Pohybová aktivita jako klíč k lepší léčbě srdečního selhání

Včasné nasazení léků a moderní přístupy v léčbě srdečního selhání představují klíčové faktory pro zlepšení kvality života pacientů. Jak mohou praktičtí lékaři, internisté a kardiologové podpořit nefarmakologickou léčbu? Proč je pravidelná pohybová aktivita důležitá pro pacienty se srdečními onemocněními? A jaké nové možnosti se otevírají pro pacienty s hypertrofickou kardiomyopatií? O těchto tématech hovořil prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D., z I. interní a kardioangiologické kliniky LF UK a FN Hradec Králové.

• Léčba chronického srdečního selhání je nesmírně široké téma, které se rychle vyvíjí. Kdybyste měl shrnout hlavní body rámující tento vývoj, co by se do takového výběru dostalo?

Já bych asi vybral tři. Prvním bodem je opravdu důležitá otázka včasného nasazování všech léků, které pacient se srdečním selháním potřebuje. Je nutné, aby byly léky nasazeny co nejrychleji, a to jak v případě nově vzniklého srdečního selhání, tek ihned po iniciální stabilizaci. Pacient by měl odcházet z nemocnice s kompletní léčbou, pokud to jeho stav umožňuje. I když budou léky nasazeny v nižších dávkách, je důležité, aby léčba začala. Tím se vyhneme fenoménu tzv. „uniklých příležitostí“, kdy pacient nemusí později dostat účinné léky, které jsou pro něj nezbytné.

Druhou oblastí, která ovlivňuje současnou kardiologii a péči o srdeční selhání, je role praktických lékařů, internistů a kardiologů při ambulantní péči o pacienty. Zde nejde jen o léky, ale také o celou řadu dalších podpůrných opatření. Praktický lékař, internista nebo ambulantní kardiolog mohou výrazně zefektivnit nefarmakologickou léčbu tím, že si například všimnou, že pacient, který podstupuje srdeční resynchronizační terapii, nemá dostatečné procento stimulované akce, a upraví mu léky, aby toho dosáhli. Podobnou roli mohou sehrát i internisté nebo praktičtí lékaři, kteří na tento problém mohou upozornit.

Třetí věc, kterou bych rád zdůraznil, je pravidelná pohybová aktivita pacientů se srdečním selháním. Ukazuje se, že pohyb má nezastupitelné místo, a postupně přibývají data, která naznačují, že pohybová aktivita může sama o sobě zlepšovat symptomy srdečního selhání a zpomalovat některé patologické procesy, které s ním souvisejí. Přeji si, aby se to stalo všeobecně známým a pohybová aktivita se u této skupiny nemocných začala skutečně rozvíjet.

VIDEO: Rozhovor na téma srdečního selhání  s prof. MUDr. Radkem Pudilem, Ph.D., si také můžete pustit zde:

• Tento aspekt zdůrazňuje například česká studie WATCHFUL…

Ano, ta byla nedávno úspěšně prezentována u nás i v zámoří. Ale nejde jen o studii WATCHFUL, existují i studie, které se zabývají srdečním selháním jak s redukovanou, tak se zachovanou ejekční frakcí. A tam samozřejmě pravidelný pohyb, na což jsou doklady, zlepšuje kvalitu života těchto nemocných. Myslím, že to je jednoznačné plus, protože pohyb má vliv na zpomalení procesu sarkopenie, zvýšení bazálního klidového metabolismu, prevenci osteoporózy a celkově prevenci přibývání na váze, což hraje také velkou roli. Čili jednoznačně podpora pohybu.

• Když už mluvíme o pohybové aktivitě a jejích přínosech pro pacienty se srdečními onemocněními, jaké jsou nejnovější poznatky ohledně sportování u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií?

Je to oblast, která se výrazně mění. Hypertrofická kardiomyopatie dříve znamenala pro pacienty téměř automatické vyloučení ze sportovních aktivit kvůli jakékoli větší zátěži. Tito lidé byli diskriminováni v oblasti sportu. V posledních letech však přibývají důkazy, že u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií lze identifikovat tzv. nízkorizikové pacienty, u kterých pravidelná sportovní aktivita, dokonce i střední intenzity, může mít velmi pozitivní efekt. Myslím si, že to je oblast, která v současné době hýbe sportovní kardiologií, a můžeme se těšit na to, že z těchto poznatků vzejdou nové postuláty pro každodenní praxi.

VIDEO: Rozhovor na téma sportu s hypertrofickou kardiomyopatií s prof. MUDr. Radkem Pudilem, Ph.D., si také můžete pustit zde:

• Jak se tedy určuje riziko u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií, kteří se chtějí věnovat sportu?

Riziko náhlého úmrtí se stratifikuje podle celé řady parametrů. Máme sice starší modely, jako je evropský kalkulátor rizika pro náhlou smrt nebo komorové arytmie, které vedou k náhlé smrti, ale tyto modely jsou už trochu „vousaté“ a zahrnují starší parametry. Od té doby došlo k velkému pokroku, zejména v oblasti zobrazovacích metod, jako je magnetická rezonance. Ukazuje se, že je vhodné zahrnout i některé novější parametry, které v těchto evropských klasifikačních schématech dosud nebyly. Tento pokrok umožňuje překlasifikovat rizikovost a potenciálně umožní určité části pacientů s nízkým rizikem věnovat se na určité úrovni pravidelné fyzické aktivitě.

Rozhovor vznikl pro web ČKSTV v rámci kongresového zpravodajství z XXXII. výročního sjezdu České kardiologické společnosti.