Ohlédnutí za 40. angiologickými dny
Pod názvem Angiologické dny se konají každoročně sjezdy České angiologické společnosti ČLS JEP, které v letošním roce dospěly do svého čtyřicátého ročníku. Konaly se tradičně v zimním období, ve dnech 19.–21. února 2015, v kongresových prostorách hotelu Diplomat v Praze, jak se v posledních letech stalo zvykem. O hodnocení letošního sjezdu redakce MT požádala MUDr. Karla Roztočila, CSc., předsedu České angiologické společnosti.
Čtyřicetiletá tradice při konání domácích odborných kongresů není běžnou záležitostí. Jak se toto jubileum projevilo při přípravě odborného programu a odpovídal tomu také zájem lékařů o účast na sjezdu?
Všichni, kdo se podíleli na organizaci letošního sjezdu České angiologické společnosti, měli snahu, aby jubileum bylo na kongresu znát. Je možné nyní říci, že toto úsilí bylo úspěšné a že 40. angiologické dny byly velmi zdařilé. Svým rozsahem byly v celé dosavadní historii největší, a to jak z hlediska odborného programu, tak pokud jde o počet účastníků. Pro organizátory sjezdu není lepší odměna než zájem účastníků o akci, kterou pořádají.
Byl v rámci kongresu prostor zavzpomínat, jakým ohromným rozvojem prošla angiologie od doby prvního angiologického sjezdu?
Angiologie nebo jinými slovy cévní interna začala organizačně vznikat v rámci kardiologické společnosti, kde byla postupně se zvětšující skupina zájemců o tuto problematiku, kteří se začali v 70. letech scházet na pravidelných setkáních. Můžeme připomenout řadu jmen vedoucích osobností tohoto děje: prof. Reiniš, doc. Pokorný, dr. Linhart, doc. Krčílek, doc. Bazika, doc. Přerovský, prof. Kozák, doc. Puchmayer a další. Analogicky s mohutným rozvojem kardiologie probíhal i stejný proces v oblasti cévních onemocnění, který v roce 1993 vedl k vyčlenění pracovní skupiny pro angiologii a vytvoření samostatné angiologické společnosti. Další vývoj byl úžasný – zatímco zakládající skupina byla složena z necelých čtyřiceti osob, rozrostla se v současnosti na více než desetinásobek.
V úvodu setkání byla, vedle jubilea Angiologických dnů, připomenuta další výročí, se kterými je rok 2015 spojen. Jde především o třicet let od úmrtí Andrease Gruentziga a čtyřicet let ode dne, kdy tento německý angiolog poprvé provedl perkutánní angioplastiku v oblasti končetinových tepen, výkon, který zahájil mohutný celosvětový nástup endovaskulárních intervenčních technik, probíhající v dalších letech a trvající do dnešní doby.
V rámci zahajovacího ceremoniálu sjezdu byly oceněny zásluhy několika předních členů společnosti. Bronzovou medaili Societas Angiologica Bohemica převzal za celoživotní dílo v oblasti kardiovaskulárních chorob prof. MUDr. Jiří Widimský, DrSc., který se v letošním roce dožívá devadesáti let a je členem České angiologické společnosti od jejího vzniku. Diplomy čestných členů společnosti za mimořádný přínos pro rozvoj oboru byly předány prof. Johnu Fletcherovi z Univerzity v Sydney, doc. Deboře Karetové z II. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, prim. Janu Marušiakovi z Kardiovaskulárního centra v Liberci a prof. Miloslavu Ročkovi, přednostovi Kliniky zobrazovacích metod FN v Praze‑Motole.
Tradičně jsou při sjezdech vyhlašováni vítězové výročních cen České angiologické společnosti, udělovaných ve spolupráci se společnostmi Krka a Servier. Odborná porota přidělila Linhartovu cenu za nejlepší monografii vydanou v roce 2014 prof. J. Mazuchovi z Univerzity v Martině za knihu Atlas varixov dolných končatín, Prusíkovu cenu za nejlepší časopiseckou práci doc. R. Holajovi z III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, Reinišovu cenu pro autory do 35 let dr. Wohlfahrtovi z IKEM v Praze a Přerovského cenu za nejlepší práci s žilní problematikou doc. J. Hirmerové z FN v Plzni. Ocenění autoři v úvodní části odborného programu seznámili přítomné s obsahem svých vyznamenaných prací.
