Vybíráme zajímavosti z letošního sjezdu ASCO

Jak jsme informovali v minulém čísle, počátkem června se v Chicagu konal výroční sjezd Americké společnosti klinické onkologie (ASCO), v jehož rámci účastníci vyslechli řadu zajímavých vědeckých novinek ze světa onkologie. V aktuálním čísle přinášíme další, namátkou vybrané klinické studie, jimž byla v rámci kongresu věnována pozornost.

Dabrafenib jako nadějná léčba metastazujícího maligního melanomu, s významnou účinností u pacientů s mozkovými metastázami

Mimořádné pozornosti se těšily klinické studie hodnotící účinnost a bezpečnost dabrafenibu, selektivního inhibitoru BRAF kinázy (enzymu regulujícího buněčný růst, jehož mutace se vyskytuje u cca 50 % melanomů). Studie II. fáze BREAK‑MB se účastnili pacienti s BRAF pozitivním maligním melanomem stadia IV, s jednou nebo více intrakraniálními metastázami, kteří nepodstoupili předchozí léčbu CNS (kohorta A), nebo kteří ji absolvovali, a přesto u nich došlo k progresi onemocnění (kohorta B). Dr. Kirkwood (University of Pittsburgh Cancer Institute) výsledky této studie komentoval jako dosažení nebývale vysoké kontroly nad intrakraniálním postižením, k němuž došlo v případě kohorty A u 81 % a v případě kohorty B u 89 % pacientů s mutací V600E. Doba trvání intrakraniální odezvy na léčbu byla 20,1 týdne, resp. 28,1 týdne a v obou kohortách bylo celkové přežívání (overall survival rate) přes 30 procent. Ačkoli se výskyt závažných nežádoucích příhod pohyboval kolem 30 %, pouze 2 % pacientů musela kvůli tomu léčbu přerušit. Dr. Kikrwood uzavřel svou prezentaci smělým konstatováním, že by se dabrafenib mohl stát součástí první linie léčby těchto pacientů.

Další prezentovanou studií bylo klinické hodnocení III. fáze BREAK‑3, do něhož byli zařazeni pacienti s dříve neléčeným, neresekovatelným maligním melanomem stadia III nebo IV. Účastníci byli v poměru 3 : 1 randomizováni k užívání perorálního dabrafenibu nebo intravenózního dakarbazinu. Primárním hodnoceným parametrem bylo přežívání bez progrese, přičemž v průměru bylo u pacientů s dabrafenibem dosaženo doby 5,1 měsíce oproti 2,7 měsíce ve skupině s dakarbazinem. Obdobný rozdíl byl pozorován i při hodnocení podílu pacientů, u nichž byla potvrzena celková odezva na léčbu (53 % vs. 19 %). Při hodnocení bezpečnosti bylo konstatováno, že opět pouhá 3 % pacientů v každé skupině musela studijní léčbu pro její toxické účinky ukončit. I v hodnocení této studie byl vyzdvižen průkaz účinnosti a bezpečnosti dabrafenibu s tím, že se otevřela cesta pro jeho použití ve studiích s kombinovanou nebo adjuvantní léčbou u pacientů s maligním melanomem stadia IV. Dr. Atkins (Georgetown Lombardi Comprehensive Cancer Center) výsledky studie komentoval jako velmi nadějné, představující potenciál pro léčbu mozkových metastáz. Dabrafenib se tedy stává již druhým přípravkem ze skupiny BRAF inhibitorů s potvrzenou účinností. Dr. Atkins podotkl, že významnou terapeutickou volbou jsou pro tyto pacienty i stereotaktické radiochirurgické výkony, které by v klinických studiích neměly být opomíjeny. V závěrečné poznámce dále uvedl, že navzdory prezentovaným pokrokům v klinickém výzkumu maligního melanomu, jež jsou jistě nadějné, zůstává metastazující melanom onemocněním se špatnou prognózou, a proto zdůraznil nutnost na tomto poli dále pracovat a nasadit laťku ještě výše.

Bendamustin s rituximabem jako léčba první volby u některých typů lymfomů?

Další průlomové výsledky vyplynuly ze studie StiL NHL‑1, v níž bendamustin, podávaný jako léčba první linie spolu s rituximabem (dále B‑R), více než dvojnásobně prodloužil dobu přežívání bez progrese u pacientů s některými typy lymfomů oproti standardní chemoterapii R‑CHOP (cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin, prednison a rituximab). V experimentální větvi byla navíc jednoznačně prokázána nižší toxicita. Účastníky studie byli dosud neléčení pacienti s CD20 pozitivním, indolentním non‑hodgkinským lymfomem nebo tzv. mantle‑cell lymfomem (vzácnější forma lymfomu z plášťových buněk). Původním záměrem zkoušejících lékařů bylo prokázat noninferioritu režimu B‑R ve srovnání se standardní chemoterapií R‑CHOP, a to podle doby přežívání bez progrese po třech letech a toxicity. Výsledky studie tento předpoklad nejen potvrdily, ale demonstrovaly i superioritu režimu s bendamustinem oproti standardní větvi. Po analýze údajů od všech 514 hodnotitelných pacientů se ukázalo, že průměrná doba přežívání byla ve skupině B‑R 69,5 měsíce oproti 31,2 měsíce ve standardní větvi. Navíc se režim B‑R projevil jako účinnější léčba i u některých subpopulací pacientů – konkrétně s folikulárním lymfomem, lymfomem z plášťových buněk a Waldenströmovou makroglobulinémií.

Dr. Mathias J. Rummel (Universitätsklinik, Německo) v rámci plenárního zasedání uvedl, že studie přinesla jednoznačné důkazy o účinnosti kombinace bendamustinu s rituximabem u pacientů s indolentním B‑buněčným lymfomem a lymfomem z plášťových buněk, a mohla by se u nich proto stát metodou volby. Mezi oběma skupinami nebyl pozorován statisticky významný rozdíl v celkovém přežívání, což dr. Rummel komentuje jako očekávaný výsledek, s ohledem na vleklost indolentních lymfomů i potenciální zkreslení v důsledku podávání různých typů záchranné léčby při progresi onemocnění. Významný rozdíl byl pozorován i při hodnocení toxicity. Režim B‑R byl výrazně lépe tolerován, a to při hodnocení výskytu závažné neutropenie (29 % vs. 69 %), parestezií, stomatitid a infekcí. V této skupině byl rovněž zjištěn nulový výskyt alopecie, což dr. Rummel hodnotí jako obzvlášť významné pro kvalitu života pacientů. Zároveň však ve skupině s bendamustinem upozornil na vyšší výskyt závažné lymfocytopenie (74 % vs. 43 %) a vyšší incidenci kožních reakcí všech stupňů (40 % vs. 15 %). Při prezentaci dlouhodobých výsledků dr. Rum–mel zdůraznil, že ani po čtyřech letech follow‑up periody nebyl ve skupině s bendamustinem pozorován zvýšený výskyt sekundárních malignit.

Zvýšená suplementace vitaminem D snižuje bolest a únavu při adjuvantní terapii karcinomu prsu

Další zajímavou studií bylo klinické hodnocení VITAL, prezentované dr. Q. J. Khanem (University of Kansas Medical Center).

„Možnosti lékařů tlumit bolest, mírnit únavu a další nežádoucí účinky, spojené s léčbou onkologických onemocnění, mají významný vliv na compliance pacientů s léčebným režimem a snižují předčasné ukončení léčby,“ uvádí studii VITAL dr. Khan. Zhruba 50 % žen užívajících v rámci adjuvantní léčby inhibitory aromatázy uvádí jako nežádoucí účinek vznik nebo zhoršení muskuloskeletálních bolestí, v 18 až 30 % případů pacientky pociťují únavu. Ve studii VITAL byl podáván vitamin D3 v dávce 30 000 IU/týden pacientkám s karcinomem prsu stadia I až III, u nichž byla zahájena adjuvantní léčba letrozolem.

Druhá skupina byla kontrolní, placebová. Do studie bylo zařazeno 147 pacientek, sérové koncentrace vitaminu D a hodnocení pomocí dotazníků byly prováděny na počátku studie a ve 12. a 24. týdnu. Incidence muskuloskeletálních bolestí, definovaných protokolem, byla statisticky významně nižší v aktivně léčené skupině (38 % vs. 61 %, dle škály Brief Pain Inventory), rozdíl se projevil i při hodnocení sekundárního parametru, tj. výskytu nežádoucích příhod zhoršujících kvalitu života (42 % vs. 72 %). Ačkoli mechanismus účinku vitaminu D není detailně objasněn, ze studie vyplynulo, že vitamin D snižuje projevy lokálního zánětu, a tím i muskuloskeletální bolesti a únavu. Jeho podávání zvýšilo sérové koncentrace vitaminu D již ve 12. týdnu. Suplementace vitaminem D3 by tedy mohla přispět ke zvýšení compliance pacientek s adjuvantní léčbou karcinomu prsu, nejasná prozatím zůstává vhodná dávka, doba podávání a udržitelnost jeho účinku.

Medical Tribune     ime

Zdroj: Medical Tribune