Studie, která se dívá na život diabetiků ze 360 stupňů

O tom, co vše ovlivňuje schopnost pacientů přizpůsobit svůj životní styl požadavkům terapie a jak moc diabetes ovlivňuje jejich životy, se však ví překvapivě málo. Tuto mezeru alespoň zčásti vyplňuje studie DAWN 2. Tento název v angličtině nejen odkazuje na svítání, ale také na tzv. fenomén úsvitu, což jsou vysoké glykémie nad ránem, které ukazují na nedostatečnou kompenzaci. Zároveň je zkratkou pojmů, které dohromady naznačují komplexní pohled na postoje, přání a potřeby spojené s diabetem (Diabetes Atittudes Wishes and Needs 2). Studie je unikátní již v tom, že tak činí nejen z pozice pacientů, ale i jejich rodinných příslušníků a zdravotníků, kteří se o diabetiky starají, ať už lékařů, sester nebo nutričních terapeutů. Jde o největší takto zaměřenou globální studii, jaká kdy byla provedena. Podílela se na ní Mezinárodní diabetická federace, Mezinárodní asociace pacientských organizací a celá řada dalších partnerů včetně společnosti Novo Nordisk. Do studie bylo zahrnuto 15 000 lidí ze 17 zemí světa. Mezi účastníky studie bylo 8596 lidí s diabetem, 2057 rodinných příslušníků diabetiků a 4875 zdravotnických profesionálů.

Výsledky studie jasně ukazují na některé nenaplněné potřeby:

- Pětina lidí s diabetem se cítí kvůli své nemoci diskriminována, výrazně častěji tento pocit mají pacienti léčení inzulinem.

- Dostupnost edukačních programů je poměrně nízká, přestože naprostá většina diabetiků (81 procent) a rodinných příslušníků (72 procent) je považuje za přínosné.

- Tři čtvrtiny (72 procent) diabetiků měly v posledním roce změřen glykovaný hemoglobin, ale jen 32 procent se někdo zeptal, zda nejsou úzkostní či depresivní.

- Dvě pětiny (39 procent) diabetiků udávají, že jejich medikace negativně interferuje s běžným životem, více než polovina (56 procent) diabetiků se velmi obává hypoglykémie. Skoro polovina (45 procent) říká, že diabetes je pro ně zdrojem stresu.

- Dvě pětiny (39 procent) rodinných příslušníků chtějí být více angažovány v péči o své blízké s diabetem.

- Skoro dvě pětiny (37 procent) rodinných příslušníků cítí frustraci, protože nevědí, jak nejlépe pomoci svým příbuzným s diabetem.

- Každý třetí rodinný příslušník říká, že diabetes představuje velkou zátěž i pro něj a negativně ovlivňuje i jeho finanční situaci, práci a další aspekty života.

- Čtyři z pěti (78 procent) zdravotnických profesionálů uvádějí, že by uvítali, kdyby diabetici byli aktivnější v přebírání odpovědnosti za péči o vlastní zdraví, dále 70 procent souhlasí s tvrzením, že zapojení rodiny je klíčová součást dobré péče o diabetiky. Dvě třetiny (61 procent) si myslí, že lepší dostupnost edukace diabetiků by zmírnila důsledky, které diabetes působí. Jen jeden ze tří zdravotníků ale v takové edukaci dostal odpovídající trénink.

Výsledky studie DAWN 2 slouží jako podklad k diskusi, v každé participující zemi je skupina odborníků, která se na základě tohoto mapování snaží situaci změnit. Tato data jsou také nástrojem, díky kterému všichni zainteresovaní mohou porovnávat situaci ve vlastní zemi s jinými státy.

lon

Reziduální sekrece inzulinu i u diabetiků 1. typu

Až dosud se předpokládalo, že při diabetu 1. typu imunitní systém postupně destruuje všechny buňky produkující inzulin – dr. Richard Oram spolu se svými spolupracovníky z Lékařské fakulty Univerzity v Exeteru však nyní pomocí zcela nové technologie prokázali až u 75 % těchto pacientů existenci menšího či většího množství aktivních beta‑ ‑buněk. Výsledky své práce publikovali rovněž v časopise Diabetologia a ukázali v ní, že tyto buňky nejen pokračují v sekreci inzulinu, ale dokonce svou produkci řídí v závislosti na příjmu potravy, stejně jako u zdravých osob. Tato schopnost přitom nezávisí na tom, jak dlouho již diabetes trvá (byť je to třeba i několik desetiletí). Lze z toho vyvozovat, že část beta‑buněk je buď schopna ubránit se atace imunitního systému, nebo že je schopna regenerace. Porozumění těmto dějům by tedy mohlo pomoci rozřešit klíčové otázky biologie diabetu 1. typu a zdokonalit jeho léčbu. Vysvětlení rozdílů mezi cca 75 % pacientů se zachovanou reziduální sekrecí inzulinu v beta‑buňkách a zbylými 25 %, kde tato sekrece zcela zaniká, by navíc mohlo umožnit navození protekce beta‑buněk nebo jejich regenerace. Další studie by se měly zaměřit např. na zodpovězení otázky, zda u diabetiků 1. typu s částečně zachovanou aktivitou beta‑buněk lze nalézt menší počet komplikací diabetu a jejich nižší závažnost.

jší

Zdroj: Medical Tribune