Vláda už ví, co je telemedicína

Návrh definice telemedicíny jde do parlamentu. Vláda se postavila za hojně diskutovaný ministerský návrh, který dává telemedicínským službám jen stručné základní podmínky a poměrně velký prostor pro podzákonné úpravy a odborná doporučení.

Vláda 19. července schválila návrh novely zákona o zdravotních službách, ve které se poprvé objevuje definice telemedicínských zdravotních služeb. Kromě toho upravuje vedení a podepisování elektronické zdravotnické dokumentace a upřesňuje vykazování do Národního zdravotnického informačního systému. Účinnost je navržena od ledna 2024.

Návrh teď posoudí parlament. Podle původního návrhu měla nová pravidla pro telemedicínu platit už od letošního července. Sešlo se ale množství připomínek a jejich vypořádání trvalo dlouho.

Dosud není ve zdravotnických právních předpisech žádná zmínka o telemedicíně, a to vyvolává u poskytovatelů zdravotních služeb právní nejistotu, pokud jde o možnost a podmínky poskytování. Změnou zákona dojde k tomu, že bude explicitně uvedeno, že se jedná o právně povolený způsob poskytování zdravotních služeb, a budou nastaveny rámcové podmínky, uvedlo ministerstvo zdravotnictví v tiskové zprávě.

Následně bude možné vyřešit konkrétní podmínky, jak se mají telemedicínské výkony a zdravotnické prostředky pro distanční péči systematicky posuzovat, aby mohly získat úhradu ze zdravotního pojištění. Tu zatím získalo jen několik telemedicínských výkonů.

„Novela má za cíl poskytování zdravotních služeb pacientům prostřednictvím telemedicíny – například konzultace, posuzování snímků ze zobrazovacích metod a telemonitoring – umožnit, a to v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy a při respektování individuality pacienta,“ řekl náměstek ministra zdravotnictví Josef Pavlovic. „Novela dává obecné legislativní ukotvení. Zdravotní pojišťovny a poskytovatelé budou jednat o tom, jaké výkony budou moci být telemedicínsky poskytovány. Konkrétní naplnění bude otázkou úhradových jednání a specifikace konkrétních výkonů,“ vysvětlil na tiskové konferenci po jednání vlády Pavlovic.

Dosud je možné zdravotní služby poskytovat pouze ve zdravotnickém zařízení, případně za určitých okolností v domácím prostředí klienta. Nově by se telemedicínské zdravotní služby mohly poskytovat i mimo zdravotnické zařízení, pokud jde o použití informačních technologií bez účasti pacienta (například teleradiologie) nebo pokud služba spočívá v zasílání údajů o zdravotním stavu pacienta (telemonitoring). Zdravotní služby mohou být podle návrhu poskytovány na dálku, pouze pokud jsou splněny technické požadavky na kvalitu a bezpečnost komunikace. Tyto požadavky by následně měla stanovit vyhláška ministerstva zdravotnictví.

ČLK návrh odmítá, psala premiérovi

Česká lékařská komora vytvořila vlastní definici telemedicíny a s návrhem ministerstva zdravotnictví nesouhlasí. V dubnu kvůli tomu vedení komory poslalo dopis premiérovi Petru Fialovi, přesto vláda schválila ministerskou verzi. Podle komory ohrozí nová definice telemedicíny bezpečnost pacientů a umožní rozvoj telemedicínských poskytovatelů bez kamenné ordinace a bez řádného fyzického vyšetření pacienta. Podle oficiálních připomínek ČLK by zákon měl telemedicínu více omezit, mimo jiné by měl jasně stanovit, že telemedicínu mohou dělat jen ti poskytovatelé zdravotních služeb, kteří už mají pacienta ve své péči a viděli ho osobně, nebo na základě indikace poskytovatele, který viděl pacienta osobně. Navíc by měla podle komory vyhláška stanovit obory, ve kterých jde telemedicínu poskytovat.

Podle právníka Adama Přerovského z advokátní kanceláře Dentons má volnější rámcová zákonná úprava telemedicíny smysl. Bez definice ani s příliš úzkými mantinely by se telemedicínské služby nerozvíjely tak dobře. „Obecně se přikláním k variantě definovat telemedicínské služby v zákoně, a to alespoň rámcově. Respektive zákonem jasně stanovit, že zdravotní služby je možné poskytovat na dálku za pomoci nových informačních a telekomunikačních technologií. Na tom, zdá se, panuje na úrovni odborné veřejnosti většinová shoda,“ říká s tím, že základní definice telemedicíny zvýší právní jistotu lékařů, zdravotních pojišťoven i pacientů. „Příliš konkrétní definice v zákoně může omezit možnosti rychlého rozvoje a inovace v oblasti telemedicíny a snížit motivaci lékařů telemedicínské služby nabízet. Technologie se rychle vyvíjejí, a pokud je definice příliš rigidní, může bránit využití nových a pokročilých přístupů a technologií,“ míní Přerovský.

Registry se nestihly

Novela má také podpořit vedení zdravotnické dokumentace v čistě elektronické podobě. Pokud jde o ty záznamy do zdravotnické dokumentace, které poskytovatel nepředává jiné osobě, nechává zákon na samotném poskytovateli, jakou formou je bude podepisovat. Musí z toho být možné určit, kdo a kdy správnost záznamu potvrdil, nemusí to ale vždy být formou elektronického podpisu a časového razítka.

Návrh také musí reagovat na velké zpoždění, které nabraly práce na zprovoznění kmenových zdravotnických registrů. Ty mají usnadnit sdílení zdravotnicé dokumentace a podle platného zákona o elektronizaci zdravotnictví mělo ministerstvo zdravotnictví zřídit kmenové zdravotnické registry poskytovatelů, zdravotníků a pacientů k 1. červenci 2023, ty ale dosud zřízeny nejsou. Od 1. ledna 2024 mají podle platné legislativy poskytovatelé povinnost tyto kmenové registry ve svém informačním systému využívat. Návrh proto posouvá účinnost tak, že poskytovatelé budou muset registry využívat až v lednu 2026, kdy zároveň začnou mít povinnost dodržovat standardy elektronického zdravotnictví vydané ministerstvem zdravotnictví.

„S ohledem na stav informačních systémů bylo zároveň navrženo odložení účinnosti ustanovení zákona o elektronizaci zdravotnictví. Na jeho základě jsou poskytovatelé zdravotních služeb povinni využívat kmenové údaje a ve svém informačním systému evidovat identifikátory pacientů, kterým poskytuje nebo poskytoval zdravotní služby,“ píše se v tiskové zprávě vlády.