V kterých oblastech angiologie podle vás zaznamenala největší rozvoj a zlepšení péče o pacienty a jak si stojí česká angiologie a angiologická péče v ČR ve srovnání se zahraničím?
Cévní onemocnění, ať už tepenná nebo žilní, patří k nejčastějším zdravotním postižením v populaci a potřeba specializované péče pro tyto stavy je značná. I když síť angiologicky zaměřených pracovišť není u nás kompletní a stále se vytváří, nedávno provedená analýza ukázala, že za posledních deset let se podařilo dostupnost angiologické péče významně zlepšit. Podobně jako v jiných zemích je budována jako dvouúrovňová – jednak v podobě ambulantních zařízení na poliklinikách, jednak jako specializovaná vaskulární centra s možností multidisciplinární spolupráce v rámci fakultních nebo krajských nemocnic. Nejlepší situace je v oblasti Prahy a Ostravy, kde jsou angiologická oddělení součástí několika komplexních kardiovaskulárních center – spolu s pracovišti cévní chirurgie, kardiologie, kardiochirurgie a intervenční radiologie. V těchto místech je také nejhustší síť ambulantních angiologických ordinací. Vedle toho ale existují regiony, kde je angiologie v současnosti nedostatečně zajištěna nebo zcela chybí (Karlovy Vary, Pardubice). V mezinárodním srovnání patří naše země k těm oblastem, kde se angiologie dobře rozvíjí, a to má také odraz v tom, jak je naše země zastoupena ve vedení mezinárodních vaskulárních společností. Od letošního roku se například administrativní sekretariát Mezinárodní angiologické unie přestěhoval do Prahy a činnost organizace bude odsud řízena. Generálním sekretářem této celosvětově působící organizace je v současnosti dr. Piťha z IKEM.
Vraťme se k odbornému programu letošních Angiologických dnů. Které části programu vás nejvíce zaujaly?
Program letošních Angiologických dnů byl rozčleněn do celkem 41 sekcí a pokrýval velmi komplexně problematiku cévních onemocnění. Probíhal paralelně ve třech sálech a v každém z nich byl odlišně zaměřen – na otázky tepenných, žilních, mikrocirkulačních nebo lymfatických onemocnění. Vynikajícím obohacením programu byly bloky připravené ve spolupráci se spřátelenými odbornými společnostmi, jako je Česká společnost pro aterosklerózu, Česká společnost pro hypertenzi, Česká společnost pro cévní přístupy. Pokud jde o tepenná onemocnění, velká část programu byla věnována jejich intervenční léčbě a jako velmi aktuální se ukázalo tematické zaměření na oblast karotid a mozkových tepen. Důležité byly ale i další sekce věnované novým terapeutickým přístupům. Souhrnně bylo referováno o farmakoterapii ischemické choroby dolních končetin, kde došlo nedávno k obohacení preskripce pro klaudikující pacienty zavedením přípravků obsahujících cilostazol. Jde o látku kombinující několik účinků důležitých z patofyziologického hlediska – vedle vazodilatace má i antiagregační vlastnosti a současně ovlivňuje hladinu krevních lipidů. Nové přístupy v diagnostice končetinové ischémie byly prezentovány v sekci věnované možnostem využití dynamické fosforové MR spektroskopie k jejímu hodnocení. Velká část programu se týkala žilní trombózy a nových antikoagulancií. V indikaci žilní trombózy je zatím v rutinní praxi nejvíce zkušeností s rivaroxabanem. Jsou vesměs příznivé a je zřejmé, že se významně neliší od výsledků předchozích klinických zkoušení.
Pozvání na kongres přijala také řada zahraničních hostů. Můžete zmínit aspoň některé a také témata, kterými se ve svých sděleních zabývali?
