Sofiina volba, aneb jak může toaleta ovlivňovat život
Koncem loňského roku připravila společnost Pfizer zajímavý seminář zaměřený na problematiku močové inkontinence a hyperaktivního močového měchýře. Netradiční program, který byl pro posluchače nachystán, byl pro mnohé jistě překvapivý – jednotliví přednášející se totiž nesoustředili pouze na odborná témata, věnovali se mikci z různých úhlů pohledu.
Důležitá byla i úloha moderátora, s velkým nadhledem a vtipem se jí ujal prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc., přednosta Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Pozornost budil již název první přednášky „Od plenek k architektuře úlevy a zpět“ a také přednášející, neboť jím byl významný architekt a urbanista prof. Ing. arch. Robert Votický. Ten posluchače velmi poutavým způsobem provedl historickým exkurzem po místech, „kam i císař pán chodí sám“. Pohledem architekta a designéra komentoval např. rafinovaný systém pro vyprazdňování, který používali již ve starých Pompejích nebo antickém Herculaneu. Přes latríny u Hadriánova valu, primitivní latríny středověkých hradů až po veřejné pisoáry v Paříži a počátky sifonového systému toalet v 19. století se následně dostal k nejmodernějšímu vybavení WC současnosti, které je prošpikované senzory a elektronikou, jež má co nejvíce zpříjemnit dobu zde strávenou. Stále významnější roli přitom hrají velmi promyšlené tvary a design všech zařizovacích předmětů moderních toalet. R. Votický se však nezaměřil jen na potřeby zdravých lidí, v závěru své přednášky hovořil i o vývoji různých sofistikovaných moderních pomůcek pro pacienty s různým typem omezení.
Netradiční byla také závěrečná přednáška „Moč (moc) sexu škodí“, při níž sexuoložka doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc., ze Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze seznámila přítomné s různými sexuálními praktikami a úchylkami, které mají vztah k močení. Připomněla, že s popisem různých parafilií se lze setkat již v řeckých bájích, kde, provozovány bohy, nepředstavovaly nic neobvyklého, a zdá se, že podobně liberální je k jejich výskytu i dnešní svobodná společnost.
Ovlivnění příznaků hyperaktivního močového měchýře
I když vážně‑nevážným pohledem na inkontinenci sympozium začalo i končilo, o klasický odborný vědecký program posluchači nepřišli. Postaral se o něj další řečník, kterým byl MUDr. Libor Zámečník, Ph.D., FEBU, z Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, který hovořil o možnostech farmakologické léčby hyperaktivního močového měchýře (OAB).
Jedná se o onemocnění charakterizované častým močením a nucením na močení, obvykle doprovázené urgentní inkontinencí moči, které patří k nejčastějším zdravotním problémům. Podle odhadů trpí tímto onemocněním asi 10 až 12 % dospělé populace a jeho prevalence roste s věkem. Příčina příznaků není ve většině případů známá.
„I když hyperaktivní močový měchýř není spojen s vysokou mortalitou nebo morbiditou, pokud jsou příznaky středně závažné až závažné, mají zásadní vliv na kvalitu života a celkový stav postižených,“ upozorňuje L. Zámečník.
Léčebné postupy lze rozdělit do čtyř základních skupin: ovlivnění chování močového měchýře, elektrická stimulace, chirurgická léčba a farmakoterapie. Mezi nejčastěji předepisovaná léčiva patří antimuskarinové látky. Jednou z nich je i selektivní antimuskarinikum fesoterodin, který je v klinické praxi k dispozici ve formě tablet s pozvolným uvolňováním ve dvou dávkách (4 mg a 8 mg). Předregistrační studie s tímto lékem však nehodnotily účinnost a bezpečnost fesoterodinu u starších pacientů.
Studie SOFIA hodnotí účinek fesoterodinu u starších pacientů
Tento deficit odstranila až studie SOFIA (Study Of Fesoterodine In Aging population), jejíž výsledky byly v loňském roce prezentovány na významných mezinárodních kongresech a ve dvou impaktovaných časopisech (Wagg et al., 2013, 2014). Cílem této studie bylo srovnat účinnost (snížení počtu epizod nucení), bezpečnost a snášenlivost při 12týdenním užívání flexibilní dávky fesoterodinu s pozvolným uvolňováním oproti placebu u starších pacientů s OAB (≥ 65 let). Po první zaslepené 12týdenní fázi následovalo ještě hodnocení bezpečnosti, snášenlivosti a účinnosti léčby flexibilní dávkou fesoterodinu v otevřené fázi po dalších 12 týdnů, kdy všichni pacienti z placebové větve byli převedeni na účinnou léčbu, kterou užívala nadále i aktivně léčená skupina. Studie také porovnávala účinnost a snášenlivost ranní a večerní dávky fesoterodinu. Bylo do ní zařazeno téměř 800 nemocných s OAB starších 65 let v 61 centrech v Evropě, Izraeli a Turecku. „Studie probíhala v letech 2008 až 2010 a kritériem pro zařazení do ní byl průměrný výskyt alespoň 8 epizod mikce a alespoň 3 epizod urgence za 24 hodin před úvodní návštěvou. Tíže obtíží při screenování byla hodnocena dotazníkem PPBC a vyšetřovány byly i mentální funkce pacientů při vstupu do studie a ve 12. týdnu,“ vypočítává L. Zámečník. Randomizace byla provedena na základě věku (≤ 75 let nebo > 75 let) s poměrem 1 : 1 pro fesoterodin a placebo v rámci každé věkové skupiny (68 % pacientů bylo mladších 75 let a 32 % patřilo do skupiny starších 75 let). V rámci každé věkové skupiny byli nemocní randomizováni (1 : 1) do skupin s ranním a večerním dávkováním. Během dvojitě zaslepené fáze (1.–12. týden) byla u pacientů zahájena léčba 4mg dávkou fesoterodinu s možností navýšit dávku na 8 mg, a to 4. a 8. týden studie. Nemocní se také mohli v 8. týdnu studie vrátit k dávce 4 mg.
