Obnovení sexuální aktivity brzy po infarktu přispívá k přežití

„Sexualita a sexuální aktivita jsou ukazatele blahobytu, obnovení sexuální aktivity brzy po infarktu může být součástí vnímání sebe sama jako zdravého, fungujícího, mladého a energického člověka, a to může obecně vést ke zdravějšímu životnímu stylu,“ uvádí autor studie profesor Yariv Gerber z izraelské univerzity v Tel Avivu.

Sexuální aktivita je forma fyzického cvičení, zvyšování srdeční frekvence a krevního tlaku. Náhlá silná fyzická námaha může někdy sice vést k infarktu myokardu, ale navzdory tomuto spouštěcímu efektu pravidelná fyzická aktivita snižuje dlouhodobé riziko negativních výsledků souvisejících se srdcem. Takže i když epizodická sexuální aktivita může někdy vyvolat srdeční příhody, přesto je toto riziko nižší u jedinců, kteří pravidelně cvičí. Patří to pak k důvodům, proč někteří pacienti (včetně mladších) po infarktu podle prof. Gerbera váhají s obnovením sexuální aktivity po dlouhou dobu. Tato studie zkoumala, zda obnovení sexuální aktivity krátce po hospitalizaci pro první IM bylo spojeno s přežitím po více než dvě desetiletí.

Data byla získána z izraelské Studie prvního akutního infarktu myokardu, která zahrnovala 495 sexuálně aktivních pacientů ve věku 65 let a méně, kteří byli hospitalizováni pro první IM v letech 1992 až 1993. Průměrný věk byl 53 let a v 90 procentech se jednalo o muže.

Informace o frekvenci sexuální aktivity byly shromážděny ve dvou časových intervalech. Poprvé během počáteční hospitalizace, kdy byla sexuální aktivita zjišťována za rok předcházející infarktu, a podruhé tři až šest měsíců poté. Na základě frekvence hlášené při dvou rozhovorech byli účastníci rozděleni do dvou skupin: ti, kteří se po IM zdrželi sexuální aktivity nebo snížili její frekvenci (47 %), a ti, kteří frekvenci sexuální aktivity po IM udrželi nebo zvýšili (53 %).

Během mediánu sledování 22 let zemřelo 211 (43 %) pacientů. Při srovnání rizika úmrtí mezi těmito dvěma skupinami investigátoři zohlednili základní rozdíly v dalších charakteristikách, které by mohly také předpovědět úmrtnost, jako je socioekonomický stav, deprese, fyzická aktivita, obezita, zdraví podle vlastního hodnocení a závažnost infarktu.

Jak se ukázalo, udržování/zvyšování frekvence sexuální aktivity během prvních šesti měsíců po IM bylo spojeno s 35procentním snížením rizika úmrtí ve srovnání s abstinencí/snížením frekvence sexuální aktivity. Přínos přežití spojený s udržováním/zvyšováním frekvence sexuální aktivity byl většinou způsoben snížením nekardiovaskulární úmrtnosti, jako je karcinom.

Podle prof. Gerbera opětovná sexuální aktivita krátce po infarktu může být známkou lepší klinické a psychosociální rehabilitace. „Mezi možná vysvětlení přínosu pro přežití pozorovaná u skupiny se zvýšenou frekvencí sexuální aktivity patří zlepšená fyzická zdatnost, silnější vztahy s partnery a mentální schopnost ‚odrazit se‘ od počátečního šoku z události během několika měsíců,“ uvedl.

Na druhou stranu u pacientů, kteří vnímají své zdraví jako špatné, může být méně pravděpodobné, že začnou znovu mít sex. Profesor Gerber poznamenal, že nízký podíl žen a relativně nízký věk účastníků může omezit obecnost výsledků na ženy a starší jedince. Dodal, že se jednalo o observační studii a příčinnou souvislost nelze předpokládat. „K udržení pravidelné sexuální aktivity jsou zapotřebí četné fyzické a psychosociální zdravotní parametry. S ohledem na to je čistá výhoda samotné sexuální aktivity stále předmětem debaty,“ dodává s tím, že tato zjištění by měla sloužit ke snížení obav pacientů z návratu k obvyklé úrovni sexuální aktivity brzy po infarktu.

Zdroj: MT