakázkový vývoj. SophoMer s. r. o. například získal kontrakt na vývoj in vitro diagnostických souprav od tuzemského výrobce s tím, že do nich již při vývoji přímo zabudovává svoje materiály. To je nejlepší důkaz toho, že tyto materiály jsou funkční a perspektivní. A pokud bude zákazník chtít něco specifického, čeho nelze se současnými materiály dosáhnout, jsme připraveni mu vyjít vstříc.

• Získali jste, jak už bylo řečeno, Cenu Neuron za propojení vědy a byznysu – nakolik může být váš úspěšný model inspirací pro ostatní?

M. Burkhard: Děkujeme za pochvalu, ale zůstaneme skromní. Tržních oblastí je mnoho a zobecnění je složité. Pokud bych si vůbec dovolil nějaké rady, tak snad: Komunikujte, spolupracujte intenzivně a nic neodkládejte „na později“, protože vše trvá déle a často to i stojí více, než by se podle prvního odhadu zdálo. Nenechte se tím odradit, obvykle ty nejméně příjemné a nezajímavé záležitosti bývají ty nejdůležitější. Naučte se naslouchat druhé straně, i pokud vás třeba kritizuje, berte to jako cennou radu zkušených odborníků pro příště. Věřte si a buďte vytrvalí. Mnoho štěstí!