Výzkumníci se chtějí zabývat příčinami nedostatku zdravotníků

Vědci z národního institutu SYRI se chystají podrobně zabývat příčinami nedostatku zdravotnického personálu. Často zmiňované nedostatečné finanční ohodnocení totiž nemusí být hlavním důvodem. Významnější roli může sehrávat nejen fyzická a psychická náročnost povolání, ale také například interpersonální problémy mezi sestrami a lékaři. Podle jedné z hypotéz výzkumníků totiž lékaři stále nevnímají sestry jako rovnocenné partnery. Výzkum, jehož výsledky by mohly být známy ještě letos, by se měl zabývat nejen příčinami nedostatku personálu, ale také možnostmi řešení tohoto stálého problému českého zdravotnictví.

Ve zdravotnictví chybějí dle předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče (OSZSP) Dagmar Žitníkové přibližně tři tisíce sester. Prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Jiří Horecký dodává, že zhruba tisíc jich schází v sociálních službách. A to pouze do personální stabilizace, k dosažení optimálního personálního zajištění by bylo potřeba získat výrazně více těchto profesionálů. Sociálním službám ale často konkurují velké nemocnice, které mohou sestrám nabídnout více peněz i kariérní růst (viz www.trbn.cz/Q5Pz). Přesto podle Dagmar Žitníkové personální problémy ve zdravotnictví přetrvávají. „Personální krize ve zdravotnictví vrcholí, chybí přes tři tisíce sester, denně se v nemocnicích uzavírají oddělení. Ti, kteří ve zdravotnictví zůstávají, musejí zvládat násobně více práce. Zdravotníci jsou také jen lidé. Mají své limity a ty už posunul covid. Otázka je postavena jinak. Chceme dostupné zdravotnictví? Chceme udržet zdravotníky v nemocnicích? Pokud ano, tak je nutné tomu přizpůsobit podmínky,“ uvedla na přelomu roku v rozhovoru pro Medical Tribune šéfka zdravotnických odborů v souvislosti s finančním ohodnocením zdravotníků (viz www.trbn.cz/D9it). Peníze, potažmo nerovné odměňování, ale nejsou zdaleka jedinými faktory ovlivňujícími vstup a setrvání sester ve zdravotnictví. Neméně důležitou roli sehrává také nadměrná pracovní zátěž zdravotníků, která vyvrcholila v období covidu a neustává ani po skončení pandemie.

Není to jen český problém

Evropští zdravotníci jsou i v důsledku migrační vlny způsobené válečným konfliktem na Ukrajině pod neustávajícím tlakem. Před tím mimo jiné varovala už v září minulého roku také Evropská federace svazů veřejných služeb (EPSU), která následně vyzvala ministry zdravotnictví Evropské unie, aby urychleně začali řešit nedostatek zaměstnanců ve zdravotnictví a sociální péči (viz www.trbn.cz/Rqr5). „Musíme přejít od potlesku ke konkrétním opatřením, která povedou k dosažení adek­vát­ní­ho počtu zaměstnanců ve zdravotnictví a sociální péči odpovídajícího současným požadavkům. To musí být provázeno zvýšením mezd a zlepšením pracovních podmínek pro často špatně placené ženy. Nespokojenost zaměstnanců a četné akce po celé Evropě jsou důkazem naléhavosti nutného zlepšení současného stavu,“ uvedl generální tajemník EPSU Jan Willem Goudriaan s odkazem na demonstrace a stávky zdravotníků a pracovníků v sociálních službách v 15 evropských zemích. Stávkovou pohotovost ale v roce 2022 vyhlásily také české zdravotnické odbory a v tomto roce se připojily ke stávkové pohotovosti, kterou vyhlásila Českomoravská federace odborových svazů (ČMKOS). Je tedy zřejmé, že nejde pouze o „český“ problém. Jsou zde ovšem určité aspekty specifické pro české zdravotnictví, které se chystají podrobněji prozkoumat právě výzkumníci z národního institutu SYRI.