V průběhu otevřené fáze léčby (12.–24. týden) byli ti pacienti, kteří užívali fesoterodin během dvojitě zaslepené fáze, nadále léčeni stejnou dávkou (4 mg nebo 8 mg). Tito pacienti v otevřené fázi nemohli dávku navýšit, ale mohli ji kdykoli snížit. Nemocní z placebové větve zahájili otevřenou fázi studie užíváním fesoterodinu v dávce 4 mg, kterou mohli navýšit na 8 mg pouze během další návštěvy. Poté ji mohli kdykoliv opět snížit.
Jaké výsledky přináší?
Z výsledků hodnocení flexibilního režimu vyplývá, že 53 % pacientů ve skupině užívající fesoterodin a 67 % v placebové větvi navýšilo dávku 4. týden studie (tedy při první možné příležitosti). V 8. týdnu studie navýšilo dávku 16 % nemocných ve skupině užívající fesoterodin a 9 % v placebové větvi. Možnosti snížení dávky v 8. týdnu studie využily 4 % pacientů ve skupině užívající fesoterodin a 3 % placebo. Při porovnání věkových skupin se zjistilo, že navýšení dávky na 8 mg využilo podobné procento pacientů v obou věkových skupinách. Primárním cílem studie bylo hodnocení změny epizod urgence od výchozího stavu do 12. týdne studie. Došlo ke klinicky i statisticky významně většímu snížení počtu epizod urgencí za 24 hodin ve skupině léčené fesoterodinem (–1,92 vs. –3,47; p < 0,0001), přičemž podobné snížení počtu epizod urgence udávali pacienti, kteří užívali lék ráno, i pacienti, kteří jej užívali večer. Při hodnocení změny frekvence mikce za 24 hodin opět došlo ke klinicky i statisticky významnějšímu snížení v aktivně léčené skupině (–0,93 vs. –1,91; p < 0,0001), podobná situace nastala při hodnocení frekvence nykturií (–0,27 vs. –0,51 ve prospěch fesoterodinu; p = 0,0026). Nepřekvapí, že větší snížení počtu použitých hygienických inkontinenčních vložek udávali ve 12. týdnu pacienti v aktivně léčené skupině.
Větší spokojenost s léčbou (hodnocenou pomocí pacientských dotazníků po 12. týdnu) zaznamenávali investigátoři ve skupině s fesoterodinem. Z hlediska výsledných hodnot mikčního deníku a výsledků hlášených pacientem zůstaly léčebné odpovědi z dvojitě zaslepené fáze u pacientů původně léčených fesoterodinem zachovány i během následné otevřené fáze. Nemocní užívající v úvodní, dvojitě zaslepené fázi placebo prokázali zlepšení po léčbě fesoterodinem během otevřené fáze studie ve výsledných hodnotách mikčního deníku a pacientem hlášených výsledcích. Léčba fesoterodinem byla v populaci starších pacientů celkově dobře tolerována.
„Nejčastěji hlášené sucho v ústech a zácpa jsou nežádoucí účinky, které jsou obvykle předpokládané – vzhledem k lékové skupině a populaci – a byly častější ve skupině léčené fesoterodinem,“ rekapituluje L. Zámečník s tím, že sucho v ústech se vyskytovalo celkem v 33,9 % (z toho mírného stupně 24,2 %). Obstipace u pacientů starších 75 let se vyskytovala v 7,8 %. Pokud byli v otevřené fázi pacienti převedeni z placeba na fesoterodin, referovali srovnatelné procento nežádoucích účinků (více se vyskytovaly sucho v ústech, zácpa a ukončení léčby), nemocní, kteří pokračovali i v otevřené fázi v účinné látce, udávali nežádoucích účinků méně.
„Zásadním poznatkem této studie je, že po čtyřech týdnech léčby došlo u 53 % pacientů léčených fesoterodinem k navýšení dávky ze 4 mg na 8 mg a pouze u 4 % nemocných došlo ke snížení dávky, což podpořilo používání flexibilní dávky fesoterodinu u starších jedinců. Léčba pacientů starších 65 let flexibilní dávkou fesoterodinu vedla ke klinicky relevantnímu a statisticky významnému zlepšení v počtu epizod urgence za 24 hodin ve srovnání s placebem ve 12. týdnu studie. Zlepšení většiny ostatních sledovaných parametrů z mikčního deníku (a výsledků hlášených pacientem) bylo statisticky signifikantně významnější pro fesoterodin než pro placebo, a to v dvojitě zaslepené fázi. A konečně, výsledky byly podobné u pacientů ve věku do 75 let a nad 75 let a také v případě posuzování ranního a večerního dávkování,“ hodnotí na závěr L. Zámečník.
Reference:
Wagg A, Khullar V, Marschall‑Kehrel D et al. Flexible‑dose fesoterodine in elderly adults with overactive bladder: results of the randomized, double‑ ‑blind, placebo‑controlled study of fesoterodine in an aging population trial. J Am Geriatr Soc. 2013;61(2):185–193
Wagg A, Khullar V, Michel MC et al. Long‑term safety, tolerability and efficacy of flexible‑dose fesoterodine in elderly patients with overactive bladder: open‑label extension of the SOFIA trial. Neurourol Urodyn. 2014;33(1):106–114
Zdroj: Medical Tribune