VZP hradí inovativní lék na karcinom prostaty
Tento antineoplastický lék způsobuje rozrušení mikrotubulární sítě v buňkách. Váže se na tubulin a podporuje seskupování tubulinu do mikrotubulů, zároveň však inhibuje jejich depolymeraci. Tímto způsobem dochází ke stabilizaci mikrotubulů.
Karcinom prostaty je v Evropě nejčastějším zhoubným nádorem mezi muži. Pro jeho růst je klíčová aktivace androgenních receptorů. Proto je u pokročilého karcinomu již po sedmdesát let základním postupem uměle vytvořená androgenní blokáda. Může jít buď o operační výkon (bilaterální orchiektomie), nebo (stále častěji) o farmakologickou kastraci, při níž se využívají především agonisté LHRH (hormonu uvolňujícího luteinizační hormon). U většiny pacientů ústí androgenní deprivace v pokles PSA, zmenšení nádorové hmoty i symptomatickou úlevu, dokumentován je i efekt na celkové přežití. Tento účinek není trvalý – remise trvá zpravidla dva až tři roky, avšak prakticky u všech mužů dochází posléze k progresi. Po čase vzniká kastračně rezistentní karcinom prostaty. Ten je definován kontinuálním nárůstem PSA (tři následné vzestupy hodnot v intervalu minimálně 2 týdnů) při kastračních koncentracích testosteronu (tedy pod 20 ng/dl) a minimálně 4 týdny po vysazení antiandrogenů. V současné době převažuje názor, že do této definice patří i přítomnost vzdálených metastáz. V takové situaci je léčbou první linie chemoterapie docetaxelem a prednisonem. Efekt takové terapie je však opět jen dočasný. Pokud dojde k selhání androgenní ablace a chemoterapie docetaxelem, je průměrné přežití 18 až 19 měsíců.
Ještě před několika málo lety se muži s kastračně rezistentním karcinomem prostaty ocitali na hranici terapeutických možností. Nyní je na prahu vstupu do praxe hned několik nových účinných léků, které uspěly v tom nejtvrdším parametru – prokázaly prodloužení celkového přežití. Cabazitaxel je prvním přípravkem, který mohl taková data doložit. Jeho registrace je založena především na studii TROPIC. Do ní bylo randomizováno 755 mužů s pokročilým karcinomem prostaty, ti dostávali buď cabazitaxel, nebo mitoxantron, oba v kombinaci s prednisonem.
Riziko úmrtí bylo u cabazitaxelu sníženo o 28 % a medián přežití byl 15,1 měsíce ve srovnání s 12,7 měsíce na mitoxantronu.
Navíc cabazitaxel zpomalil progresi onemocnění, medián progression‑free intervalu byl 2,8 měsíce ve srovnání se 1,4 měsíce na mitoxantronu. Kvůli nežádoucím účinkům, jako byla neutropenie a renální selhání, ukončilo terapii cabazitaxelem 18 % probandů ve srovnání s osmi procenty na mitoxantronu.
Na základě těchto výsledků byl přípravek schválen americkým úřadem FDA a evropským úřadem EMA. Tato terapie se stala součástí jak doporučených postupů České onkologické i České urologické společnosti, tak evropských i amerických doporučení. Nový lék je vázán na péči ve specializovaných onkologických centrech.
Zdroj: Medical Tribune