Rodič odmítající očkování dítěte – jak s ním komunikovat?

Do ordinace pediatra přichází rodič, který má pochybnosti o očkování nebo své dítě odmítá nechat očkovat. Situace, která je pro mnohé pediatry postrachem. Jak v takové situaci jednat? „Pediatři by neměli při prvním setkání s rodiči odmítajícími očkování vytvořit konfrontační vzorec jednání. Je lepší se snažit rodiče přesvědčit klidným způsobem, dát jim k dispozici materiály ukazující, kam vede masové odmítání očkování,“ uvádí prof. MUDr. Jan Janda z České pediatrické společnosti.

V poslední době se u nás objevuje významně zvýšená aktivita občanských iniciativ, které zpochybňují a odmítají povinné očkování proti infekčním nemocem a odrazují i od očkování nepovinného. Texty na toto téma vycházejí v různých časopisech, ale i monografiích (prof. Strunecká a MUDr. Eleková). Antivakcionisté, bohužel i ze stran lékařů, dostávají často v našich masmédiích více prostoru než pediatři s rozumným přístupem k řešení problematiky.

Hlavní argument: nízký výskyt dětských infekčních nemocí

Antivakcionisté argumentují svobodným rozhodnutím rodiny, zda očkovat své dítě. Zdůrazňují pouze vedlejší účinky vakcinace, poukazují na malou efektivitu očkování, argumentují tím, že většina chorob, proti kterým se očkuje, je v populaci na ústupu a očkování představuje větší riziko než samotná nemoc. Opakovaně u nás poukazují na to, že ve většině vyspělých zemí na Západě skutečně není očkování povinné, což je pravdou. Odmítají ale akceptovat, co bylo výsledkem podobných aktivit v těchto vyspělých zemích – že vedly k větším či menším epidemiím infekčních nemocí.

Příkladem toho, co přinesl pokles proočkovanosti proti spalničkám, jsou epidemiologická data z poslední dekády. V Německu právě v těchto měsících probíhají jednání na politické úrovni o tom, zda nemá být alespoň nějaké očkování povinné.

Vznikají menší či větší epidemie spalniček, např. v únoru 2006 začala v Německu epidemie spalniček. Ve spolkové zemi Severní Porýní‑Vestfálsko s více než 15 miliony obyvatel bylo hlášeno asi 1 400 případů a více než 160 hospitalizovaných. Mezi nimi byly případy postižení centrálního nervového systému včetně trvalých následků, mezi nemocnými bylo nejvíce školáků. Důvodem těchto epidemií je vždy nízká proočkovanost populace dovolující šíření infekce.

V letech 2006–2009 se objevilo v celé Evropě více než 35 000 případů spalniček. Onemocněli nejčastěji kojenci, ale i mladí jedinci. Incidence spalniček v Evropě jednoznačně narůstá. Je provázena asi dvaceti procenty komplikací, ale i fatálními průběhy (v Bulharsku v posledních letech velká epidemie, více než 20 000 případů, včetně 24 exitů, hodně případů bylo mezi romskou populací). Důvody šíření spalniček jsou vždy podobné – nízká proočkovanost, ke které právě přispívají akce antivakcionistů, alternativních léčitelů, podílí se na tom i zvýšená migrace. V USA se podařilo vysokou proočkovaností spalničky téměř eradikovat, americké úřady varují opakovaně své občany při cestách do Evropy. Tu považují v USA za největšího „exportéra“ spalniček.

Falšování studií a manipulace s fakty

Antivakcionisté trvale zdůrazňují vedlejší účinky očkování. Typické je, že si ze zpráv vybírají pouze argumenty, které zpochybňují význam vakcinace. Manipulace s fakty je vedena velmi profesionálně, není divu, že laická veřejnost tomu může i věřit. V poslední době je laická veřejnost alarmována zprávami, že při očkování proti rotavirům pediatři doporučují omezit kojení, což by zvláště v rozvojových zemích mohlo skončit velkými problémy.

Kdo si však pročte originální sdělení v odborném časopise, zjistí, že antivakcionisté šikovně manipulují s fakty – bylo skutečně zjištěno (ale pouze v rozvojových zemích, hlavně v Indii), že současné podání očkovací látky s kojením vede k nižší tvorbě protilátek proti rotavirům – v žádném případě ale pediatři neodrazují od kojení, jde o to, aby se vakcína nepodávala současně s kojením!

A takových situací by bylo možno popsat celou řadu. To nic nemění na tom, že v případech, kde se prokáže kauzální souvislost mezi vakcinací a poškozením, je třeba rodiče řádně odškodnit. Na to upozorňuje Česká pediatrická společnost už několik let bez odezvy na úrovni resortu.

Není pochyb, že očkování může být provázeno vedlejšími účinky, které mohou být i závažné. Ovšem pokusy spojovat očkování s vyšším výskytem některých chorob se neprokázaly. Příkladem byla např. kampaň proti očkování vakcínou MMR (spalničky, parotitida, zarděnky).

Argumentem byl vznik autismu po této vakcíně. Prokázalo se, že původní publikace dr. Andrewa Wakefielda v prestižních časopisech (např. Lancet) vznikly na podkladě zfalšovaných záznamů konkrétních pacientů a autor dokonce přijímal velké finanční částky ze strany antivakcionistů. Redakce Lancetu a další periodika se pak svým čtenářům musely omlouvat.

