Tematická příloha PEDIATRIE: ATB nepatří k běžné terapii dětských průjmů

Průjem je definován jako výrazná ztráta tekutiny a elektrolytů ze zažívacího traktu distálním směrem, tj. ve formě vodnaté stolice. Exaktnější definice hovoří o zvýšeném denním objemu stolice nad 10 ml/kg/ den. Tato definice připouští, že část stolic může být formovaných. Etiologicky lze průjem klasifikovat z několika pohledů: jako sekreční a osmotický, nebo infekční a neinfekční, či zánětlivý a nezánětlivý (viz tabulku 1). Patofyziologicky můžeme naopak průjem charakterizovat jako osmotický, sekreční, průjem při poruše aktivního transportu iontů (kongenitální defekty, které se manifestují hned po porodu, např. porucha transportu Cl– – HCO₃^– – kongenitální průjem se ztrátou chloridů) či průjem při redukci absorpční plochy (např. stavy po resekci při Laddově syndromu, nekrotizující enterokolitis) nebo při alteraci motility (hypomotilita při malnutrici, bakteriálním přerůstání, diabetu, sklerodermii, pseudoobstrukčních syndromech, hypermotilita v rámci potravinové alergie, hormonálně aktivní tumory).Praktické rozlišení
V praxi je potřeba především rozlišovat mezi sekrečním a osmotickým průjmem. Nejjednodušším objektivním parametrem je, že osmotický průjem ustává při zastavení perorální výživy, zatímco sekreční průjem pokračuje (laboratorní rozlišení je patrné z tabulky 2 a 3). Metabolickými důsledky průjmu jsou dehydratace, eventuálně se změnou elektolytémie, acidóza (hypochlorémie s metabolickou alkalózou jsou známkou kongenitální ztráty chloridů střevní sliznicí) a ztráta kalorického příjmu. Nejčastější příčiny akutního průjmu v našich podmínkách jsou uvedeny v tabulce 4.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2006, strana 22

Zdroj: