Domluvme se o onkologické péči tam, kde se skutečně poskytuje

V České republice žije téměř půl milionu lidí, kteří buď byli, nebo jsou léčeni pro zhoubný nádor. Je to dáno tím, že očekávaná délka přežití se zvyšuje a úspěšnost onkologické léčby roste. To se zobrazuje na prudce stoupající prevalenci onkologických onemocnění. Stále více lidí „se dožije“ svého nádoru. Když už jsou diagnostikováni, přežívají déle. Navíc stoupá pravděpodobnost, že i po úspěšné terapii se u nich objeví druhá a další malignita.  Postarat se o ně je pro zdravotnický systém obrovská výzva. K tomu, aby se každý nemocný včas dostal na adekvátní pracoviště, je potřeba komunikace všech zúčastněných v konkrétním regionu. To ale v praxi často drhne a vznikají významné nerovnosti.  Na zlepšení dostupnosti onkologické péče napříč republikou se zaměřuje projekt „Cesta ke zdraví – Onkologie 2025“. Jeho páteří je série 14 kulatých stolů ve všech krajích, kde se sejdou zástupci kliniků, politické reprezentace i plátců péče. Těžiště diskuse bude tvořit problematika karcinomu prsu a karcinomu plic. Projekt probíhá pod záštitou České onkologické společnosti a partnerství převzaly další subjekty – Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), pacientská organizace Hlas onkologických pacientů, většina zdravotních pojišťoven nebo Kancelář zdravotního pojištění. Medical Tribune je jeho mediálním partnerem.

Z makropohledu jsou výsledky české onkologie nadprůměrné a v čase se zlepšují tak, že se významně dostávají nad některé vyspělé státy. Příkladem může být kolorektální karcinom, kdy ještě v roce 2008 bylo Česko v rámci incidence na třetím místě v Evropě a v roce 2020 kleslo na 14. místo. Ještě výraznější skok nastal v případě úmrtnosti, a to ze třetího místa v roce 2008 na 20.–21. místo v roce 2020. Mortalita je pod incidencí, tedy vývoj, do kterého se promítá i efekt včasné diagnostiky a léčby.

Pozitivní statistiky české onkologie ale kazí vysoký podíl pozdě zachytávaných nádorů, a to i u diagnóz s funkčním screeningem. U již zmíněného kolorektálního karcinomu dosahuje účast ve screeningu pouze 47 % a pozdních záchytů je obrovské množství. Vysoký záchyt onkologického onemocnění v pozdním stadiu se také negativně propisuje do finanční stránky. Jen v případě jediné diagnózy, kolorektálního karcinomu ve stadiu 3+, činí celoživotní náklady na péči z veřejného zdravotního pojištění 2,6 miliardy, náklady na léčbu rok po diagnóze pak cca 720 milionů korun. Nepřímé náklady na invalidní důchody, příspěvky na péči a nemocenské činí 1,2 miliardy.

Péče o nemocné se solidními nádory byla v Česku již v roce 2006 soustředěna do komplexních onkologických center (KOC). Ustanovení této sítě představovalo svého času vizionářský počin, ke kterému se některé státy Evropy blíží teprve nyní. Dnes je v Česku poměrně dobře fungující síť šestnácti KOC. Existují ale značné regionální disparity v tom, kolik nemocných se do KOC skutečně dostane. Zatímco v Praze to jsou téměř všichni, z Karlovarského kraje je to jen 40 procent. Podobné nerovnosti pak panují v tom, jaký podíl nemocných je projednán multidisciplinárním týmem, tedy odborníky z různých oborů od onkologů přes chirurgy až po radiology a mnoho dalších. 

Ne všichni nemocní však potřebují být během celé trajektorie vývoje nemoci léčeni v KOC. Pro řadu z nich je onkologické onemocnění chronickou diagnózou, kdy jsou léčeni v řádu let, a zde, jako určité komunikační uzly pro region, fungují regionální onkologické skupiny (ROS). Přínosné je vždy to, když lékaři ROS mají přímou vazbu na KOC. Takové personální propojení je prospěšné z mnoha důvodů, jedním z nich je snazší přístup kliniků z ROS i pacientů ke klinickým studiím.

Síť KOC ještě letos podstoupí reakreditaci, tedy všechny zainteresované strany čeká diskuse o tom, zda nastavení této struktury odpovídá potřebám pacientů.