Bylo pro nás poctou, že jubilejního kongresu naší společnosti se zúčastnila řada významných představitelů evropské a světové angiologie. Byli mezi nimi například prezidenti tří mezinárodních angiologických organizací – prof. Fletcher z Austrálie, prezident International Union of Angiology, prof. Carpentier z Francie, prezident European Society for Vascular Medicine, a prof. Allegra z Itálie, prezident Central European Vascular Forum. Dále to byli představitelé angiologie sousedních zemí – prof. Dzsinich a prof. Pecsvarady z Budapešti, prof. Czihal z Německa, prof. Szostek z Polska, prof. Štvrtinová ze Slovenska, prof. Poredoš ze Slovinska, prof. Novo a prof. Andreozzi z Itálie, prof. Avram z Rumunska, prof. Clement z Belgie, prof. Michiels z Nizozemska a další. Přednášky zahraničních hostů byly rozmístěny podle tematického zaměření do jednotlivých sekcí a významně je obohacovaly o nová témata. Prof. Fletcher se např. zaměřil na péči o pacienty s diabetickou nohou, prof. Carpentier se věnoval významu kapilaroskopického vyšetření pro posouzení prognózy pacientů se sklerodermií a prof. Allegra referoval o dosavadních zkušenostech s použitím NOAC při léčbě žilní trombózy. \\
V poslední době je pozornost médií upřena mimo jiné také na poněkud kontroverzní téma léčby kritické končetinové ischémie kmenovými buňkami. Převládající názor širší odborné veřejnosti tento postup považuje spíše za experimentální. Má již léčba kmenovými buňkami dostatek vědeckých důkazů o účinnosti a bezpečnosti u těchto pacientů?
Téma kmenových buněk nemohlo být opomenuto. Byla mu věnována část programu, složená z přednášek mezinárodního týmu odborníků – doc. Maďariče z Bratislavy, prof. Caradonny z Itálie, prof. Amanna z Německa a dr. Procházky z Ostravy, kteří se pokusili o zhodnocení významu aplikace kmenových buněk pro záchranu končetin, u nichž jsou vyčerpány možnosti chirurgické rekonstrukce nebo perkutánních intervencí. Odhaduje se, že v naší zemi je taková situace u přibližně pěti set osob za rok. Na základě metaanalýz dosavadních klinických studií lze soudit, že by u významné části z nich bylo možné tímto způsobem v rámci komplexní péče amputacím zabránit.
Díky nástupu NOAC do praxe získali pacienti s TEN nové možnosti. Můžete stručně zmínit, jaké jsou schválené indikace použití NOAC v angiologii?
Všechna tři nová antikoagulancia jsou v současnosti schválena pro prevenci a léčbu žilní trombózy a mohou být používána. Úhrada pojišťovnami byla dosud v této indikaci poskytnuta pouze rivaroxabanu, a tak většina dosavadních zkušeností se týká tohoto přípravku. Lze očekávat, že po vyřešení úhrad také dabigatran a apixaban najdou své skupiny pacientů. Je ale už nyní možné říci, že mnohá očekávání v minulosti spojovaná s NOAC se v klinické praxi naplňují. Léčba žilní trombózy se zjednodušila a pravděpodobně i zkvalitnila. Svědčí pro to např. dvě z prací zahraničních účastníků přednesených při letošních Angiologických dnech, ukazující rychlejší průběh rekanalizace žilních trombóz při použití NOAC.
Celý blok programu byl věnován prevenci vaskulárních onemocnění. Jaké nedostatky a problémy vidíte v této oblasti?
Jeden z problémů představuje okolnost, že ateroskleróza v oblasti končetinových tepen působí dojmem, jako by byla méně závažná, protože se netýká životně důležitých orgánů. To způsobuje, že farmakologická prevence aterosklerózy je u těchto osob prováděna hůře než u pacientů s ICHS nebo s postižením karotid, dostávají méně často antiagregancia, statiny a antihypertenziva.To má za následek, že prognóza klaudikujících pacientů je ve skutečnosti asi 2,5krát horší než u nemocných s anginou pectoris. Dalším problémem klaudikujících pacientů je přímé omezení jejich hybnosti s akcentací sedavého způsobu života a se zvýšením jejich kardiovaskulárního rizika. Pohybová léčba, která je zdůrazňována ke zlepšení výkonnosti při chůzi, tak má i význam z hlediska prognózy pacientů.
Varixy jsou poměrně častým nálezem, se kterým přicházejí pacienti k cévnímu specialistovi. Je v oblasti diagnostiky či léčby něco nového, co by měli kolegové neangiologové vědět?
Je známo, že vedle klasické chirurgické léčby varixů se v posledních letech stále více ke korekci žilní nedostatečnosti používá různých endovenózních přístupů, nejčastěji laserové nebo radiofrekvenční ablace. Počty prováděných výkonů jsou ovlivňovány úhradou pojišťovnami, přesto se každoročně zvyšují, zatímco klasické operace jsou prováděny méně často. Je to v souladu se současnými mezinárodními doporučenými postupy, které endovenózní způsoby léčby upřednostňují.
Zdroj: Medical Tribune