Radioterapie a chemoterapie seminomu
V rámci velké studie zahrnující 2 437 pacientů se seminomem varlat ve stadiu II porovnávali lékaři vedení Sushilem Beriwalem z University Pittsburgh výsledky léčby radioterapií a chemoterapií. Jak uvedl člen výzkumného týmu Scott Glaser z University of Pittsburgh na konferenci ESTRO 35 pořádané European Society for Radiotherapy and Oncology v Turíně, seminom varlat je poměrně vzácný typ nádoru a chybějí u něj randomizované studie hodnotící různé způsoby léčby. Pokud byly takové studie přece jen provedeny, byly jejich výsledky zatíženy malým počtem sledovaných pacientů. Tyto studie nedokázaly postihnout sice malé, ale významné rozdíly v účinnosti radioterapie a chemoterapie.
Ve studii, jejíž výsledky byly kromě konferenčního sdělení publikovány v lékařském časopise Clinical Oncology, byli pacienti se seminomem varlat v II. stadiu léčeni po odstranění varlete s nádorem buď radioterapií, nebo kombinovanou chemoterapií. Z 960 pacientů se seminomem ve stadiu IIa bylo 78 procent léčeno radioterapií a 22 procent chemoterapií. Z 812 pacientů se seminomem ve stadiu IIb bylo radioterapií léčeno 54 procent a chemoterapií 46 procent. U 665 pacientů byl diagnostikován seminom varlat ve stadiu IIc. Z těch se radioterapii podrobila čtyři procenta a chemoterapii 96 procent.
V případě seminomu varlat ve stadiu IIc panuje konsensus, že je vhodnější kombinovaná chemoterapie. Malý počet pacientů, kteří se v tomto stadiu podrobili radioterapii, ani nedovoloval objektivní srovnání obou metod léčby. U stadií IIa a IIb však srovnání možné bylo. Z pacientů ve stadiu IIa přežívalo déle než pět let po radioterapii 99 procent. Po chemoterapii to bylo 93 procent. Podle Glasera je proto radioterapie pro léčbu seminomu varlete ve stadiu IIa vhodnější.
U pacientů se seminomem ve stadiu IIb byla situace komplikovanější. Po radioterapii přežívalo déle než pět let 95 procent pacientů, po chemoterapii 92 procent. Autoři studie ale u pacientů ve stadiu IIb pozorovali odlišné výsledky v závislosti na rozvoji onemocnění. Pokud byl nádor jen v jedné mízní uzlině a neměl průměr větší než dva až tři centimetry, pak byla reakce na léčbu podobná jako u pacientů ve stadiu IIa a v tomto případě se výzkumný tým kloní k doporučení radioterapie. U pacientů s většími nádory o průměru čtyři až pět centimetrů nebo u pacientů, kde se nádor rozšířil do většího počtu mízních uzlin, se situace podobá spíše stadiu IIc, kde je vhodné upřednostnit chemoterapii.
„U pacientů ve stadiu IIb doporučujeme individuální přístup,“ řekl na konferenci v Turíně Scott Glaser. Sami autoři poukazují na řadu omezení při interpretaci výsledků jejich studie. V první řadě je studie retrospektivní. Zahrnovala pacienty se seminomem varlat diagnostikovaným mezi roky 1998 a 2012. Potřebná data vědci čerpali z databáze US National Cancer Data Base. V ní jsou ale většinou údaje za poměrně krátké období po ukončení léčby. V průměru byli pacienti sledováni po dobu 65 měsíců, přičemž některé toxické účinky léčby se mohou projevit za delší dobu. Z údajů v databázi také nebylo možné jasně odlišit, kteří pacienti zemřeli v důsledku onkologického onemocnění a kteří zemřeli z jiných příčin.
„Odklon od radioterapie může být vyvolán mylným názorem, že radioterapie je toxičtější než tři nebo čtyři cykly kombinované chemoterapie. Z rozsáhlého souboru dat ale vyplývá, že radioterapie přinášela lepší výsledky u pacientů ve stadiu IIa a byla rovnocenná chemoterapii u pacientů ve stadiu IIb,“ shrnul výsledky studie Scott Glaser
Zdroj: Medical Tribune