Protinádorové působení aspirinu
Snaha nalézt levné léčivo či vitamin se „širokospektrým protinádorovým“ preventivním účinkem se objevuje v řadě publikací, avšak dosud nebyla podpořena silnými vědeckými důkazy z rozsáhlejších randomizovaných, klinických studií. Na medicínském portálu Medscape byly nedávno zveřejněny výsledky dvou metaanalýz týkající se protinádorového účinku aspirinu. Do první metaanalýzy bylo zahrnuto devět klinických hodnocení, z nichž se podařilo získat relevantní údaje od více než 23 000 zařazených pacientů. Ačkoli žádná z těchto studií neměla primární cíl zaměřen přímo na sledování rizika nádorového onemocnění, přesto z nich vyplynulo, že při pravidelném užívání aspirinu v dávce alespoň 75 mg/den došlo k téměř 20% snížení celkové mortality na nádorová onemocnění (p = 0,003), a to v průběhu 20leté follow‑up periody. Tento přínos se začal projevovat již po pátém roce pravidelného užívání aspirinu. Nejvýraznější snížení rizika bylo pozorováno u karcinomu jícnu a kolorektálního karcinomu a po více než desetiletém užívání aspirinu celkově u všech karcinomů v gastrointestinální oblasti. Bylo pozorováno i snížení počtu úmrtí v důsledku dalších solidních nádorů – například karcinomu plic. Pouze u hematologických tumorů tento příznivý vliv na přežívání nebyl doložen. Další metaanalýza zahrnula 51 klinických studií se 77 500 pacienty, v nichž část účastníků rovněž užívala aspirin v pravidelné každodenní dávce, zatímco kontrolní skupiny tuto léčbu nedostávaly. Ze získaných údajů vyplynulo, že aspirin snížil riziko úmrtí a výskytu kolorektálního karcinomu a lymfomu, přičemž tento účinek se projevil po pěti letech. Při sledování nežádoucích účinků sice byla u 10 % pacientů, dlouhodobě užívajících nízké dávky aspirinu, popsána vředová choroba gastroduodena, ale riziko vzniku karcinomu a velkého extrakraniálního krvácení s prodlouženým užíváním aspirinu klesalo. Navíc se ukázalo, že aspirin snížil metastazování adenokarcinomů do vzdálených míst.
Mechanismus protinádorového účinku aspirinu naznačily farmakogenetické studie Nurses’ Health Study a Health Professionals Follow‑up Study. Jejich cílem bylo zjistit, zda lze identifikovat farmakogenetický podklad pro různou citlivost kolorektálního karcinomu k aspirinu. Ve studiích bylo dotázáno přes 170 000 účastníků z řad zdravotnických pracovníků na užívání aspirinu (pravidelné užívání po většinu týdnů v roce vs. nepravidelné užívání) a bylo odebráno 964 vzorků kolorektálního karcinomu, které byly testovány na přítomnost řady mutací – například mutace PIK3CA (exony 9 a 20), K‑ras (kodony 12 a 13), BRAF (kodon 600) a další. Ukázalo se, že mutace PIK3CA, primárně spouštějící změny fosfatidylinositol‑3‑kinázy (PI3 kinázy), nejvíce koreluje se snížením počtu úmrtí spojeným s užíváním aspirinu. U pacientů s tzv. divokým typem PIK3CA nebyl prokázán žádný pokles počtu úmrtí, ať aspirin užívali či nikoli. Mutace PIK‑ 3CA má zřejmě souvislost s regulací exprese genu PTGS2 (gen kódující cyklooxygenázu 2, tedy jeden z hlavních terčů aspirinu), která je zprostředkovaná PI3 kinázou.
Ačkoli výsledky studií vypadají přesvědčivě, je nutno podotknout, že počet zařazených pacientů byl poměrně nízký, a proto je nutné vztah mezi popsanou mutací a protinádorovým účinkem aspirinu ověřit rozsáhlejším výzkumem. Dále stojí za zmínku, že nebyl popsán žádný vztah mezi užíváním nesteroidních antirevmatik (NSAIDs) a stavem mutace PIK3CA. Nejspíše se tedy u aspirinu jedná o mechanismus, který je odlišný od všeobecného protizánětlivého účinku NSAIDs – cyklooxygenázové inhibiční cesty. Ověření těchto skutečností je však úkolem dalšího výzkumu. Ačkoli z mnoha výsledků klinických studií nepřímo vyplývá, že by aspirin mohl fungovat jako preventivně působící protinádorové léčivo, shromážděné výsledky studií nejsou zcela konzistentní. Design analyzovaných klinických studií se často lišil, studie se neshodovaly ani v pravidelnosti užívání aspirinu či délce period následného sledování účastníků, proto jsou jejich výsledky obtížně srovnatelné. I ve výše prezentovaných metaanalýzách se nachází řada rozporů (například vztah aspirinu k hematologickým malignitám). Nicméně jedná se o první ucelenější důkazy o tom, že při pravidelném užívání aspirinu dochází ke snížení incidence i šíření adenokarcinomů, zejména v gastrointestinální oblasti. Tento účinek je však třeba důkladněji ozřejmit v cílených prospektivních, klinických studiích, v nichž bude vyhodnocování údajů o onkologických onemocněních primárním cílem stejně tak, jako je nutné ověřit, zda se potenciální rizika aspirinu, zejména krvácení, při jeho dlouhodobém užívání opravdu snižují.
Zdroj: Medical Tribune