Odškodnění dětí s trvalými následky po očkování

To, co je třeba u nás dořešit, je odpovědnost za ev. závažné následky očkování tam, kde vztah poškození a vakcinace byl jednoznačně prokázán. Pokud očkující lékař dodržel všechna doporučení a výkon byl proveden lege artis, nemůže být obviňován ze strany rodičů poškozeného dítěte, odpovědnost musí převzít stát, který žádá od rodin povinnost očkování. Příkladů, jak by bylo možno postupovat, je celá řada. V USA např. již léta funguje tzv. Vaccine Adverse Event Reporting System (VAERS), který je podporován organizací Center for Disease Control and Prevention (CDC) a Food and Drug Administration (FDA).

Systém shromažďuje, zabezpečuje a analyzuje informace o možných vedlejších reakcích po očkování. Povinností VAERS je i informovat o bezpečnosti/ možných vedlejších účincích vakcín rodiny dětí, lékaře, výrobce vakcín a státní orgány. Kromě VAERS jako informační instituce existuje v USA i instituce National Vaccine Injury Compensation Program. Ta standardně řeší soudní cestou odškodnění v případech, kde se prokáže skutečně kauzální vztah mezi vakcinací a poškozením zdraví jedince.

Úkolem státu je v oblasti ochrany zdraví populace tuto činnost prakticky provádět a kontrolovat. V některých zemích to legislativa řeší tak, že děti mohou být přijaty do kolektivního zařízení pouze tehdy, pokud absolvovaly základní doporučené očkování, tato možnost se nabízí samozřejmě i u nás. Některé laiky překvapí, že naši studenti chystající se na dlouhodobé pobyty v kolektivech v USA, musejí předložit doklady o očkování – a jeho realizace je podmínkou přijetí v USA. I u nás se bohužel již vyskytly případy, že rodiče odmítající očkování dostanou od pediatra potvrzení o provedené vakcinaci – zde ovšem nejde jen o podvod, ale již o trestný čin s postihem pediatra i rodičů.

Je třeba si uvědomit, že v demokratických státech není možno jednoduše protesty antivakcionistů umlčet a sankcionovat. Ani našim pediatrům nejsou sympatická potenciální represivní opatření proti rodinám antivakcionistů ani doporučení/povinnost hlásit takové případy.

Přístup pediatrů k rodičům před očkováním

Jak tedy pediatři mají dnes postupovat při setkání s rodinami, které očkování odmítají nebo vyžadují zcela specifické algoritmy s omezením či vypuštěním některých vakcín?

Prvním předpokladem je dobrý kontakt s rodiči. Očkovat by se měly pouze děti zdravé a v úvahu by se měly brát neobvyklé reakce při první dávce vakcíny. Očkující lékař zná nejlépe rodinnou i osobní anamnézu dítěte s potenciálními riziky zvyšujícími riziko vakcinace (např. u dětí s neurologickým onemocněním). Například při výskytu těžší reakce po první dávce hexavakcíny lze při další dávce podat jen čtyřsložkovou očkovací látku a separátně „doočkovat“ později ony dvě vynechané složky. V případě pochyb mohou pediatři kontaktovat kolegy z pracovišť, která se problematikou očkování zabývají v plném rozsahu a mají velké zkušenosti (např. specializované ambulance pro očkování dětí při FN Motol nebo DFN Brno).

Pediatr musí být schopen odpovědět na dotazy rodičů a mít připraveny argumenty, které vysvětlí námitky antivakcionistů. Takovým rodičům je možno dodat materiály popisující vznik epidemií při poklesu proočkovanosti, upozornit, že existují nejen webové stránky odpůrců očkování, ale i stránky zastánců očkování, kde se srozumitelným způsobem vysvětluje efekt vakcinace.

Jedinou cestou je trpělivě vysvětlovat a uvádět na pravou míru mýty o škodlivosti očkování. Na druhé straně ale není možno primárně odmítat možnost, že očkování může být spojeno s nepříznivými vedlejšími účinky. Ovšem je třeba zdůrazňovat, že riziko vedlejších účinků očkování je ve srovnání s rizikem vzniku epidemií při nízké proočkovanosti zcela minimální.

Praktičtí pediatři by neměli při prvním setkání s rodiči odmítajícími očkování vytvořit konfrontační vzorec jednání, ale snažit se je přesvědčit klidným způsobem, bez zbytečných emocí. Dát k dispozici materiály ukazující, kam vede masové odmítání očkování, upozornit na webové stránky pojednávající o efektech očkování u nás i v zahraničí. Nejhorší možný scénář je, když pediatr odmítne dítě nadále registrovat a doporučí, aby se registrovali u jiného lékaře.

Zkušenost praví, že řada „odmítačů“ si časem uvědomí, že očkování je pro jejich dítě přece jen výhodné, a dá se nakonec přesvědčit. Žádá to samozřejmě od pediatrů více času a seznámení se s argumenty antivakcionistů, aby je mohli uvést na pravou míru.

Zdroj: Medical Tribune