V Chicagu se propojilo uplynulé a příští půlstoletí ASCO
Velmi pravděpodobně jde o největší odbornou medicínskou akci na světě, a tak pochopitelně naráží na logistické limity. Na rozdíl od jiných podobných kongresů se ASCO se svým stěžejním mítinkem nestěhuje – už několik let jej pořádá začátkem léta v Chicagu v obrovském McCormickově centru na břehu Michiganského jezera a organizátoři už ani nezkoušejí, jestli by se vešli jinam.
Jako vždy se ukázalo, že výsledky studií prezentovaných na ASCO mají okamžitý přímý vliv na cenu akcií farmaceutických společností. Ještě důležitější je však jejich dopad na klinickou praxi. Ten se sice dostavuje s časovým odstupem, toto zpoždění se ale zmenšuje, soudě například podle toho, kolik léků FDA povoluje ve zrychleném řízení ještě před uzavřením studií třetí fáze. Spolu s tím se samozřejmě prohlubuje otázka, kdo a jak to všechno zaplatí. Každý nový lék je výrazně dražší než ten předchozí, někdy i řádově – jak zaznělo v diskusi o nejnovějším vývoji v léčbě karcinomu plic: „Ještě rádi budeme vzpomínat na dobu, kdy lék pro cílenou léčbu stál 10 000 dolarů na měsíc.“
Letos bylo toto setkání výjimečné mimo jiné v tom, že se konalo již po padesáté – první kongres ASCO svolalo sedm lékařů vizionářů ještě v době, kdy onkologie jako specializace v podstatě neexistovala. Padesát účastníků si tehdy vyslechlo pouhé tři přednášky.
Motto letošního setkání nicméně mířilo do budoucna: „Věda a společnost: Příštích padesát let“. Emblém padesátky doprovázel celou řadu sekcí, které dokumentovaly, kam se onkologie za půlstoletí posunula – a vždy byla patrná úcta k těm, kteří za tímto pokrokem stáli. Účastníci kongresu také hlasovali o tom, jaké počiny onkologii v uplynulých dekádách posunuly nejvíce. Hlasování ještě není uzavřeno, ale na vrchol se dostaly inovace jako zavedení chemoterapeutického režimu MOPP do léčby Hodgkinova lymfomu, kombinace cisplatiny, vinblastinu a neomycinu v terapii nádorů varlat, nástup první cílené léčby v podobně rituximabu u lymfomů, změna, jakou znamenal imatinib v osudu pacientů s chronickou myeloidní leukémií, nebo schválení prvních vakcín proti HPV.
Podobně jako loni kongresu tematicky dominovala imunoterapie. Jen u protilátek proti PD‑1, respektive PD‑L1 stojí na startu pět léků. Všechny se hlásí o své místo na slunci – a předkládají při tom přesvědčivá data. Ta se již zdaleka netýkají jen melanomu, u něhož imunoterapeutická horečka propukla nejdříve.
Když méně znamená více
Většina prezentovaných studií se týkala nových léků zasahujících přesně definované molekulární cíle. Pro kliniky ale mohou být stejně užitečná data, která omezují zbytečnou léčbu, a tedy zátěž pacienta. Velká observační studie založená na analýze registru CaPSURE ukázala, že pokud muži s karcinomem prostaty po operaci nebo radioterapii mají pouze biochemický relaps (tedy jen vzestup PSA), je bezpečné s androgen‑deprivační terapií (ADT) čekat, až se objeví symptomy nebo pozitivní nález na zobrazovacích metodách. V této studii byl medián času od primární chirurgické nebo radioterapeutické léčby do vzestupu PSA 27 měsíců. Následné pětileté přežití bylo mezi oběma porovnávanými strategiemi podobné – 87 procent u odložené hormonální léčby a 85 procent u nemocných, u nichž byla hormonální léčba zahájena bezodkladně. Podle autorů může mít odložení ADT významný vliv na kvalitu života pacientů, protože hormonální manipulace je spojena s řadou nežádoucích účinků, jako je narušení sexuálního života, rozvoj osteoporózy nebo únava.
Podobně vyzněly závěry analýzy studie třetí fáze OPTIMIZE‑2. Podle nich pacientky s karcinomem prsu po roční léčbě kyselinou zoledronovou podávanou jednou měsíčně mohou bezpečně přejít na dávkování jednou za tři měsíce. Výskyt kostních příhod (Sceletal Related Events – SRE) byl v obou ramenech srovnatelný – 22 procent u aplikace bisfosfonátu jednou za měsíc a 23 procent u žen, které lék dostávaly jednou za tři měsíce. Obávanou komplikací léčby bisfosfonáty je osteonekróza čelisti – ta se vyskytla dvakrát ve skupině s léčbou jednou měsíčně, ve skupině s tříměsíčním intervalem mezi aplikacemi zaznamenána nebyla.
Z federálních zdrojů USA financovaná randomizovaná studie zase prokázala, že u nemocných s očekávanou délkou života kratší než jeden rok je bezpečné skončit s léčbou statiny. Přerušení statinové léčby vedlo k vyšší kvalitě života, aniž by došlo ke zkrácení celkového přežití. Medián času do úmrtí byl v „bezstatinové“ větvi dokonce delší – 229 dní versus 190 dní dokumentovaných u pacientů, kteří statiny užívali až do smrti.
I když nikdo neočekává, že by mezi 5 000 abstrakty, která letos byla na ASCO přijata, nějak zásadně vyčnívala česká sdělení, přece jen určitá česká stopa tu vidět byla. Například prof. Marek Trněný z I. interní kliniky VFN prezentoval pozitivní výsledky studie fáze II s coltuximabem u pacientů s difuzním velkobuněčným B‑lymfomem. Křest ohněm si na ASCO odbyla postgraduální studentka Ústavu imunologie 2. LF UK Mgr. Simona Partlová, jejíž práce o rozdílech v imunitním infiltrátu mezi HPV pozitivními a HPV negativními nádory hlavy a krku byla také vybrána k orální prezentaci. Posterů, na nichž se podíleli čeští autoři, pak byly desítky.
Zdroj: Medical Tribune