Monhart: Centralizaci interní medicíny se nevyhneme

Naše schopnost poskytovat moderní, kvalitní a dostupnou zdravotní péči je závislá na dobré organizaci a ekonomickém zajištění našeho zdravotnictví. Organizační a ekonomické otázky proto čím dál tím častěji rezonují i při diskusích lékařů na akcích zaměřených především na medicínskou problematiku. „Data ukazují, že máme oproti okolním státům příliš hustou síť nemocnic. Pokud jsou nemocnice nedostatečně vybaveny, tak musejí zaniknout jako pracoviště akutní péče a přeměnit se v lůžka následná, protože to je to, co nás v tuto chvíli trápí,“ řekl v rozhovoru po kongresu České internistické společnosti ČLS JEP její vědecký sekretář MUDr. Zdeněk Monhart, Ph.D.

• Co podle vás interní oddělení v této době ohrožuje nejvíce? Jsou taková žhavá témata, o kterých s kolegy primáři hovoříte a máte pocit, že by se měla rychle posunout?

Když odhlédnu od nejaktuálnějšího tématu, tedy otázky přesčasové práce, která není náplní našeho kongresu, je to z dlouhodobého hlediska relativně malý zájem lékařů a lékařek absolventů o internu jako o obor. Je to z toho důvodu, že interna je lékaři vnímána jako extrémně těžký, složitý obor, který je těžké se naučit. Trošku to koreluje i s ne úplně optimální úspěšností u kmenových zkoušek nebo u atestačních zkoušek. Takže to je jedno téma – že „nemáme lidi“.  Je to ale variabilní – nemocnice od nemocnice, kraj od kraje. Samozřejmě některé kraje a některé nemocnice už dokáží pracovat s nějakými třeba ekonomickými pobídkami pro mladé lékaře. Některé se to ještě nenaučily. A samozřejmě na to v tom konkurenčním boji doplácejí, protože lékařů je na trhu nedostatek.

• Interní oddělení je základ každé nemocnice, bez něhož se akutní péče nedá poskytovat. Vidíte v tomto směru významné regionální nerovnosti? Že už je to někde skutečně na hraně?

Vím, že to je někde na hraně, ale naštěstí s tím nemám osobní zkušenost ze svého pracoviště a z okolí na jižní Moravě. Vím ale, že řada interních oddělení na severu Moravy nebo v severních Čechách je velmi fatálně personálně vybydlená. To znamená stojí na jednom či dvou mohykánech se specializovanou způsobilostí s atestací a potom případně na nějakých mladších lékařích, kteří jsou ve vzdělávání. A to je špatně. A z mého pohledu, pokud ta zdravotní péče má být kvalitní, a to neplatí jenom pro internu, tak prostě to jsou místa, kde nemá být akutní péče poskytována. Určitě by každý z nás raději jel o 30 nebo 40 kilometrů dál, když ví, že se o něj postará erudovaný doktor, než by vyhledal péči, která je suboptimální, jenom z toho důvodu, že je blízko třeba v místě bydliště.

VIDEO: Rozhovor s MUDr. Zdeňkem Monhartem, Ph.D.,  si také můžete pustit zde

• Je podle vás reálné, že by takováto centralizace péče do životaschopných pracovišť proběhla nějak organizovaně, anebo zde hrozí, že to proběhne tak, že některá oddělení spontánně zaniknou na nedostatek personálu?

Já si myslím, že je to nezbytnost, že to nastane. Je chyba, že to je proces, který nebyl řízen v posledních třeba dvou, třech desítkách let. Data ukazují, že máme oproti okolním státům „příliš hustou“ síť nemocnic. Prostě ta data tu jsou. A je to o tom, že se historicky vnímalo, že v téměř každém městysu má být nemocnice. Tam, kde se třeba na začátku devadesátých let zrušila, to prošlo. A pak už se samozřejmě ze zrušení jakékoli nemocnice, byť je nedostatečně personálně vybavená, stalo politikum. Medicína se ale za posledních třicet let hodně změnila. Na konci minulého století šlo ve dvou- nebo tříprimariátových nemocnicích poskytovat slušnou zdravotní péči. To už dnes nejde, protože medicína je relativně dost technologická. To znamená, že tam určité technologie mít musíte. Vždycky musí být v nemocnici CT a už v podstatě na vstupu do nemocnice musí být sonograf. A pokud jsou nemocnice nedostatečně vybavené, tak musejí zaniknout jako pracoviště akutní péče a přeměnit se v lůžka následná, protože to je to, co nás v tuto chvíli trápí. A já si myslím, že v každém městysu mohou být lůžka následné péče, ale je nesmyslné, aby v každém malém sídle byla nemocnice, která poskytuje akutnípéči, jenom proto, že tam byla někdy v padesátých nebo v šedesátých letech založena. Dneska vidíme problematický odsun akutních pacientů nejenom z interních lůžek do lůžek následné péče. Přišlo by mi logické, kdyby síť dobře vybavených akutních oborů byla trošku řidší, než je dosud, protože průměrná doba hospitalizace na interně bude někde mezi pěti a šesti dny, takže dvakrát dojet za babičkou nebo dědečkem do města o 30 kilometrů dál není problém. Ale pak je fajn, když ho ta rodina může mít na nějakém lůžku následné péče nebo LDN v místě bydliště kvůli častějším návštěvám.

Rozhovor vznikl pro web InternaNews a videozpravodajství Minuty Medical Tribune s aplikací pro mobilní telefony MinutyMT.