Zásadní roli v prevenci BHP hrají praktičtí lékaři
Mohou být totiž první známkou benigní hyperplazie prostaty, onemocnění, které bylo v centru pozornosti osvětové akce s názvem Urology week.
Urology week 2013 je týdnem informací o urologickém zdraví s hlavním heslem cíleným na prevenci: „5 minut Vás nezabije (pohovor), 10 minut Vám může zachránit život (vyšetření).“ Akce je iniciativou Evropské urologické společnosti (EAU) a koná se v České republice již poněkolikáté, tentokrát proběhla v týdnu od 23. do 27. září. Snahou organizátorů je zvýšit informovanost o závažných urologických onemocněních, zvláště o prevenci a možnostech léčby, informovat o práci urologa a případných novinkách v urologii, vymýtit stud a tím zajistit včasnou diagnostiku u všech urologických příznaků. Velká část evropské populace totiž lékařskou pomoc nevyhledává. Každý rok se Urology week věnuje jinému urologickému onemocnění, letos se tato osvětová akce zaměřila na asi nejčastější onemocnění u mužů – benigní hyperplazii prostaty (BHP). Obtíže, které jsou s tímto onemocněním spojené, jsou nejčastější příčinou návštěvy urologické ambulance a nejčastější urologickou diagnózou u mužů vůbec. Tyto problémy se do velké míry podílejí na zhoršené kvalitě života pacienta a v pokročilých stadiích mohou vést až k nevratnému poškození funkce močového měchýře a ledvin. Přitom moderní léčebné postupy vedou u většiny pacientů k výrazné úlevě od příznaků tohoto onemocnění.
Anatomické známky BHP se projevují u osmi procent mužů již ve třetím desetiletí života, v páté dekádě jsou přítomny u 40 % a v šestém decenniu u 70 % mužů. Dá se tedy říci, že anatomický nález spojený s BHP je od určitého věku velmi častý, ale ne všichni tito muži mají klinické problémy spojené s benigní hyperplazií prostaty. Ty se objevují asi u třetiny mužů starších 65 let a u velké většiny z nich výrazně narušují kvalitu života. Potíže se dají rozdělit na příznaky spojené s udržením moči a na mikční symptomy; např. noční močení je nejčastější příčinou poruchy spánku u mužů nad 50 let. „Symptomy mohou být u různých mužů subjektivně vnímány velmi odlišně, ale důležité je, že mohou být i známkou komplikací BHP, což už je mnohem závažnější věc,“ upozorňuje prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc., předseda České urologické společnosti a přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol. Mohou být známkou uroinfekce či urolitiázy, mezi další komplikace patří močová retence, opakované hematurie a ve vzácnějších případech až renální insuficience. „Zjednodušeně se dá říci: jestliže muž má problémy s močením, měl by navštívit urologa, který nejlépe může posoudit, jak jsou závažné a jaký další postup zvolit,“ doporučuje prof. Babjuk.
Dalším významným onemocněním prostaty, které s výskytem BHP nesouvisí, je karcinom prostaty, nicméně obě tyto diagnostické jednotky se mohou vyskytnout u jednoho pacienta. Zatímco BHP vyvolává typické symptomy, pro karcinom prostaty je charakteristické, že poměrně dlouhou dobu probíhá asymptomaticky. „Je potřeba odlišit nezhoubné zvětšení prostaty, které přináší subjektivní obtíže a spíše přivádí muže k lékaři, ale neohrožuje ho na životě, od karcinomu prostaty, který je němý a po kterém by měli lékaři pátrat aktivněji,“ upozorňuje prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc., přednosta Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Čísla jsou varující – karcinom prostaty je v České republice vůbec nejčastějším nádorem u mužů. Ročně je zjištěn u 6 000 jedinců, z nichž 4 800 může být úplně vyléčeno, pokud přijdou včas! Denně u nás na karcinom prostaty zemřou čtyři nemocní. Prevence je tedy nejdůležitější, na tom se shodují všichni odborníci participující na Urologickém týdnu EAU.
Stud by měl odložit jak pacient, tak lékař
„Zásadní roli v prevenci benigní hyperplazie prostaty hrají praktičtí lékaři,“ zdůrazňuje MUDr. Zámečník. „O kolektivním zvaní se sice neuvažuje a screeningové akce známé z jiných oblastí se zde bohužel z ekonomického důvodu nevyplatí, ale cílené ptaní by probíhat mělo. Problémy s močením a sexuální dysfunkce jsou dvě entity, které spolu úzce souvisejí. Protože riziko se zvyšujícím se věkem stoupá, měla by otázka na pacienta po čtyřicítce přijít automaticky. Bohužel se tak neděje, protože celá řada především lékařek se ze studu či jiných důvodů na problémy s močením a erekcí neptá. Mnohdy se u pacientů naší kliniky zajímám o to, jestli by se lékařce svěřili. Dostávám odpovědi vesměs kladné, kdy stud před ženou vzhledem k její odborné autoritě muži nepociťují. Problém je tedy zřejmě na straně lékařek, které se kromě studu obávají i rozhodnutí, co by vlastně pacientovi nabídly – zda mu naordinují léčbu erektilní dysfunkce samy, mohou‑li ji předepisovat, nebo ho pošlou někam na urologické vyšetření či k sexuologovi. Pohnutky pasivity praktických lékařů ohledně problémů s močením a erektilní dysfunkce z odborného hlediska pochopit nedovedu.“
Pokud se tedy pacient po čtyřicítce sám s erektilní dysfunkcí svěří, praktický lékař dokáže podle koncentrace cholesterolu, hodnot krevního tlaku a případných rizikových faktorů pro onemocnění tepen nebo cév v rodině posoudit, k jakému odborníkovi daného pacienta poslat. „Každopádně platí, že včasné odhalení obtíží je první podmínka úspěšné léčby,“ připomínají odborníci.
Zdroj: Medical Tribune