Praktičtí lékaři nemusí být na zvládání narůstající obezity sami

Ještě v 90. letech bylo v ČR dětí s obezitou nebo nadváhou 10 procent, v roce 2021 to bylo již každé čtvrté dítě, navíc s převahou obezity nad nadváhou. Situace se má ještě zhoršovat. Praktických lékařů pro děti a dorost je žalostně málo a je tedy zřejmé, že se věnují především akutním zdravotním problémům svých pacientů, zatímco na řešení nadváhy a obezity, jejichž negativní dopady se odrazí na zdraví až o několik let později, jim většinou nezbývá čas. V případě dětské obezity je ale základem úspěchu nejen motivovaný lékař, ale hlavně motivovaná rodina.

Způsob trávení volného času, neustálý přístup k jídlu, zajídání nudy, častější mlsání, častá konzumace fast foodových pokrmů, slazených nápojů a energetických drinků spolu s nedostatkem fyzické aktivity - to vše znamená, že děti mají dlouhodobě větší příjem kalorií než jejich výdej. Dětská obezita s sebou přitom nese řadu zdravotních rizik, jako je hypertenze, diabetes 2. typu, kardiovaskulární onemocnění, častější respirační infekty, astma i enormní zatížení kloubů, což s sebou přináší nejrůznější ortopedické problémy. Dětem s obezitou nebo nadváhou přitom často stačí jen ukázat, jak zdravěji žít, podle odborníků se jim totiž ve vlastních rodinách takového vzoru nedostává.

Přitom je zřejmé, že v ordinacích praktických lékařů nejen pro dospělé, ale především pro děti a dorost přibývá pacientů s nadváhou či obezitou, kteří by měli tento problém řešit. Často by tím předešli i dalším zdravotním problémům, které se spolu s nevhodným životním stylem mohou rozvinout. Optimálním řešením je i zde prevence, tedy především zdravý životní styl, o kterém se dnes mluví stále častěji zejména v kontextu s celou řadou dalších onemocnění. Jeho dosažení ale není jednoduchá, a tak často zůstává jen u slov. Navíc v případě dětské obezity je velmi důležité, aby rodiče šli svým dětem příkladem a ukázali jim, že zdravý životní styl, ať už se týká jídla, nebo pohybu, je normální.

Důležitá je nejen motivace všech zúčastněných ale i správná komunikace. I v případě dospělých s obezitou či nadváhou je potřeba, aby si lékař s pacientem rozuměli a problému diskutovali. To, že často vidí tento problém rozdílně potvrzují např. výsledky dotazníkového průzkumu, který porovnával, co si o obezitě myslí lékaři a co si myslí pacienti. Například u otázky Proč pacient nechce hovořit o své váze se ukázalo, že u 20 procent pacientů je skutečnost nedostatečné motivace, avšak lékaři se domnívají, že nemotivovaných pacientů je celých 68 procent. S výrokem Nechci zhubnout souhlasilo sedm procent pacient, zatímco o tom, že pacient nechce zhubnout bylo přesvědčeno 71 procent lékařů. Pacient se domnívá, že hubnutí je jeho zodpovědnost ve 44 procentech, oproti tomu lékaři v devíti procentech (tzn. lékaři jsou připraveni pomoct, obezita je nemoc, ale pacienti to nevědí a mají pocit, že to nemají s lékařem řešit). Podle průzkumů si pacient s obezitou promluví se svým lékařem o obezitě průměrně až po 6 letech od první návštěvy.

Terapie obezity patří do rukou odborníků

Pomoci lékařům v primární péči mohou i další odborníci. Například společnost STOB, která má s prevencí a terapií obezity zkušenosti již desítky let, přetíženým pediatrům nabízí pomoc prostřednictvím nabídky kurzů zdravého životního stylu pro děti a rodiče, které probíhají nejen osobně ale i online, aby byly dostupné pro každého zájemce bez ohledu na místo bydliště. Lékaři mají k dispozici i řadu edukačních brožur, jejichž pomocí mohou své pacienty a jejich rodiče v této oblasti vzdělávat. Osobní plány "Chci změnu" jsou sadou svépomocných manuálů zaměřených na nejdůležitější témata ve vztahu ke změně životních návyků. „Víme, co nejčastěji lidé s nadváhou řeší, a co je nutné udělat pro to, aby mohli zhubnout jednou provždy bez nesmyslných diet. Plány jsou rozděleny do čtyř oblastí: motivace, výživa, pohyb, psychika + udržení váhových úbytků po zhubnutí,“ popisuje PhDr. Iva Málková, zakladatelka sdružení STOB.

Pokud si rodiče neví rady, může jim ve správném nastavení zdravějšího režimu pro děti pomoci také ozdravný pobyt v dětské léčebně nebo v lázních. „Dětem ukážeme, jak by se měly stravovat, tedy pravidelně a vícekrát denně, a také jim představíme základy zdravé výživy. Léčebna také předvede možnosti pohybu. Ukážeme jim, že to není jen o monotónním cvičení nebo chození na procházky, ale že si mohou pohyb zpříjemnit například hledáním kešek nebo jízdou na koloběžce,“ říká MUDr. Kateřina Bednaříková, pediatrička a ředitelka Dětské léčebny Křetín, která se specializuje na léčbu obezity. V léčebně se podle ní dětem obvykle podaří za 4 týdny zhubnout přibližně 7 kilogramů, ale především se metabolismus nastartuje a dítě může pokračovat v domácím prostředí. „Tam je samozřejmě klíčová následná podpora rodičů a také spolupráce praktického lékaře, který sleduje pokrok,“ zdůrazňuje lékařka.

Jak se odborníci shodují, u řady dětí přetrvává dědictví z covidové pandemie, kdy získaly kila navíc i kvůli tomu, že měly doma neustále přístup k jídlu, a ztratily jakýkoliv režim. „Mnohé se také naučily takzvaně zajídat nudu a podle slov rodičů se řadě z nich bohužel nedaří tyto zvyky odstranit a znovu nějaký režim nastavit,“ říká PhDr. Veronika Koch Ondrová, psycholožka v Dětské léčebně Křetín.

Příčina narůstajícího problému je podle odborníků v rodině. „Rodiče by se měli snažit děti zapojit do vhodných aktivit a najít udržitelný režim, který jejich potomkům pomůže mít váhu pod kontrolou. Pokud se to nepodaří, tak se nám děti do léčebny vrací, a často ve výrazně horším stavu, než od nás odjely,“ říká PhDr. Koch Ondrová s tím, že není výjimkou, že dospívající klienti léčebny mají přes 100 kilogramů. Jak dodává Iva Málková, pro rodiče, kteří mají většinou sami problémy s hmotností, je těžké jim být příkladem. Proto je důležité pracovat s rodiči, už když jsou děti na pobytu, v mnoha léčebnách se pořádají workshopy, Léčebné lázně Kynžvart umožnují setkání dětí za pobytu v léčebně s rodiči on line za přítomnosti pracovníků lázní a odborníka ze Stobu, který jim kromě edukace co dělat po návratu domů nabídne následnou péči v podobě rodinného kurzu Kurzu STOBík, lázně Křetín pořádají také on line setkání s rodiči po skončení pobytu dětí. Většinou však tato následná péče chybí a děti se do léčebny vrací-

Kdy se obrátit na psychologa?

„Společenský tlak na redukci hmotnosti je velký, a platí to pro všechny věkové kategorie. Ve výzkumech se ukázalo, že dokonce již děti ve školce mají raději děti tělesně postižené než děti s obezitou. Ve školním věku, kdy dítě navazuje nové vztahy, je pro děti s obezitou obtížnější začlenit se přiměřeně do sociálního prostředí. Často dostávají hanlivé přezdívky, jsou pohybově méně obratné, mívají horší známky z tělocviku a zpomalené celkové tempo. Kritizovány bývají i ze strany rodičů, pokud netrpí rodič také obezitou,“ říká PhDr. Iva Málková s tím, že děti rodičů s obezitou snášejí kila navíc často lépe než děti štíhlých rodičů. Toto vše společně může přispívat ke vzniku negativních dysfunkčních schémat, která se pak negativně odráží na psychice.

K nejrizikovějším skupinám patří dospívající dívky, které se často uzavřou do sebe, jsou přecitlivělé, pasivní, straní se společnosti, sportovních a tanečních akcí apod. Vzhled je pro ně velmi důležitý a často u nich může touha po ideálním těle vést ke vzniku tělesných a psychických poruch, v nejzávažnějším případě až k poruchám příjmu potravy. Chlapci řeší zátěžové situace spíše vyvoláváním konfliktů s okolím, agresivitou apod.

Společenské předsudky vůči lidem s obezitou přetrvávají až do dospělosti. Obezita je spojována s nedostatkem sebekontroly a lidé s kily navíc jsou často zobrazováni jako fyzicky neatraktivní a nadbytečné kilogramy se spojují s negativními osobnostními vlastnostmi (např že jsou líní, bez vůle, hloupí, oškliví“) a s horšími profesionálními kvalitami. Při stejných schopnostech vykonávají často méně žádoucí povolání než neobézní. A tak zejména ženy s nadváhou trpí někdy daleko více společenskými a psychologickými důsledky než tělesnými obtížemi pramenícími z kil navíc. Reakcí na obezitu může být zvýšená úzkostnost, podrážděnost, deprese, která se řeší většinou zase jídlem, a tak vzniká začarovaný kruh. Muži, ačkoliv jsou pro ně zdravotní komplikace závažnější než pro ženy, trpí psychologickými důsledky obezity daleko méně, protože na ně není vyvíjen takový společenský tlak.

Jeden z recentních výzkumů např. zjistil, že tweety o obezitě jsou převážně negativní. Pomocí moderních metod umělé inteligence bylo analyzováno 25 580 tweetů o obezitě, které byly zveřejněny v období od prosince 2019 do prosince 2021, a rozděleny na pozitivní, negativní a neutrální. Analýza odhalila výrazně vyšší procento negativních tweetů (72,97 %), neutrálních (18,78 %) a pozitivních (8,25 %).

K indikaci k psychologické léčbě u lidí s obezitou patří poruchy příjmu potravy a různé další formy psychogenního přejídání (záchvatovité přejídání, noční přejídání, nibbling či grazing – kontinuální přijímání malého množství potravy bez volní kontroly), negativní vztah ke svému tělu apod. Další indikací k odeslání za psychologem jsou psychické komplikace, které se vážou na redukční režim, jako je úzkost, případně nedostatek sebedůvěry ve vlastní schopnosti nebo deprese.

Podle PhDr. Málkové je role psychologa při změně životního stylu důležitá. Za pomoci odborníka si pacient sám stanoví cíle léčby a ve své konkrétní jedinečné situaci hledá cesty k jejich dosažení tak, aby výsledkem nebylo jen číslo na váze, ale především zvýšená kvalita života a dosažení životních hodnot. Zde se osvědčila především kognitivně behaviorální terapie (KBT), která vychází z předpokladu, že nevhodné návyky – v případě obezity nevhodné návyky stravovací a pohybové – jsou naučené a stejnými mechanismy, jako se naučily, se dají i pomocí psychologických metod odnaučit. Cílem KBT je vypracování programu, který vede k navození žádoucí změny v nevhodném chování, myšlení a emocích na základě teorií učení.

Klíčová role správné komunikace

Důležitou roli v léčbě obezity hrají motivační rozhovory, které mohou být prováděny i praktickým lékařem. Principem je pomoci pacientovi rozvinout nesoulad mezi současným problémovým chováním a důležitými životními cíli. Způsob komunikace nesmí být direktivní („musíte jinak jíst a cvičit“) ale měl by zdůrazňovat pacientovu osobní volbu. Podstatné je pracovat na zvýšení sebedůvěry pacienta i jeho víry v úspěšnou změnu a ubezpečit ho, že ho terapeut podpoří, i ve chvílích, kdy se mu nebude dařit. Cílem tohoto přístupu je zvýšit motivaci pacienta ke změně.

„Pokud kritizujeme, tak nikdy postavu, kila ale konkrétní nevhodné počínání. Ocenění je nejvíce účinné, když přijde okamžitě po správném chování. Buďte v odměňování důslední, chvalte dítě spíše než za případně zhubnuté kilogramy, za konkrétní plnění dílčích cílů, které vedou k zvýšení sebedůvěry, k lepšímu životnímu stylu a zvýšení kvality života vůbec,“ vysvětluje PhDr. Málková. Jak dodává, při práci s dítětem je důležitá trpělivost a flexibilita, aby se podařilo najít nejúčinnější způsob, jak zdravé stravovací návyky dítěte podpořit.

Jakkoli se zdá, že terminologie není to podstatné a zásadní pro léčbu obezity, může její změna skutečně přispět k léčbě obezity. Obezita je multifaktoriální onemocnění a stejně jako se na jejím vzniku podílí mnoho faktorů, mnoho faktorů se podílí i na její léčbě a jistým dílem přispívá i správný jazyk. V poslední době sílí tlak ze stran pacientů, odborníků a odborných společností používat People First Language a namísto termínu obézní pacient, obézní dítě apod. používat termín pacient / jedinec / klient / dítě s obezitou.

People First Language je koncept z jazykové praxe, který napomáhá odstraňování stigmatizace a nálepek, které mohou negativně ovlivnit jednotlivce nebo skupiny lidí na základě jejich zdravotního stavu, postižení, rasového nebo etnického původu, sexuální orientace atd. Nejedná se o novinku na poli léčby obezity, ale o studiemi doložený koncept, díky kterému se daří odstranit negativní konotaci spojenou s určitou charakteristikou. Používání People First Language má řadu výhod: posiluje sebevědomí a samostatnost jednotlivce, vede ke zlepšení interakce mezi lidmi, pomáhá vytvářet rovnoprávné, respektující a empatické prostředí v celé společnosti, zabraňuje nálepkování a stereotypům, což umožňuje lidem s odlišnostmi cítit se více přijímanými a začleněnými.

Hlavním aspektem People First Language je umístění slova popisujícího charakteristiku člověka za slovo popisující samotnou osobu, tedy místo výroku "postižený člověk" by mělo být použito "člověk s postižením", místo "mentálně nemocný" se používá "osoba s duševním onemocněním" a namísto "obézní člověk" se používá "osoba s obezitou". Jak se odborníci shodují, jazyk není pouze pasivní komunikace, ale má také úlohu formovat naše myšlení a následně i lidské chování. Používání inkluzivního, respektujícího a ohleduplného jazyka může přispět k vytváření prostředí, které podporuje rovnoprávnost, empatii a porozumění mezi lidmi.