Pražský kongres patologů nastavil laťku vysoko

Do pražského Kongresového centra, kde se ve dnech 8. až 12. září konal 24. kongres evropských patologů, přijela vyslechnout a přednést novinky svého oboru profesionální špička kontinentální královny diagnostiky.

Kongresu se zúčastnilo celkem 1 950 patologů, bylo předneseno kolem 500 ústních sdělení a prezentováno téměř 900 posterů. Součástí kongresu bylo šest firemních symposií a vystavovalo zde více než 50 firem. V průběhu akce MT hovořila s prezidentem organizačního výboru, prof. MUDr. Alešem Ryškou, Ph.D., přednostou Fingerlandova ústavu patologie, LF UK a FN Hradec Králové, který je současně předsedou Společnosti českých patologů ČLS JEP.

S jakými pocity jste zahajoval kongres?

Musím se přiznat, že jsem byl strašně nervózní. Přeci jen, zahájení kongresu završilo naše více než dvouleté období příprav, které bylo opravdu velmi náročné na čas i energii. Napočítal jsem skoro 10 000 e‑mailů, čas, jejž přípravami strávili všichni členové místního organizačního výboru, se asi spočítat nedá.

Zatím jsem spokojen, že všechno běží tak, jak má. Slavnostního zahájení se zúčastnil osobně dokonce ministr Leoš Heger, hovořila prezidentka Evropské společnosti patologů profesorka Fátima Carneirová, zazpívali nám Boni Pueri. Těší mne, že z celkového počtu 123 českých účastníků (jde o rekordní počet a Češi byli druhou nejzastoupenější komunitou mezi účastníky) se pro část – konkrétně 65 – převážně mladých kolegů podařilo uhradit nemalý registrační poplatek formou stipendia, jež poskytla Společnost českých patologů ČLS JEP ze svého edukačního fondu. Prostředky do něj jsme získali díky podpoře celé řady firem, jež si jsou vědomy důležitosti trvalého vzdělávání v našem tak dynamicky se rozvíjejícím oboru. Patří jim za to bezesporu veliký dík.

Největší radost však mám z toho, že do Prahy přijali pozvání ti nejlepší odborníci ve své specializaci. Díky tomu se nám podařilo zajistit extrémně kvalitní odborný program.

Jak si v mezinárodní konkurenci stojí česká patologie?

Jsem přesvědčen, že se nemáme za co stydět. A to jak zde, během kongresu, kde jsou přednášky českých autorů velmi kvalitní a určitě srovnatelné s těmi nejlepšími evropskými, tak za úroveň české patologie vůbec. Domnívám se, že v mnoha podoborech česká patologie významně převyšuje evropský průměr, mnohé jsou na naprosté špičce. Na rozdíl od některých zahraničních kolegů nás dost trápí financování oboru, které je dramaticky nižší než na západ od našich hranic, ale přežíváme.

Patologie je takovým průřezem celé medicíny, zahrnuje téměř všechny obory. V které části je nejvíce novinek?

Patologie se velmi dynamicky rozvíjí jako celek, a to zejména díky nástupu nových metod – molekulární genetiky, proteomiky apod. V posledních dvou letech je nejmarkantnější rozvoj patrný např. v patologii prsu, hematopatologii či nově též v plicní patologii. Poslední jmenovaná oblast ukazuje, jak původně zdánlivě jednoduchá problematika se stává díky novým poznatkům složitější a složitější. Nemalobuněčný plicní karcinom se díky imunohistochemickým a molekulárním genetickým diagnostickým metodám rozpadl do několika výrazně navzájem odlišných podjednotek, které mají svá specifika. Jde jak o odlišné chování nádorů, tak o senzitivitu nebo rezistenci k různým typům léčby. Novinkou je, že vyšetřením biomarkerů, například mutací EGFR nebo genetické přestavby EML4‑ALK, lze předpovědět, jak bude u konkrétního pacienta účinná léčba novými přípravky, zde konkrétně různými inhibitory tyrosinkináz.

