X. slapské symposium nejen o problémech revmatologie

Ve dnech 20. až 22. června se na Měříně konalo X. slapské symposium. Nosnou myšlenkou při plánování I. slapského symposia před dvaceti lety bylo přivést odborníky několika specializací zabývajících se léčbou onemocnění pohybového aparátu do jednacího sálu a pokusit se řešit některé závažné problémy těchto chronických onemocnění společně. V dnešní medicíně převládá trend stále specializovanější medicíny a náš cíl byl zcela opačný – léčit pacienta komplexně týmem vzájemně informovaných specialistů.

Slapské symposium se díky uvedenému přístupu stalo v podstatě jediným takto koncipovaným interdisciplinárním sympoziem v České republice. Příkladem společně řešeného interdisciplinárního problému je např. problematika deformit nohou, bolestivého ramena nebo onemocnění kolenního kloubu, které byly předmětem předcházejících sympozií.

Nejdůležitějším tématem letošního X. slapského symposia byl blok Diferenciální diagnostiky myopatií. Na úvod bloku zazněla vynikající přednáška o diferenciální diagnostice zvýšené hodnoty CK v praxi (H. Mann), následovalo sdělení věnované významu EMG (I. Štětkářová) a diferenciálnědiagnostickou část uzavřela brilantní přednáška o přínosu moderních patologických metod (J. Zámečník). Imunitně zprostředkovaná nekrotizující myopatie je nověji popsanou jednotkou, o jejíž charakteristiku se zasloužil i další přednášející J. Vencovský. Svalové dystrofie jsou vzácná, ale nesmírně závažná onemocnění. J. Vacek zhodnotil význam specializované rehabilitace pro léčbu těchto onemocnění, ve které zúročil své dlouhodobé zkušenosti při práci s těmito v principu kauzálně neléčitelnými stavy.

Druhým nosným tématem sympozia byla problematika úžinových syndromů. V diagnostické části jsme vyslechli přednášku o stále důležité roli EMG v diagnostice úžinových syndromů (K. Kalous), ale i o vzrůstajících možnostech ultrasonografie (P. Hánová). Zatímco problematika úžinových syndromů na horních končetinách (např. syndrom karpálního tunelu) je poměrně známá, podstatně méně je frekventovaná problematika úžinových syndromů na dolních končetinách, a proto je nutno považovat přednášku J. Vacka o syndromu m. piriformis za vysoce aktuální. Problematice konzervativní léčby úžinových syndromů se věnoval P. Michalíček z VRÚ na Slapech a skvělou přehlednou přednášku chirurgických metod podal D. Veigl.

Typickým interdisciplinárním problémem řešeným na Slapech je bolest. Problematice bolesti krční páteře v ordinaci revmatologa se věnovala R. Svobodová, přičemž zvláštní pozornost věnovala přirozeně otázce tzv. cervikální myopatie, která může výrazně komplikovat průběh některých zánětlivých revmatických onemocnění. D. Vondráčková je přední česká algezioložka, a proto jsme s pozorností vyslechli přednášku o bezpečné léčbě analgetiky, zvláště pak o nebezpečích vyplývajících z možných interakcí analgetik. Do léčby chronické nemaligní bolesti se stále více prosazují i moderní silné opioidy, a proto byla zařazena i přednáška O. Šléglové, která představila některé novinky, jako je např. kombinace oxycontinu s naloxonem.

Tradičním blokem na Slapech je revmatochirurgie. Díky koordinátorovi P. Vavříkovi byla témata opět nesmírně aktuální a zajímavá i pro neurochirurgy. Sám P. Vavřík se věnoval problematice revizních náhrad kolenního kloubu. Septické komplikace se mohou vyskytnout i při náhradách zápěstí a jediným možným řešením je pak artrodéza, jak deklaroval autor patentu na osteosyntetickou dlahu J. Pech. Diskusi o tom, zda má TEP u revmatiků vyšší rizika než artrózy, pak prezentoval P. Kraus.

