Pohyb? Snazší je polykat tablety!

Pane profesore, jak se udržujete v kondici?

Nekouřím a nekouřil jsem nikdy v životě, v dietě příliš ukázněný nejsem, jsem vychován na tradiční české kuchyni, nemám rád ryby, ale jím často uzeniny a vepřové, ale mám rád ovoce a zeleninu. Středomořská dieta to právě není. Se sportem na tom jsem lépe. Po dlouhé roky jsem běhal, jezdil na kole. V současnosti se snažím alespoň jednou či dvakrát týdně hrát tenis, v zimě lyžuji a v létě plavu. Takže u mne životní styl spočívá především v nekouření, sportovní aktivitě a spíše průměrné dietě. Zatím ve vysokém kardiovaskulárním riziku nejsem.

Na konferenci je hlavním tématem zdraví a pohyb. V kardiologii bylo provedeno mnoho intervenčních studií, které prokazují efekt konkrétní léčby. Proč je však zásadní nedostatek podobných studií, jež by prokázaly efekt pohybu na kardiovaskulární riziko?

Je velmi těžké zorganizovat velkou intervenční studii, která by čítala kolem tisíce probandů a byla v ní dobře dokumentovaná, přesně definovaná pohybová aktivita. Není jednoduché najít takové množství spolupracujících pacientů. Je snazší zařadit do studie tisíc lidí, kteří budou polykat jednu či dvě tabletky. Najít takové množství lidí v běžné populaci, kteří budou po několik let pravidelně fyzicky cvičit, je nesmírně složité. Musíme tady odlišit běžnou populaci od té, jež má již vybudovaný pozitivní vztah ke sportu a u níž budou již výchozí parametry jiné. To je asi hlavní problém.

Vycházejí nám krátkodobé studie. Nedávno jsme tady v Poděbradech dokončili studii u 350 dětí a adolescentů, kteří se tu léčili s metabolickým syndromem a kardiovaskulárními rizikovými faktory. Tyto děti ve věku 12 až 14 let byly měsíc sledované, v průběhu léčby zredukovaly hmotnost, snížila se koncentrace lipidů, snížila se inzulinémie, krevní tlak i pulzní frekvence. Výsledky byly jasně pozitivní. Je však otázkou, jak dlouho tento efekt v domácím prostředí přetrvá, zda budou děti schopny zachovávat režim i tam. Za rok bychom chtěli tyto děti zkontrolovat. Jsem trochu skeptický a nevím, kolik z nich k nám po roce na kontrolu přijde.

Jak by měl praktický lékař, nebo jakýkoli lékař, přesvědčit pacienta, že by mu pohyb výrazně prospěl? Existuje argumentace?

Není dost osvětové literatury o vlivu pohybu na zdraví. To je dluh medicíny, že nedala návod, jak by se mělo cvičit. Není dostatek edukačních brožur. Nemáme zatím žádný řádně podložený důkaz, jaký má pohyb vliv na dlouhodobé snížení rizikových faktorů v rámci prevence kardiovaskulárních onemocnění.

Než se jakýkoli lékař rozhodne edukovat pacienta o pohybu, měl by se zamyslet, co který pacient vlastně zvládne. Šedesátiletého pacienta, který naposledy cvičil v rámci tělesné výchovy na základní škole, nemůžeme nutit k intenzivnímu pohybu. Pro většinu populace, která nepatří k vrcholovým sportovcům, je nesmírně důležité, aby se jejich pohybová aktivita stala součástí běžného každodenního režimu. To znamená třeba chodit po schodech místo jízdy výtahem, chodit pěšky, kam lze dojít. Mohou zaparkovat auto kilometr od pracoviště a zbytek dojít.

Pacienti se často bojí chodit do fitness center a účastnit se jejich programů. Padesátiletý pán nebo dáma s lehkou nadváhou, kteří vypadají velmi dobře, avšak jejich vzhled se přece jen liší od dvacetiletých sportovců, se nebudou cítit dobře mezi těmi, jejichž jediným životním cílem je dokonalá postava. Proto je nesmírně dobře, když se třeba i v regionálních centrech vytvářejí skupinky lidí se stejným problémem, kteří mohou chodit cvičit společně a nejsou vystaveni příliš kritickému pohledu. Příkladem mohou být rekondiční centra, jež fungují při VŠTJ Medicína Praha.

Je asi také nutné přizpůsobit typ cvičení zdravotnímu stavu. Posilování zřejmě nebude pro hypertonika optimálním způsobem snižování kardiovaskulárního rizika.

Obecně jsou procházky v rychlejším tempu ve snižování kardiovaskulárního rizika stejně účinné jako složité cvičení ve fitness centru. Pokud má už někdo kardiovaskulární onemocnění, pak by se měl v první řadě poradit s lékařem – praktickým, kardiologem či internistou.

Zdroj: Medical Tribune