Hodně nového je však i v diagnostice nádorů prsu, v hematopatologii, patologii zažívacího traktu – jak u karcinomu žaludku, tak i u gastrointestinálních stromálních nádorů. Můžeme říci, že značný pokrok je ve všech oborech, kde se uplatňuje praktický význam molekulární genetické patologie pro zpřesnění diagnostiky. Genetické testování nemůže nahradit klasické morfologické vyšetřovací techniky – cytologii, histologii, elektronovou mikroskopii, imunohistochemii, je to spíše jakýsi „další trumf v ruce“.

Genetika byla již dříve součástí výzkumu o etiopatogenezi chorob, nyní se stává nedílnou součástí každodenní diagnostiky, podle výsledku genetického vyšetření jsou nádory často finálně klasifikovány, případně podle výsledku konkrétního testu klinický lékař volí optimální léčbu.

Na kongresu vystavuje mnoho technických firem. Co je nového v této oblasti?

Blíží se doba, kdy budeme používat virtuální slidy. To znamená, že skener, což je něco jako speciální robotizovaný mikroskop, naskenuje nejen jedno celé sklíčko, ale všechny mikroskopické preparáty od daného případu, konvertuje je do jednoho obrazu s obrovským rozlišením a ten umístí na server, odkud jej lze prohlížet na dálku. To znamená, že preparáty z peroperační biopsie v Jičíně můžeme prohlížet v Hradci Králové, ale třeba i v Austrálii. Je to podobné, jako když si prohlížíte virtuální mapy na Googlu, obrazem si posouváte a přibližujete prakticky stejně jako ve skutečném mikroskopu.

Nyní se řeší ergonomie ovládání. Sledování monitoru se liší od pohledu do mikroskopu, je nutné si na to zvyknout. Prohlédnout jeden řez nečiní problém, ale strávit celý den u monitoru klikáním myší je značně náročné. Proto se nyní hledají optimalizovaná ergonomická řešení práce s těmito virtuálními preparáty. Také je nutné zajistit, aby řešení od všech výrobců byla navzájem kompatibilní a výsledkem byla data ve stejném formátu.

Zmínil jste se o problémech s financováním oboru. Promítá se to i do specializovaného testování?

Máme opakovaný veřejný příslib od zástupců VZP, že na referenční laboratoře nebude uplatňována degrese, když přesáhnou objem vyšetření z roku 2010. V písemné formě sice nemáme žádný dokument, ale na Onkofóru za přítomnosti zástupců onkologických center opakovaně zaznělo, že vyšetření budou proplácena v plné výši i nad limit roku 2010.

Věřím tomu, že pojišťovny přijaly princip, jejž razíme léta, že správně diagnostikované onemocnění znamená úsporu v jen skutečně efektivně vynaložených nákladech na léčbu, kdy pacienti nedostávají neúčinnou, tudíž zbytečnou a z určitého pohledu i nebezpečnou léčbu. Týká se to všech velkých diagnóz: karcinomu plic, kolorektálního karcinomu, karcinomu prsu, melanomu, karcinomu žaludku, lymfomů. Tento trend v budoucnosti zasáhne i další diagnózy.

Na kongresu se hovořilo o různých metodách genetického testování. Používají české laboratoře standardizované nebo „home‑made“ testy?

Referenčním laboratořím jsou propláceny jen certifikované metody, které poskytují, resp. zaručují srovnatelné výsledky ve všech laboratořích. Pro některá vyšetření – v současnosti pro HER‑2 – máme zavedený i systém externí kontroly kvality, a to již několik let. Laboratoře dostávají dvakrát ročně slepé vzorky, které musejí obarvit, odečíst a poslat zpět do centrály. Správnost výsledků pak hodnotí komise expertů nominovaná naší odbornou společností. Toto sledování kvality je organizováno Společností českých patologů ČLS JEP a účast v tomto systému kontroly kvality je podmínkou, aby laboratoř vůbec mohla HER‑2 vyšetřovat. Týká se to tedy nejen referenčních laboratoří, ale všech, včetně malých pracovišť. Záchyt pozitivního nálezu v tzv. primární laboratoři je nutné následně ověřit v referenční laboratoři. Na primárních pracovištích tak nesmí docházet k falešně negativním výsledkům.

Sledování kvality vyšetřování jednoho parametru – není to málo?

V letošním roce probíhá pilotní projekt kontroly kvality vyšetřování hormonálních receptorů, v příštím roce by se měla kontrola stát rutinní. Stejným způsobem by měly procházet pravidelnou kontrolou kvality i další imunohistochemické metody.

Referenční laboratoře se musejí účastnit externího systému kontroly kvality. Pokud u některých metod, které má laboratoř akreditovány, není program externí kontroly v ČR organizován, využíváme dlouhodobě zavedené programy zahraniční – britský UK NEQAS či skandinávský NordiQC. Každá laboratoř si může vybrat. Naše laboratoř v Hradci Králové se účastní kontroly kvality v obou zahraničních systémech a těch, které fungují v Česku. Zahraniční systémy kontrolují více parametrů a vyšetření, systém kontroly kvality tam funguje již deset let. Podle výsledků jsou však české referenční laboratoře kvalitou vyšetření srovnatelné s evropskými.

Několikrát na kongresu zaznělo, jak se mění role patologie. Vidíte sám sebe za několik let jako ústředního manažera péče o nemocného?

To je určitě nadnesená představa, ale v onkologii by za určitou dobu mohlo platit, že patologie bude skutečně ústředním prvkem diagnostického procesu. Léčba nádorových onemocnění se odvíjí od výsledků vyšetření provedených na patologii. Jde jak o vyšetření morfologická, tedy správně stanovený grading, staging, tak nověji i o testování různých specifických biomarkerů. Teprve po přesné diagnóze patologa lze správně léčit. V posledních čtyřech či pěti letech role patologů velmi rychle stoupá, například u nemalobuněčného plicního karcinomu dříve jen patolog ověřoval diagnózu, dnes se podle nálezu stanovuje léčba. Vyšetření musí patolog často provést z mikrobiopsie čítající řádově stovky buněk. Pro patologa znamená požadavek provádět stále více testů a poskytovat stále větší množství informací z trvale se zmenšujících vzorků tkáně značné dilema.

Která přednáška vás nejvíce potěšila, kterou jste si užil?

Bylo by asi nefér vyzdvihovat jednu přednášku nad ostatní, navíc jsem díky svým organizačním povinnostem rozhodně nemohl navštívit většinu sekcí (program trvale běžel paralelně v osmi sálech), a nemohu proto objektivně hodnotit. Z mých pěti vystoupení, která jsem na kongresu měl, jsem si nejvíce užil speciální interaktivní sekci, již jsme vymysleli a zorganizovali s bývalým prezidentem Evropské společnosti patologů prof. M. Sobrinho‑Simoesem. Nazvali jsme ji „Lekce mého života“ a celkem šest evropských patologů zde seznámilo posluchače se záludnými případy ze své konzultační praxe. Já jsem měl možnost prezentovat velmi poučný případ vzácného nádoru slinných žláz, který napodobuje karcinom štítné žlázy. Tento nádor je mimo jiné zajímavý tím, že jej poprvé popsali čeští autoři a kolega z našeho hradeckého pracoviště recentně publikoval data vysvětlující jeho genetické pozadí.

Jak hodnotíte kongres po jeho ukončení?

Dvěma slovy – velká úleva. Ohlasy od účastníků jsou prakticky bez výjimky pozitivní, nejenže se vydařil odborný i společenský program, ale přálo nám i překrásné počasí. Naši portugalští přátelé, kteří budou evropský kongres pořádat v příštím roce v Lisabonu, nám žertem vyčítali, že jsme to s kvalitou přehnali a že se jim bude velmi obtížně zvedat nasazená laťka.

Jen několik čísel – celkem se kongresu zúčastnilo 2 451 osob, z toho 1 953 patologů z celkem 85 zemí světa. Zaznělo 498 přednášek v 43 sekcích, prezentováno bylo téměř 900 posterů. Myslím, že účastníci po čtyřech dnech odjížděli plni nejen nových poznatků z oboru, ale i krásných vzpomínek na Prahu. Minulý – do této doby jediný – Evropský kongres patologie zde proběhl v roce 1987, tedy přesně před čtvrtstoletím. Pokud se sem zase za dalších 25 let vrátí, přeji jeho organizátorům, aby jim dopadl přinejmenším stejně dobře jako ten náš.

Zdroj: Medical Triibune