Zasedání ADA: co se za půlstoletí změnilo v léčbě diabetu
Jedna z prezidiálních sekcí kongresu ADA byla věnována rekapitulaci, co vše se za půl století v léčbě diabetu změnilo – a toto téma bylo reflektováno z nejrůznějších perspektiv.
Vystoupil zde například Michael Brownlee, vedoucí centra pro výzkum diabetu při Albert Einstein College of Medicine’s. U něj se spojují hned tři různé pohledy na diabetes – toto onemocnění vnímá jako lékař, vědec a zároveň i jako pacient. V osmi letech mu byl diagnostikován diabetes 1. typu, s touto nemocí žije již přes padesát let. Stále to nevnímá jako něco samozřejmého.
Vzpomínal na dobu, kdy jej nechtěli přijmout na lékařskou fakultu, protože se jim jeho očekávaná délka života nezdála dostatečná: „Říkali, že by raději dali šanci někomu, kdo bude moci medicínu praktikovat po desetiletí.“ Zmínil v této souvislosti jednu z učebnic ADA, kde se říkalo: „Pacienta s diabetem 1. typu je možné ubezpečit, že se s velkou pravděpodobností dožije alespoň třiceti let.“
Podle dr. Brownleeho v té době vůbec nikdo nevěnoval pozornost vztahu mezi hyperglykémií a výskytem komplikací – ten se stal jeho celoživotním odborným zájmem. Sám je živým důkazem toho, jak diabetologie postoupila – i když má osobní zkušenost s akutními komplikacemi, jako je ketoacidóza nebo závažné hypoglykémie, podařilo se mu zatím vyhnout projevům chronických komplikací.
Tři čtvrtě století s diabetem
Hlavní hvězdou této sekce ale byla Kathryn Hamová. Na první pohled velmi vitální dáma právě v den svého vystoupení na ADA oslavila 86. narozeniny. I jí byl diabetes 1. typu diagnostikován v osmi letech, potýká se s ním tedy 78 let. „Jídlo se mi odměřovalo na váze s přesností na gramy, pořád jsem byla hladová, talíř jsem pokaždé vylízala. Maminka mě hlídala jak ostříž, učila mě doma. Neměla jsem vůbec žádnou svobodu. Byla jsem sociálně izolovaná, což drtivě dopadalo na mé sebevědomí. Měla jsem pocit, že jsem jediný takto nemocný člověk na světě,“ popsala své dětství a zdůraznila, jak je důležité, že diabetici nyní mají bezpočet příležitostí, jak sdílet své zkušenosti. Mluvila o tom, jak se doma stále vyvařovaly stříkačky a jehly (které jí připadaly strašně velké) se brousily smirkem. O nějaké monitoraci onemocnění asi ani nešlo hovořit. „Vždy se trocha mé moči smíchala s Benediktovým činidlem, tato tekutina se ve lžíci nahřála nad plamenem, a když zčervenala, znamenalo to, že mám v moči cukr,“ popsala.
Ačkoli jí říkali, že nikdy nemůže mít rodinu, vychovala tři děti a nyní po smrti manžela poprvé žije sama. Inzulin si aplikuje čtyřikrát denně. Hovořila o detailech své denní rutiny a drobných tricích, díky nimž nezapomíná na všechny kroky, které jako diabetik musí udělat. Po desetiletí také nemění své zvyky ve stravování – jednou z jejích zásad je, že jen málokdy pije více než jednu sklenici červeného vína denně. Osamělá se už dávno necítí, stále chodí cvičit, věnuje se curlingu. Kathryn Hamová si se zjevným dojetím užila ovace, které následovaly po jejím vystoupení. Ostatně nestává se často, aby tisíce lékařů vestoje tleskaly jednomu pacientovi.
Zdroj: Medical Tribune