Vyhláška o technickém vybavení zdravotnických zařízení
Česká lékařská komora opakovaně ministerstvu zdravotnictví doporučila stanovit vyhláškou pouze obecné podmínky pro všechna zdravotnická zařízení a zvláštní požadavky pro jednotlivé obory konkrétně nestanovovat; omezit se pouze na obecný požadavek vybavení odpovídajícího spektru poskytované zdravotní péče v daném zdravotnickém zařízení.
Ministerstvo však připomínkám, které ČLK uplatnila na jednání 15. července 2009, nevyhovělo, a namísto další komunikace s profesní komorou zvolilo konzultace se zástupci jednotlivých odborných společností. Ministryně ČLK pouze 23. prosince 2009 zaslala na vědomí text vyhlášky rozeslaný do vnějšího připomínkového řízení, jehož se již ČLK nemohla účastnit. Základní připomínka České lékařské komory, že i ambulance stejné odbornosti se liší svým zaměřením a specializací, protože provádějí různé spektrum výkonů (jiné provádí terénní ambulantní specialista a jiné specializovaná ambulance např. ve fakultní nemocnici), v něm nebyla akceptována.
ČLK upozorňuje také na to, že vyhláška nestanoví jednotnou metodiku pro všechny obory a také postrádá komparaci s dosud platnou vyhláškou č. 49 z roku 1993 o technických požadavcích na zdravotnická zařízení, jež řeší tuto problematiku též. "Ministerstvo nereagovalo na naše připomínky a místo toho jednalo se zástupci některých odborných společností. Ti ovšem neměli jednotné zadání, a tudíž jejich doporučení jsou navzájem nekonzistentní," říká MUDr. Kubek.
Výsledkem je, že u některých oborů má vyhláška maximalistické požadavky, u jiných ukládá lékařům povinnost vybavit ordinace jen základními prostředky. MUDr. Kubek to dokládá na konkrétních případech: "Každá angiologická ambulance má mít podle nové vyhlášky fotopletysmograf nebo pletysmograf. Řada kolegů angiologů přitom vůbec pletysmografii neprovádí a ani nemá příslušné kódy s pojišťovnou nasmlouvané.
Přitom pořízení takového přístroje představuje částku 100 až 200 000 korun. Dalším požadavkem na vybavení je infuzní dávkovač, což je přístroj, který stojí také několik desítek tisíc. Dávkovač se v angiologii nejčastěji používá při podávání vasodilatačních infuzí. Jejich lege artis podání je však v samotné ambulanci problematické, protože pacientův stav musí být kontrolován ještě několik hodin po výkonu. Proto je potřeba, aby ambulance byla součástí stacionáře. Pokud běžné ambulance tento výkon neprovádějí, je otázkou, proč by takový přístroj pořizovaly.
Je také sporné, proč by každý kardiolog musel mít Holterovo EKG či ergometr, pokud ho neprovádí. Podobné je to v gastroenterologických ambulancích. Vyhláška požaduje, aby byly vybaveny gastroskopem nebo kolonoskopem, ale ne každý gastroenterolog provádí endoskopické vyšetření. Jestliže ano, zpravidla již nabízí obě endoskopická vyšetření. Na druhou stranu je poněkud bizarní představa, že neurochirurg vystačí pouze s neurologickým kladívkem a monitorem, které mu vyhláška doporučuje."
Nástroj k šikanování lékařů?
České lékařské komora však upozorňuje ještě na další nesystémový nedostatek vyhlášky. "Požadavky na vybavení mnoha oborů obsahují povinnost vlastnit určitý přístroj, popřípadě zajistit dané vyšetření na jiném pracovišti zdravotnického zařízení nebo smluvně v zařízení jiného provozovatele. První eventualita se týká nemocnic a poliklinik, ovšem smluvně vyšetření zajišťují pouze zdravotní pojišťovny. Lékaři sami žádné jiné zdravotnické zařízení jako svého smluvního partnera mít nemohou. Praxe je taková, že lékař může doporučit vyšetření na jiném pracovišti, ale pacient se může svobodně rozhodnout, u kterého lékaře, s nímž má jeho pojišťovna smlouvu, se nechá vyšetřit. Tato formulace, vyskytující se ve vyhlášce na mnoha místech, vůbec neodpovídá reálné praxi," říká MUDr. Kubek.
Problematický může pro některé obory být i poměrně logický požadavek na pomůcky pro poskytování první pomoci včetně kardiopulmonální resuscitace, což předpokládá mimo jiné prostředky pro zajištění žilního vstupu pro nitrožilní aplikaci léků. "Řada ambulancí však vůbec injekčně žádné léky neaplikuje, a proto nemusí splňovat přísné hygienické požadavky, které se k tomu váží. Když nevydávají léky, tak je nemusejí skladovat ani evidovat podle pravidel SÚKL," upozorňuje v této souvislosti prezident ČLK a dodává: "Myslím si, že vyhláška se v praxi v mnoha případech nebude dodržovat, ale na druhou stranu představuje ideální nástroj k šikanování lékařů."
Nepřekvapí proto, že prezident ČLK informoval 7. ledna bývalého předsedu vlády Ing. Jana Fišera i ostatní ministry o skutečnosti, že MZ při přípravě této vyhlášky ignorovalo stanovisko profesní lékařské samosprávy a nezohlednilo zásadní připomínky, které ČLK uplatnila v rámci vnitřního připomínkového řízení.
Ing. Fišer se však v dopise zaslaném ČLK zcela ztotožnil s argumentací ministerstva. Předseda vlády sice připustil, že vyhláška může zvýšit finanční náklady pro provozovatele zdravotnických zařízení, avšak bude to podle jeho názoru v zájmu kvality zdravotní péče a bezpečnosti pacientů. S tezí, že pacient musí mít jistotu, že zdravotnické zařízení je k druhu a rozsahu poskytované péče vybaveno, ČLK pochopitelně souhlasí.
"Je logické, že pokud například některý neurolog dělá elektroencefalografii nebo elektromyelografii, tak musí mít příslušný přístroj. Cena elektromyelografu se však může pohybovat kolem dvou milionů korun. Proč by si ho však lékař pořizoval, když takové vyšetření nenabízí?" ptá se MUDr. Kubek. Na námitku komory, že zdravotnické zařízení nemůže být povinno disponovat přístroji, jež k poskytování zdravotní péče nepotřebuje, Ing. Fišer nijak nereagoval. Otázkou zůstává, co si myslet o jeho ujištění, že ministerstvo, které při tvorbě vyhlášky ignorovalo připomínky ČLK, naopak přihlédlo k připomínkám zdravotních pojišťoven.
Argumenty komory odrážejí do jisté míry i situaci v zahraničí, kde bývá zvykem, že podobné právní normy určují pouze obecné požadavky stavebně technického rázu. Podrobnější specifikace technického vybavení ambulancí jsou součástí sazebníku výkonů zdravotní pojišťovny.
Více k tématu viz rozhovor s MUDr. Zorjanem Jojkem, předsedou Sdružení ambulantních specialistů České republiky, na straně A4 a odpovědi tiskového mluvčího ministerstva zdravotnictví na této straně.
Zdroj: Medical Tribune