Onkologové polemizují s expertkou na farmakoekonomii

Vážená paní

MUDr. Jana Skoupá

EconHealth s.r.o.

Vážená paní doktorko,

reaguji na článek „Víme, kolik přístroje stojí, to ale nestačí”, který byl uveřejněn v Hospodářských novinách dne 3. října a to formou rozhovoru s Vámi a je uveden Vaší citací:

„Dříve nebo později musí někdo spočítat náklady na onkologii. Ty radikálně rostou a my vůbec nevíme, co za to dostáváme zpátky“.

Protože jak tato, tak i jiné věty uvedené v článku nepopisují reálnou situaci v onkologii a ve financování zdravotní péče v ČR, vyznívá celá stať zavádějícím způsobem. Doufám, že uvítáte, když Vám jako předseda ČOS ČLS JEP poskytnu informace (převážně z veřejných zdrojů), na základě kterých si budete moci vytvořit objektivní pohled na údajně „radikálně rostoucí náklady na onkologii“ a také na rozdíl mezi racionalizací péče a pouhou regulací nákladů na péči – která s řízením zdravotnictví nebo medicínou nemá co společného.

V rovině obecné je zavádějící tvrzení (byť je to opakovaně mediálně prezentováno), že „pojišťovnám docházejí peníze“ – jak je uvedeno v závěru článku - díky vzrůstajícím nákladům na farmakoterapii, potažmo na „biologickou léčbu“ ať již v onkologii nebo v jiném oboru. Podle dat UZIS („Aktuální informace č. 50“ ze dne 7. 9. 2011) byl vývoj nákladů na léky na předpis mezi lety 2006 – 2010 negativní, s průměrným meziročním poklesem o – 0,01%. Náklady na léky podané v rámci hospitalizace nejsou v datech UZIS přímo uvedeny, ale protože podle dat IMS byl celkový nárůst v segmentu nemocničních léčiv mezi lety 2006 – 2010 pouze 4% a tento segment tvoří pouze třetinu celkových nákladů na léčiva, je jasné že farmakoterapie je jediným segmentem, který se prakticky nepodílel na nárůstu celkových nákladů na péči, který byl 28,8% mezi roky 2006 – 2010. Důvodem je jednak pokles cen léčiv, ale hlavně zavedení limitů na náklady na léčiva vztažené vždy k předešlému kalendářnímu období. Pro „biologickou“ léčbu v onkologii toto platí od roku 2009 a omezení se týká přímo konkrétních léků v konkrétních indikcích, ovšem bez ohledu na reálnou potřebu pacientů. Výsledkem takových limitů je ale to, že v ambulantní sféře nejsou lékaři motivováni k účelné farmakoterapii (nechtějí si logicky snížit limit) a v rámci specializované péče v onkologii zdravotní pojišťovny nyní odmítají hradit péči, která má státem přiznanou úhradu z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

V rovině konkrétní je zcela mylné tvrzení „my vůbec nevíme, co za to dostáváme zpátky“ v případě tzv. biologické léčby. Pravdou je, že to právě pro „biologická léčiva“ v onkologii (ale nejen tam) víme zcela přesně, neboť výsledky léčby těmito léčivy v podmínkách běžné terapeutické praxe jsou od okamžiku jejich zavedení v ČR sbírány v celostátních registrech. Jejich přehled a základní data jsou na www.registry.cz a detailní výstupy jsou vždy prezentovány na akci „Fórum onkologů a plátců péče“, které jste se ostatně zúčastnila. Víme a opakovaně to publikujeme, že přínos moderních léčiv v onkologii pro pacienty v ČR je nejméně takový, jaký byl prokázán v registračních klinických studiích a pro který byla také těmto léčivům určena úhrada. Což je zase důkazem, že v onkologii jsou léčiva používána podle zásad racionální farmakoterapie (péče je centralizována a podávána podle protokolů, výběrových kritérií a standardů). Výše uvedené ale neplatí pro ostatní léčiva podávaná v ČR, neboť pro všechna léčiva, pro které registry neexistují, opravdu neznáme jejich přínos v podmínkách běžné terapeutické praxe. Pokud má někdo zájem nebo cíl racionalizovat farmakoterapii v ČR, musí začít se sběrem a analýzou údajů o přínosu léčiv, která jsou hromadně používána, neboť ty také tvoří většinu nákladů na farmakoterapii.

S pozdravem

prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., dr.h.c.

V Brně 10. října 2011

níže je přepis článku, na který ČOS ČLS JEP reaguje.

Víme, kolik přístroje stojí. To ale nestačí

Rozhovor

S propočítáváním toho, která léčba je efektivní a která ne, se musí začít co nejdříve. "Zdravotním pojišťovnám docházejí peníze. Jiná možnost nebude," vysvětluje v rozhovoru HN expertka na farmakoekonomii Jana Skoupá.

HN: o robotické operace a jejich přínos se vede už dlouho spor. Proč efektivitu této metody za uplynulých šest let, kdy se hradí, někdo nespočítal?

To nevím. Spočítat jde všechno. V Česku ale chybí základní data. To, že víme, kolik jednotlivé přístroje stojí, nestačí. Zohlednit je třeba celkové náklady. Tedy třeba předoperační vyšetření nebo léčbu vzniklých komplikací, které tu či onu metodu doprovází.

...ten problém ale zřejmě není jen u robotických operací. technologií, které platíme, aniž bychom znali efektivitu, je více…

V podstatě všechny. Pokud vím, tak tady zatím nikdo nic nepočítá. Velké diskuse se tak vedou třeba o tom, jestli při infarktu používat na rozšiřování tepen klasické stenty, nebo potahované, které obsahují léčivou látku, ale jsou mnohonásobně dražší. A podobné je to i s očkováním proti rakovině děložního čípku. Rozhodlo se, že ho budeme hradit z pojištění, o přínos se ale vedou spory.

Na ministerstvu zdravotnictví právě vzniká komise, která bude mít vyčíslování přínosu ve spolupráci s odborníky na starosti. od listopadu má fungovat. Mohou tam vznikat nezávislé výstupy?

Pojem nezávislá komise nebo orgán mě fascinuje. Nic nezávislého neznám. Vždycky jde o to, nastavit pravidla, co se smí, co ne a co se stane, když se to poruší. Tlakům prodejců zabránit nelze. Oni jsou placení za to, aby prosazovali své technologie. Jde ale o to, aby tomu odolali ti, kteří rozhodují.

Co z technologií nebo léků byste si teď nejraději spočítala vy sama?

Dříve nebo později někdo musí spočítat náklady na onkologii. Ty radikálně rostou, a my vůbec nevíme, co za to získáváme zpátky.

Je podle vás ve společnosti ochota takto uvažovat?

Jiná možnost nebude. Pojišťovnám docházejí peníze – velké už došly a malým dojdou, až se jim rozpustí rezervy. A to, že pan ředitel VZP teď mluví o úspoře milionů na personálních nákladech, je sice pěkné, ale jemu chybí miliardy. Bude proto nutné vzít položku po položce a velkou červenou tužkou označit, co platit můžeme, a co prostě ne.

Michaela Mužíková

Zdroj: www.tribune.cz