Technologie v diabetologii. Využití kontinuálního senzoru glykémie u pacientů léčených inzulinem
Jednou ze základních podmínek pro účinnou a bezpečnou kontrolu glykémie je možnost trvalého, tedy kontinuálního přehledu o její hodnotě. Pro připomenutí: kdysi byl nutný odběr krve ze žíly, odeslání do laboratoře a pak následné stanovení. Pružnost této zpětné vazby prakticky nulová. Glukometry umožnily opakované stanovení glykémie během dne (i noci), kdekoli mimo zdravotnické zařízení. Pro řízení léčby pacientem nesmírný pokrok.
Nicméně stále jsou to pouze jednotlivé hodnoty během dne a stále je nutné odebírat krev (byť „pouze“ kapilární). Tato metoda tedy, jakkoli byla velkým pokrokem, neumožňuje nemocným skutečně trvalý přehled o jejich „aktuálním metabolickém stavu“. Až teprve zavedení „senzoru“, tedy kontinuálního monitorování glykémie, dává (s mírným zpožděním) možnost skutečně trvale sledovat glykémii. Podrobně o této technologii psala v minulém díle našeho seriálu prof. Štěchová.
Základní skupinou pacientů, pro které byly senzory vyvíjeny a určeny, byli nemocní léčení inzulinovou pumpou. Technologie byla drahá, nebyla tak spolehlivá a zejména senzor měl krátkou životnost. Nicméně velmi brzo se ukázalo, že i nemocní, kteří jsou léčeni základním režimem prandiálního (bolusového) inzulinu a bazálním inzulinem (typicky pacienti s diabetem 1. typu), mohou mít z kontinuálního monitorování glykémie prospěch. Technologie však není samospasitelná a prospěje pouze některým nemocným. Vyžaduje totiž aktivní spolupráci nemocného. Tedy pouze ten nemocný, který dovede vyhodnotit hodnotu aktuální glykémie ve vztahu ke klinické situaci a má dostatek znalostí a současně vůle k tomu, aby nějakým způsobem reagoval, může mít ze senzoru prospěch.
U nemocných s diabetem 1. typu senzor přináší velký efekt u těch pacientů, kteří mají obavy z hypoglykémie (ať již rozpoznané, či nerozpoznané). Těmto pacientům dává senzor jistotu, kterou jinak nahrazují tím, že si glykémii udržují relativně vysoko, aby tak zabránili hypoglykémiím. Jaký může být rozdíl mezi průběhem glykémií u nemocných, kteří dovedou reagovat na aktuální hodnotu, a průběhem glykémií u těch, kteří reagovat nedovedou, je znázorněno na obrázku. Ukazuje záznamy dvou pacientů, rozdíl je patrný na první pohled. Dopad na průběh diabetu je také zřejmý. Průběhy glykémií dobře kompenzovaného pacienta také dokládají potenciál využití senzoru u pacienta léčeného „běžným“ režimem bolusového a prandiálního inzulinu.
Zdroj: