Selfmonitoring glykosurie a ketonurie aneb Má ještě v 21. století smysl vyšetřovat moč?
Mnohým čtenářům se může toto téma zdát triviální a neaktuální. To je pravda, ale je potřeba si uvědomit následující. Jako první byl zaveden selfmonitoring glykosurie (a ketonurie), pak teprve selfmonitoring glykémie. Tento díl seriálu je tedy trochu pamětnický, ale jedním jeho účelem je vyzdvihnout význam selfmonitoringu jako takového.
Myšlenka, že si pacient něco sám vyšetřuje a podle toho upravuje dávku inzulinu, byla revoluční. Diabetologie je snad jediný obor, kde se pacientovi doporučuje, aby si upravoval dávku léku sám, podle výsledků selfmonitoringu. Samozřejmě nemůžeme srovnávat selfmonitoring glykosurie a glykemický selfmonitoring (zvlášť pokud je realizován pomocí glukózových senzorů). Nález glukózy v moči nám neřekne nic jiného, než že v období, které předcházelo danému vyšetření (resp. odběru vzorku), byla glykémie vyšší, než je renální práh pro glukózu, tj. u většiny lidí 10 mmol/l.
Mladším čtenářům přiblížím, jak vypadal selfmonitoring pacienta s diabetem 1. typu před érou glykemického selfmonitoringu. Nebyly totiž k dispozici ani diagnostické proužky pro vyšetření moče. Používalo se Benediktovo a Lestradetovo činidlo. První jmenované sloužilo ke stanovení přítomnosti glukózy, kdy, pokud byla v moči glukóza, činidlo ve zkumavce po přidání několika kapek moče kapátkem a po vystavení varu změnilo barvu. Ta mohla být podle koncentrace glukózy od modrozelené přes zelenou až po černočervenou. Bylo to samozřejmě nepřesné, nepružné a zatěžující. Lestradetovo činidlo je bílý prášek, který v přítomnosti ketolátek změní barvu na fialovou. Diagnostické močové proužky začaly být k dispozici pro naše pacienty po roce 1985. Bylo jich málo a pacienti je často byli nuceni stříhat na poloviny. Dnes jsou již tyto proužky samozřejmostí.
Má ale ještě dnes vůbec smysl stanovovat glykosurii a ketonurii? Ketonurii určitě, byť je lepší stanovit ketonémii, resp. koncentraci beta‑hydroxybutyrátu v krvi, ale je to nákladnější. Beta‑hydroxybutyrát močové proužky nezachytí a právě ten je při rozvoji diabetické ketoacidózy nejdůležitější. Pacienti jsou sice edukováni, že při hyperglykémii mají monitorovat produkci ketolátek (alespoň stanovením ketonurie), bohužel mám pocit, že toto doporučení následují pacienti spíše výjimečně. Také nebylo od věci ani vyšetření ketonurie v první ranní moči, kdy její přítomnost v nepřítomnosti glykosurie může poukázat na proběhlou noční hypoglykémii. Je to jednoduché a ne každý pacient má glukózový senzor nebo je ochoten alespoň občas si změřit noční glykémii (což by tedy měl, ale…).
Napadá mne ještě jedno uplatnění pro vyšetření glykosurie. Samozřejmě ve screeningu diabetu je zásadní stanovení glykémie (lačné, v rámci zátěžového testu glukózou). Ale existuje specifická skupina osob, a to jsou rodiče diabetického dítěte a pak rodiče trpící diabetem 1. typu, kteří se obávají, že diabetem onemocní i sourozenec diabetického dítěte, resp. dítě diabetického rodiče. A jsou tací z nich, kteří osobu, o kterou se bojí, někdy doslova honí s glukometrem, čímž stresují sebe i ji. Často se jim pak podaří naměřit nějakou hraniční hodnotu a nevědí, jak s informací naložit. Vyšetřovaný přitom žádný diabetes nemá, pouze byl vyšetřen osobním glukometrem a ne laboratorním, řádně nakalibrovaným přístrojem. Těmto chronickým „měřičům“, kteří si stejně nedají pokoj, je ideální doporučit místo měření příbuzného glukometrem občasné vyšetření moče, zvlášť po nějakém předchozím vydatnějším jídle. Pokud by byl nález pozitivní, jistě je potřeba situaci okamžitě řešit. Negativní nález naopak poskytne rodině uklidnění (alespoň na nějakou dobu).
Zdroj: MT