Vědecká odborná témata byla doplněna satelitními sympozii firem. Dle přání organizátorů však i na těchto sympoziích byla pozornost věnována obecným vědeckým problémům, jako je možné uvést například problematiku těhotenství při léčbě anti‑TNF léky, ale i dalšími DMARD, kterou prezentoval J. Vencovský, dále pak otázku imunosupresivní léčby před revmatochirurgickými zákroky (Š. Forejtová). Diagnostickým problémům v rámci satelitních sympozií se věnovala J. Hurňáková, která prezentovala problematiku významu sonografie pro predikci vývoje RA, přičemž prezentovala i vlastní data z probíhajícího výzkumného projektu z RÚ Praha. Dynamicky se rozvíjející problematikou je časná diagnostika tzv. axiálních spondylartritid. Základem úspěchu je včasné odeslání pacienta ke specialistovi. Doporučované tzv. referenční strategie prezentoval H. Mann (viz schéma). Problematice léčby tzv. non‑radiografických axiálních spondylartritid (nr axiálních SpA) se věnoval K. Pavelka. Uvedl výsledky nové studie s infliximabem (studie INFAST) a s adalimumabem (studie ABILITY) v této indikaci. Byly též prezentovány recentní výsledky s novou aplikační formou abataceptu, když po formě intravenózní přichází forma subkutánní (Z. Fojtík). Významnou novinkou v léčbě revmatických onemocnění budou biosimilars, tzv. léky podobné originálním biologickým lékům. Tyto léky by měly být významně levnější než původní biologika, což by umožnilo léčit větší počet pacientů než doposud. Prvním biosimilar, který byl komplexně testován dle náročných standardů, je biosimilar Remsima, což je lék podobný infliximabu korejské firmy Celltrion. V dvojitě slepé studii byla ve všech sledovaných parametrech Remsima stejně účinná i bezpečná jako originální infliximab. Je ale nutné zdůraznit, že biosimilar není lék identický s původním infliximabem a imunogenicita nemusí být stejná. Proto nelze biosimilar infliximabu od začátku považovat za zaměnitelný s originálním infliximabem.

Dalším tradičním tématem na Slapech je osteoporóza. Ta byla tentokrát prezentována ve výborné přednášce věnované problematice vitaminu D (P. Broulík) a dále v přednášce zaměřené na prevenci fraktur a výsledky při léčbě denosumabem (J. Rosa).

V léčbě artrózy se neobjevily žádné nové molekuly. Přesto byly předloženy nové výsledky se starými preparáty ze skupiny SYSADOA, které jsou spíše pozitivní a podporují celý koncept této skupiny. Jde o diacerein, piascledine a kyselinu hyaluronovou. Při použití kyseliny hyaluronové se objevují následující trendy: nahrazování extraktivních HK fermentativními, trend k používání menšího množství injekcí a zvětšování koncentrace HK a objemu jedné injekce. Byla prezentována studie s aplikací jedné injekce do kyčelního kloubu (K. Pavelka). Podmínkou úspěšné aplikace je cílené provádění aplikace pod zobrazovací kontrolou, nejlépe ultrazvukem.

Sympozia se zúčastnilo přes 300 účastníků, což je zhruba třikrát více než sympozia prvního a je to jasným důkazem užitečnosti tohoto jedinečného interdisciplinárního setkání. Jedním ze zakladatelů této tradice byl i primář MUDr. M. Kubíček, Ph.D., ředitel VRÚ Slapy nad Vltavou. Zcela po právu mu tedy při slavnostním zahájení předal prezident ČRS prof. MUDr. J. Vencovský, DrSc., čestné členství České revmatologické společnosti ČLS JEP. Dalším oceněným stejným vyznamenáním byl prof. MUDr. P. Horák, CSc., vedoucí představitel Olomoucké revmatologické školy a neúnavný organizátor akcí ČRS na Moravě. Za význam pro rozvoj české revmatochirurgie a přátelství s revmatology dostal čestné členství České revmatologické společnosti doc. MUDr. J. Pech, CSc.

Slapská symposia se konají ve dvouletých cyklech. Většina účastníků, se kterými jsem měl možnost hovořit, mi sdělila, že se již těší na XI. slapské symposium a že odborný přínos spojený s geniem loci překrásné červnové slapské scenérie jim za dvacet let velmi přirostl k srdci.

Zdroj: Medical Tribune