Interpersonální problémy a prestiž

Svou nezanedbatelnou roli v českém prostředí může dle jedné z hypotéz výzkumníků sehrávat i fakt, že někteří lékaři stále nevnímají sestry jako rovnocenné partnery. „Je evidentní, že profese sestry není tolik populární, jak je tomu v zahraničí. V řadě zemí jsou lékaři a sestry rovnocennými partnery. U nás jsou ale na některých pracovištích pořád ještě sestry vnímány i ze strany lékařů jako personál v submisivní pozici. Také proto tato profese není tak atraktivní pro studenty a pozdější pracovníky,“ domnívá se členka výzkumné skupiny SYRI Denisa Macková, která má osobní zkušenost s rozdílným náhledem lékařů na sestry u nás a v zahraničí, konkrétně v Saúdské Arábii, kde jsou běžné multikulturní týmy. „Sestry s lékařem spolupracují, jejich kompetence jsou vyšší a jejich názor je brán v potaz,“ dodává Macková. Vztahy mezi sestrami a lékaři však tvoří jen část mozaiky. Důležitým dílkem je zejména fyzická náročnost a s tím související zdravotní problémy, se kterými se zdaleka nepotýkají pouze sestry v České republice.

Muskuloskeletální zdraví sester

Vědci poukázali na skutečnost, že bolavá záda mohou u ošetřujícího personálu vést k předčasnému odchodu z profese (viz www.trbn.cz/KVfn). Zejména bolesti spodní části zad (LBP) jsou pak dle výzkumníků nejčastějším problémem, se kterým se sestry potýkají. Výsledky studie výzkumníků SYRI publikované v Journal of Clinical Nursing v této souvislosti poukazují na nedostatečné organizační postupy, preventivní opatření a nízkou kulturu bezpečnosti práce v klinické ošetřovatelské praxi v České republice. Na souvislost muskuloskeletálních problémů sester s opuštěním zdravotnického povolání ovšem upozorňovala už turecká studie z roku 2013. Její autoři uvádějí, že ošetřovatelský personál má nejvyšší prevalenci LBP ze všech poskytovatelů zdravotní péče a tyto chronické problémy jsou současně jedním z hlavních důvodů, proč sestry opouštějí zdravotnické povolání. To má následně dopad na celkový nedostatek personálu, jakožto i nábor nových sester, což dále vede k nárůstu pracovní zátěže zbývajícího ošetřovatelského personálu. „Podceňování závažnosti prevalence bolestí dolní části zad a jejího psychosociálního dopadu mohou být příčinou další fluktuace nelékařského zdravotnického personálu a zejména všeobecných sester, které stráví nejvíce času u lůžka nemocného,“ potvrzuje výzkumnice Andrea Gilchrist.

Zacíleno na mladou generaci

Náročnost profese byla nejzřetelnější v období pandemie, kdy mohla veřejnost takřka v přímém přenosu sledovat práci vyčerpaných zdravotníků a pracovníků v sociálních službách. Zdravotníci se tehdy v rámci ochrany klientů i svých rodin často dokonce v práci sami ubytovali, a stali se tak pro mnohé hrdiny své doby. „Každému je od té doby jasné, že jde o velmi náročné povolání. Řada studentů přitom za covidu musela nastoupit rovnou do terénu a vykonávat činnosti, s nimiž neměli dostatek zkušeností, což mohl být pro některé šok. Zároveň se ale po covidu počet studujících ve zdravotnických oborech zvýšil, což je pozitivní,“ uvedla Denisa Macková. Zvýšení zájmu o studium potvrzuje také hlavní sestra České republiky Alice Strnadová. „Pandemie byla doba, kdy práce zdravotnických pracovníků byla ukázána v celém jejím rozsahu, realitě. Tím mám na mysli zejména pro­fe­sio­na­li­tu, míru nasazení, byla zdůrazňována její důležitost a význam pro celou společnost. Přispělo k tomu samozřejmě i finanční ohodnocení, které se nám v posledních letech podařilo pro zdravotnické pracovníky navýšit,“ připomněla v rozhovoru pro Medical Tribune Alice Strnadová (viz www.trbn.cz/Vyil). Ač je navýšení počtu studentů pozitivní zprávou, neznamená automaticky, že v budoucnu vyřeší nedostatek zdravotníků v českém zdravotnictví. Problém je totiž především jejich následná fluktuace. „Výzkumníci chtějí zjistit, jaká přesně situace v České republice je. Proč absolventi nechtějí pokračovat ve své profesní dráze, zda rozhodují finanční vjemy, strach z covidu či jiné pandemie a případně další faktory. Dotazovat se budou sester, které z oboru odešly, stejně jako těch, kteří v něm ještě působí, a hledat přesné důvody fluktuace,“ vysvětluje SYRI.