Principy selfmonitoringu glykémie

Selfmonitoring (= samostatné, domácí měření glykémie glukometrem – SMBG = Self Monitoring of Blood Glucose) se dnes již stal nedílnou součástí komplexní léčby diabetu jak prvního, tak druhého typu. Prostřednictvím SMBG může pacient lépe „poznat“ svůj diabetes, může zhodnotit pohyby glykémie před jídlem a po něm, v průběhu fyzické aktivity a v nočních hodinách. Ve spolupráci s lékařem je podle naměřených hodnot možné volit typ léčby či upravovat léčbu stávající. Pravidelné měření glykémie pomáhá udržovat zdravý životní styl a zvyšovat sebevědomí pacienta. Sebejistota při znalosti svých hodnot glykémie posléze může vést i k uvolnění režimu a zlepšení kvality života. Glukometr se stává spojencem diabetických pacientů a jejich základním pomocníkem.

Pomocí selfmonitoringu glykémie jsou pacienti „vtahováni do hry“, stávají se základním článkem léčby svého diabetu. Z tohoto důvodu ale musejí mít základní znalosti o patofyziologii onemocnění a zákonitostech chování glykémie v různých denních dobách a v závislosti na jídle a pohybu.

Jenže samotné změření a zapsání hodnoty glykémie je jen jednou součástí, dalším stupněm se stává reakce pacienta na naměřenou hodnotu a úprava vlastní léčby diabetu, především dávky inzulinu. Informace a znalosti musí pacient získat cílenou edukací. Velmi důležitá je i následná zpětná vazba, zpětné zhodnocení hodnot glykémie při kontrole u lékaře. Právě zanedbání zpětné vazby jako základní součásti domácího měření glykémie vedlo v řadě studií k nepřesvědčivým výsledkům. Naopak drtivá většina klinických studií, kde pacienti používali selfmonitoring k optimalizaci léčby (zejména treat‑to‑target strategie s titrací dávky perorálních antidiabetik nebo dávky inzulinu), prokázala významné zlepšení metabolické kompenzace a efektivitu měření. O přínosu selfmonitoringu v léčbě diabetu 1. i 2. typu tak již dnes nikdo nepochybuje.

Četnost měření a rozložení měření v průběhu dne se liší u jednotlivých pacientů a i v doporučeních pro léčbu diabetu je uveden individuální přístup. Jiná potřeba selfmonitoringu bude u pacientů s diabetem 1. typu, jiná u diabetiků 2. typu. Úroveň selfmonitoringu se bude rovněž lišit podle typu léčby (dieta, perorální antidiabetika, konvenční inzulinový režim, intenzifikovaný inzulinový režim, inzulinová pumpa…) a podle compliance pacienta. Častější měření budeme rovněž vyžadovat u zvláštních situací, kdy je nutné zajistit přísnou metabolickou kompenzaci (gravidita, před chirurgickým výkonem, v případě orgánových komplikací diabetu), nebo v případě zvláštních situací, jako jsou opakované nerozpoznané hypoglykémie nebo při nutnosti zajistit bezpečnost pacienta (např. při řízení motorového vozidla).

• U pacientů s diabetem 2. typu, léčených perorálními antidiabetiky, je selfmonitoring vhodný k odhalení vysokých hodnot glykémie nalačno nebo postprandiálně, slouží i k edukaci stravování pacienta a je důležitý ke zhodnocení účinnosti dosavadní léčby. Pro zpětné vyhodnocení lékařem je podle našich zkušeností důležité, aby pacient provedl soubor měření v průběhu jednoho dne, optimálně nalačno, po snídani (1,5 až 2 h), po obědě (1,5 až 2 h) a po večeři (1,5 až 2 h), a to optimálně jednou týdně.

• U pacientů s diabetem 2. typu, léčených konvenčním inzulinovým režimem nebo kombinací perorálních antidiabetik a bazálního inzulinu, se zdá jako optimální provádění jednoho či dvou denních měření glykémie (nalačno + před večeří nebo před spaním) a jednou týdně soubor glykémií během jednoho dne (nalačno + po snídani + po obědě + po večeři).

• U pacientů s diabetem 2. typu na intenzifikovaném inzulinovém režimu jsou vhodná tři až čtyři denní měření glykémie.

• U pacientů s diabetem 1. typu je denně vhodné provádět čtyři až osm denních měření, s přihlédnutím k labilitě/ stabilitě diabetu a úrovni metabolické kompenzace. Pro zpětné zhodnocení lékařem je dle našich zkušeností výhodné alespoň jednou týdně provést soubor měření v průběhu jednoho dne (nalačno + po snídani + před obědem + po obědě + před večeří + po večeři + před spaním + ve 3 hodiny ráno).

Zdroj: