Vyšetření může pacienta zbavit podezření na alergii na penicilin

Doporučenou metodou pro vyloučení nebo potvrzení reakce lékové hypersenzitivity a pro nalezení bezpečné náhradní medikace je elektivní vyšetření za pomoci kožních testů, laboratorních metod a kontrolovaného provokačního testu.

Pacienti s podezřením na alergii na penicilin by měli být dovyšetřeni pro potvrzení nebo vyvrácení této diagnózy, uvedl ve své přednášce na 17. kongresu primární péče MUDr. Jaromír Paukert, vedoucí lékař ambulance alergologie a klinické imunologie Oblastní nemocnice v Kolíně. „Množství alergií narůstá, tento jev je pozorován od počátku průmyslové revoluce,“ uvedl MUDr. Paukert svou přednášku s názvem Možnosti diagnostiky alergických onemocnění v ordinaci PLDD.

Data Státního zdravotního ústavu z let 1996 až 2016 ukazují prevalenci alergických onemocnění celkem 29,4 procenta, z toho alergické rýmy 12,6 procenta, bronchiálního astmatu 9,9 procenta, atopické dermatitidy 9,8 procenta a potravinové alergie u 2,9 procenta dětí.

„Pozorujeme především trvalý nárůst prevalence astmatu. Uvádí se, že alergologická problematika tvoří šest procent konzultací praktického lékaře,“ dodává Paukert.

Pokud jde o alergie na antibiotika u dětí, je penicilin nejčastějším suspektním antibiotikem. „Léčba pacienta s anamnézou alergie na penicilin s sebou nese zvýšené zdravotní riziko pro pacienta,“ zdůraznil MUDr. Paukert. Dochází k použití alternativních širokospektrálních antibiotik. Léčba může mít nižší účinnost, více nežádoucích účinků, může vést k delší hospitalizaci i vyššímu riziku opakované hospitalizace. Kromě toho je léčba pacienta s anamnézou alergie na penicilin také dražší, a to jak na samotné farmakoterapii, tak i na případných komplikacích. MUDr. Paukert uvádí, že v ambulantní péči je léčba pacienta s alergií na penicilin 2,5krát dražší než léčba základním antibiotikem.

To vše jsou důvody, proč nenechat podezření na alergii na penicilin jen tak, ale každého pacienta nechat dovyšetřit tak, aby byla tato diagnóza pokud možno jednoznačně potvrzena nebo vyvrácena.

Role lékaře, který je přítomen reakci, je nezastupitelná, uvádí MUDr. Paukert. Klíčovým prvním krokem je pečlivé zaznamenání anamnézy, včetně údajů:

• datum reakce,
• doba trvání léčby od zahájení do manifestace symptomů reakce,
• interval mezi poslední podanou dávkou a rozvojem reakce,
• veškerá podávaná akutní i chronická farmakoterapie,
• podrobný popis klinických symptomů reakce se zaměřením na varovné známky závažné reakce,
• popis léčby nutné k potlačení reakce,
• délka trvání reakce.

Ne vždy je nutné v akutní fázi reakce léčbu penicilinem přerušit, v případě lehkých izolovaných kožních reakcí (benigní exantémové reakce) bez známek závažné kožní nebo systémové reakce lze za pečlivé monitorace pacienta v léčbě pokračovat a současně léčit probíhající reakci.

Varovnými známkami závažné reakce jsou zejména rychlý rozvoj postižení více orgánových systémů, například kůže, sliznic, respiračního systému, zažívacího ústrojí, krevního oběhu… Ty mohou napovídat na anafylaxi, anafylaktický šok a laryngeální edém. Dalšími varovnými známkami mohou být alterované renální a jaterní funkce, bolestivá kůže, netypické kožní léze, puchýře, buly, Nikolského příznak, slizniční eroze, nekrózy, febrilie, kožní postižení více než 50 procent těla, purpura, lymfadenopatie, otok obličeje a další.

Závažné reakce mohou být časné nebo pozdní. Po izolované kožní pozdní reakci na penicilin s nízkým rizikem mohou být bezpečnou alternativní léčbou cefalosporiny 3. a vyšší generace a karbapenem.

Po časné reakci s vysokým rizikem či anafylaxi po podání penicilinu mohou být bezpečnou alternativou monobaktamy nebo antibiotika jiných skupin.

Po reakci s vysokým rizikem, jako je pozdní kožní reakce nebo orgánové postižení, může být bezpečnou alternativou penicilinu jedině antibiotikum jiných skupin, žádné peniciliny ani cefalosporiny nejsou vhodné.

U časných reakcí lze další bezpečné alternativy nalézt po ověření tolerance na alergologii.

Není to vždy alergie

Pokud se jedná o stav, kdy je možné reakci lékové hypersenzitivity vyloučit už z anamnézy, nemá smysl pacienta dál vyšetřovat. Totéž platí u nezávažných reakcí na léky, které jsou snadno nahraditelné.

Různé studie potvrzují, že jen menšinový podíl pacientů s podezřením na alergii na penicilin ji má po přesném vyšetření potvrzenou.

Při podezření na alergii na penicilin nemá jasný význam vyšetření IgG a IgA, protože je nelze jasně interpretovat. Doporučenou metodou pro vyloučení nebo potvrzení reakce lékové hypersenzitivity a pro nalezení bezpečné náhradní medikace je elektivní vyšetření za pomoci kožních testů, laboratorních metod a především kontrolovaného provokačního testu, popisuje MUDr. Paukert. Alergolog může po klinickém zhodnocení stavu pod kontrolou podat pacientovi jednu terapeutickou dávku antibiotika a pak jej pozorovat. „Kontrolovaný provokační test většinou pomůže pacientovi zbavit se diagnózy,“ uvádí MUDr. Paukert.

V případě nutnosti může lékaři pomoci s rozklíčováním reakce a případným vyhledáním vhodné ambulance, kam pacienta poslat, síť konzultačních pracovišť pro lékové alergie a pracovní skupina České společnosti alergologie a klinické imunologie ČLS JEP pro lékové alergie.