Otazníky kolem KPR

Japonští autoři pozorovací studie publikované v časopisu Lancet 17. března letošního roku došli k závěru, že laická přednemocniční kardiopulmonální resuscitace (KPR) srdeční zástavy prováděná pouze kompresemi je vhodnější než konvenční KPR (hrudní komprese kombinované s dýcháním z úst do úst). Z těch, kteří byli resuscitováni zpočátku pouze hrudními kompresemi, bylo pozorováno dobré zotavení u 6 % – ve srovnání se 4 % nemocných, u nichž byla iniciálně zvolena konvenční KPR. Míra přežití osob, kterým nebyla poskytnuta žádná laická KPR, byla signifikantně horší než u obou předchozích skupin – pouhá 2 procenta.

European Resuscitation Council publikoval revidované doporučené postupy, které byly představeny profesionální a laické veřejnosti ve všech evropských zemích v prosinci 2005. Byly vytvořeny mezinárodní skupinou odborníků v resuscitaci, kteří revidovali všechny dřívější publikované studie, ve kterých se přednemocniční KPR využívající u srdečních zástav pouze kompresí porovnávaly s konvenčním postupem. Odborníci se nakonec shodli, že důkazy prospěchu KPR pouze kompresemi hrudníku jsou nedostatečné pro to, aby tento postup nahradil konvenční resuscitaci (komprese hrudníku a umělé dýchání).

Ačkoli kardiopulmonální resuscitace pouze kompresemi hrudníku může být adekvátní nebo dokonce vhodnější v prvních několika minutách po zástavě srdce způsobené kardiovaskulárním onemocněním, při jejím delším trvání nebo zástavě způsobené plicní chorobou, tonutím či traumatem a také obecně u dětí bude i nadále při KPR vyžadována ventilace z úst do úst. Citovaná japonská studie probíhala v letech 2002 až 2003. Doporučené postupy z roku 2005 však představily několik změn, včetně zvýšení poměru komprese: ventilace z 15:2 na 30:2. Není proto jisté, zda by výsledky zmiňované studie nebyly jiné, kdyby laická veřejnost v Japonsku poskytovala konvenční KPR podle nových Guidelines European Resuscitation Council z roku 2005. Tyto doporučené postupy ERC navíc uvádějí, že by přednemocniční kardiopulmonální resuscitace pouze kompresemi hrudníku měla být použita po srdeční zástavě, neníli zachránce schopen nebo ochoten podávat umělé dýchání z úst do úst, protože jakákoli KPR je lepší než žádná. Guidelines také doporučují, aby přerušení kompresí hrudníku bylo minimální.

Podle European Resuscitation Council závěry zmiňované japonské studie neposkytly působivý důkaz, který by ji opravňoval k okamžité změně nově revidovaných doporučených postupů. Proto nechystá změny guidelines dříve než po plánovaném mezinárodním přezkoumání vědeckých poznatků o resuscitaci v roce 2010.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2007, strana A1

Zdroj: