Cyril Höschl: Muž, který propojoval světy

Ve věku 75 let nás po těžké nemoci opustil prof. Cyril Höschl – výjimečná osobnost české i evropské psychiatrie, člověk hluboké vzdělanosti, noblesy, humoru a lidskosti. Byl to vědec s duší filosofa, psychiatr s vášní pro hudbu, intelektuál s nadhledem a jazykem tak brilantním, že ve svých textech i soukromých rozhovorech skvěle balancoval mezi běžně používanou češtinou a důmyslnou vědeckou esejistikou, přičemž vše protkával hlubokou moudrostí, přirozenou lidskostí, zdravým rozumem a jemnou ironií.

Cyril měl schopnost propojit vědění z nejrůznějších oblastí – od neurověd a filosofie až po hudbu a umění – a to vše dokázal předávat s neuvěřitelnou lehkostí a přirozenou lidskostí. Jeho vtipy nás nejen rozesmály, ale často vedly i k přemýšlení. Měl dar ukázat souvislosti, které by jiní snad přehlédli, a to vždy způsobem, který zanechal hluboký dojem – ať už na odborných konferencích, při diskusích u dobrého jídla, nebo na neformálních setkáních mezi přáteli.

Rád k sobě přitahoval lidi, inspiroval je k tvořivosti, k přemýšlení a nutil nás nebát se klást odvážné otázky. Ať už jsme byli na komorních psychiatrických konferencích na univerzitě v Cambridge, kde jsme si užívali nejen odborný program, ale i večery plné humoru, ironie a vášnivých diskusí, nebo na setkáních v Červeném Kláštoru na Slovensku, kde se rodily myšlenky, o kterých jsme si jinde netroufali mluvit. Tam, kde voda protékající mezi námi – ať už při tradičních vyjížďkách na punting boats po řece Cam, nebo při sjíždění Dunajce na pltích v Pieninském národním parku – nesla nejen lidi, ale i myšlenky, humor a přátelství. A tak to bylo i s Cyrilem: přirozeným vodítkem, které spojovalo vědění, cit a inspiraci.

Cyril Höschl zanechal nesmazatelnou stopu nejen ve vědecké komunitě, ale i v nás – v jeho přátelích, kolezích, studentech. Byl pedagogem a myslitelem, jehož odkaz bude žít v generacích mladých vědců, které inspiroval. A především byl člověkem, který věděl, že věda i život bez hodnot, humoru a lidskosti jsou prázdné. Jak říkal ke konci svého života v souvislosti se svým onemocněním: „Strašně se mi zmenšilo hřiště, ale sranda je na něm furt.”

Jeho život je symbolem spojování – vědy a lidskosti, racionality a ironie, intelektu a umění. Bude nám chybět.

Autor je ředitelem Národního ústavu duševního zdraví