Technologie v diabetologii. Telemonitoring v diabetologii
Zdá se mi, že plné využití telemonitoringu diabetologii změní ještě více, než si asi nyní dovedeme představit. Může totiž změnit kompletně celou strukturu organizace péče o pacienty s diabetem.
Z logiky věci vyplývá, že dálkové sledování je vhodné zejména pro pacienty, u nichž lze právě kontinuálním monitorováním a provázáním monitoringu s něčím, jako je sledovací centrum, zavčasu zajistit urgentní pomoc, která může zachránit život. Tyto situace jsou v diabetologii, vyjma hypoglykémie, poměrně řídké až vzácné. Pokud ale pojmeme využití telemonitoringu jako zpětné vazby pro pacienty s akcentací edukačního aspektu, pak se otevírá ohromné pole pro „průmyslové“ využití právě léčby chronických nemocí, jako je diabetes.
Problematika telemonitoringu v diabetologii se stává skutečně centrem pozornosti (PLoS One 2017 Mar 1;12(3): e0173160). Jeho přínosy jsou v některých situacích zřejmé, v jiných nejisté. Oblast, která je racionální a která se již v nějaké míře využívá, je sdílení dat zasílaných inzulinovou pumpou a glukózovým senzorem na centrální server, na kterém data může prohlížet a kontrolovat ošetřující lékař. Logické a zdůvodněné použití je testováno u specifických populací: děti, labilní pacienti s diabetem 1. typu, pacienti léčení inzulinovou pumpou a senzory, starší, riziková populace. Většinou je prokázáno, že telemonitoring napomáhá zlepšení kompenzace. Ale telemonitoring se nemusí týkat pouze terapie hyperglykémie.
Lze si ale představit, že pacient s diabetem 2. typu bude monitorován nejen stran glykémie, ale také stran hodnot krevního tlaku a tělesné hmotnosti, denní dávky fyzické zátěže (podometr, tepová frekvence). Tedy že ošetřující lékař stanoví cílové parametry, hranice bezpečných hodnot a hodnoty alarmující. Skupina pacientů, kteří budou souhlasit s tímto programem, pak bude napojena na vyškoleného nelékaře (edukátora, který sedí v monitorovacím centru), s nímž budou aktivně konzultovat veškeré své změřené hodnoty a který je naopak bude oslovovat v okamžiku, kdy systém oznámí alarmující hodnotu (intenzita alarmu může mít několik stupňů). Náznaky, že by takový systém mohl být přínosný, lze dohledat ve stávající literatuře. Ale pokud někdo tento komplexní systém otestuje, jistě prokáže zásadní zlepšení všech důležitých parametrů. Ty, vloženy třeba do modelu CORE, prokáží nákladovou efektivitu hodnocenou pomocí ceny za darovaný kvalitní rok života (QUALY). Úspora bude zřejmá, krom jiného proto, že systém minimalizuje nároky na zaplacení drahého lékaře. Podobná kontrolní centra již byla testována, a to se střídavými úspěchy. Jakmile se však technologie telemonitoringu propracuje k větší dokonalosti, ekonomická nutnost ji protlačí do praxe. Nikdo si přitom neuvědomí, že všechna data jsou získána na spolupracující, motivované subpopulaci pacientů s diabetem, kteří podepsali informované souhlasy.
Jistě jste si všimli, že automaticky ve svém textu předjímám, že pacienti budou šťastni, když budou trvale „online“ napojeni na kontrolní centra, která budou monitorovat jejich léčbu, také vlastně dodržování doporučené životosprávy, celý jejich život. Tomu tak ale jistě není, naše dobro nelze nemocným nutit, nepřijmou ho. Takže lze očekávat, že budou sváděny líté bitvy mezi zastánci telemonitoringové kontroly života diabetiků (o jejichž přínosu budou „tvrdá“ vědecká data) a normální populací, která bude chtít také někdy žít normální život. Pokrok se sice nedá zastavit, ale v tomto případě to nebude tak jednoduché, jak by se z úvodu mého textu mohlo zdát.
Úskalí implementace telemonitoringu jsou pregnantně popsána v závěru jedné z nejkvalitnějších prací publikovaných na toto téma v poslední době: Use of the telemonitoring system was associated with better metabolic control and quality of life; a marginally nonsignificant lower resource utilization was also documented. No impact was documented on blood pressure, lipid profile, and body weight (Diabetes Technol Ther 2015 Aug;17(8):563–570).
Zdroj: MT