Postřehy z kanylačního workshopu

Dne 26. září 2013 se konala již čtvrtá odborná konference na téma „Centrální žilní vstup pomocí portu a z periferie zaváděného centrálního žilního katetru (tzv. PICC)“, tentokrát v Plzni. Součástí programu byl i odpolední workshop s nácvikem punkce a proplachu nitrožilního portu, převazování PICC a ultrazvukem navigovaná punkce žilního systému.

Akce byla pořádána ve spolupráci se společností Medilyst, garantována Angiointervenčním oddělením Radiologické kliniky FN Hradec Králové. Byla zařazena do celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků a ohodnocena kreditními body.

V úvodním sdělení představil MUDr. Viktor Maňásek, primář Onkologického oddělení Komplexního onkologického centra Nový Jičín, druhy žilních vstupů a jejich základní dělení podle použitého materiálu, délky zavedení a přístupové cesty s umístěním konce katetru, která definuje rozdíl mezi periferním přístupem a centrální kanylou. Byly prezentovány výhody i nevýhody různých typů venózních kanyl a komplikace, které nastávají v případě paravazace.

O indikacích, způsobu zavádění a komplikacích nitrožilních portů informoval MUDr. Vendelín Chovanec, Ph.D., z FN Hradec Králové. Novinkou bylo představení bezstehového uzávěru rány po implantaci portu. Byla opakovaně zdůrazněna výhoda použití ultrazvukové navigace v reálném čase, která by měla být nedílnou součástí elektivních výkonů. V další přednášce seznámil MUDr. Chovanec účastníky workshopu s možností využití portu a PICC k podání kontrastní látky při CT vyšetření. Nová generace žilních vstupů je konstruována k bezpečnému podání kontrastní látky vyšší rychlostí (3–5 ml/s). Při narůstající potřebě zobrazovacích vyšetření v reálné klinické praxi představují vysokoprůtokové vstupy usnadnění péče.

Zásady péče o centrální žilní port byly shrnuty v poutavé prezentaci staniční sestry Zuzany Sýkorové z Masarykova onkologického ústavu v Brně. Byla zdůrazněna potřeba stanovení jasných kompetencí v péči o porty a zásadní role zdravotní sestry v ošetřovatelském postupu. V rozsáhlé diskusi se následně věnovala praktickému postupu při řešení komplikací ve spojitosti s ošetřováním portů a předání každodenních zkušeností ze svého pracoviště. Osazenstvu nabídla možnost absolvování kurzu péče o porty, které Masarykův onkologický ústav pravidelně pořádá.

Po krátké přestávce pokračoval MUDr. Maňásek přednáškou o zkušenostech s PICC v onkologii. Praktickým aspektem sdělení bylo představení rozhodovacího schématu ve volbě PICC vs. port, které je užíváno v Komplexním onkologickém centru Nový Jičín. PICC nejsou pouze dominantou onkologie, ačkoliv je pravda, že většina indikací se týká právě pacientů s malignitou. Zkušenosti se zaváděním PICC na jednotce intenzivní metabolické péče ve FN Motol v Praze představil doc. MUDr. Jiří Charvát, CSc. Sdělení se věnovalo konkrétním kazuistikám. Byla též představena metoda „solného můstku“ k nalezení optimální hloubky zavedení katetru v korelaci s tvarem EKG křivky, jak je využívána na pracovišti. Doc. Charvát rovněž krátce informoval o současných aktivitách Společnosti pro porty a permanentní katétry a jednáních, která jsou vedena s plátci péče i odbornými společnostmi ve snaze zvýšit počty dlouhodobých žilních vstupů. O zkušenosti s ošetřováním PICC se následně podělila Mgr. Kateřina Lisová ze stejného pracoviště. V přehledném sdělení představila metody redukující riziko infekčních komplikací a zásady adekvátního ošetřovatelského procesu.

Program byl zakončen prezentací Mgr. Jany Cheníčkové, popisující výhody chlorhexidinu pro ošetřování PICC. Posluchači ocenili především úsporu času i materiálu při pravidelných převazech.

Odpolední program byl věnován praktickému nácviku manipulací s porty i PICC a zakončen předáním certifikátů o absolvování kurzu (obr. 1 a 2). Pravidelně pořádané konference jsou důkazem, že narůstá zájem o péči o cévní vstupy a že jak lékaři, tak střední zdravotnický personál nejsou lhostejní k dané problematice. MUDr. Maňásek zdůraznil, že v České republice je nitrožilní terapie vedena ve velké míře cestou periferních žil, a to především v onkologii, což není optimální. Je smutné, že velká část pacientů indikovaných k zavedení portu nebo PICC je odeslána až v případě ztráty kvality povrchových žil. Stále sice přibývá pracovišť, kde se implantují dlouhodobé žilní vstupy, nicméně ve srovnání se západními státy Evropy jsme např. v počtu zavedených portů na počet obyvatel stále pozadu.

Indikací k zavedení permanentního žilního vstupu by měla být rozvaha přihlížející ke strategii léčby (typ nádorového onemocnění, charakter chemoterapie, délka trvání aj.) a vlastnostem daného pacienta (nedostatečný povrchový žilní systém, tedy „špatné žíly“, strach z jehel aj.), nikoliv devastace periferního žilního systému. „Je rozhodně v popředí zájmu odborníků ve zdravotnictví prosazovat opatření usnadňující průběh samotné léčby. Nitrožilní léčbu můžeme podávat bezpečněji a šetrněji,“ dodává MUDr. Maňásek.

Zdroj: Medical Tribune