O diabetu ve světě po socioekonomické stránce

Diabetes je pandemií současné společnosti, jak říkají odborníci na diabetologických akcích světového formátu, a letošní kongres EASD v Mnichově nebyl výjimkou. I přes zvyšující se incidenci této chronické choroby stále nebyl vyvinut komplexní vzdělávací systém, který by snižoval riziko rozvoje diabetu, a tak není divu, že se pořád najdou lidé, kteří si myslí, že se jedná o nemoc z přejídání se sladkého. Těžko si pak představí zdravotní komplikace, se kterými je nekontrolovaný diabetes spojován. Dle definice zdraví Světové zdravotnické organizace WHO se však přívlastek zdravotní nespojuje pouze s fyzickou složkou zdraví. Zdraví je definováno také jako stav psychické, sociální a estetické pohody. Na kongresu EASD jsme se na tyto komplikace zaměřili právě z této „dia‑socio‑eko“ perspektivy.

Jak drahý je diabetes pro švédské zdravotnictví?

Rozsáhlé národní studie ve Švédsku, které byly na EASD představeny docentkou K. Eeg‑Olofssonovou z Univerzity v Uppsale a zástupkyní nejmenované farmaceutické společnosti A. Kalkanovou, prokazují, že nedostatečná kontrola glykémie u pacientů s DM prvního či druhého typu je spojována s výrazně nižší kvalitou života. Pokud se v posledních letech prevalence léčených diabetiků druhého typu ve Švédsku zvýšila takřka stoprocentně a tento stav je spojován s výskytem závažných komplikací, dle studií došlo i k výraznému ekonomickému zatížení místního zdravotního systému.

Zatímco se všechny dosavadní studie ve Švédsku zaměřovaly pouze na dílčí výdaje s diabetem spojené a v limitovaném časovém rozmezí, studie představená A. Kalkanovou na zářijovém EASD si kladla za cíl zhodnotit celkové výdaje formou cost‑illness analýz, které vznikly v období let 2006–2014 v souvislosti s léčbou pacientů s diabetem 2. typu.

„Prevalence diabetu se v průběhu osmi let, kdy výzkum probíhal, zvýšila o 78 procent a naneštěstí u mladších skupin obyvatel, ve kterých převládají muži nad ženami,“ uvedla A. Kalkanová. Spolu s celkovým počtem diabetiků se také zvyšoval počet pacientů s makrovaskulárními i mikrovaskulárními komplikacemi. A zvýšila‑li se více než dvojnásobně míra hospitalizace i ambulantních zákroků, nárůst byl pozorován i u výdajů s nimi spojenými (na úrovni nemocnic až o 75 procent, přesto náklady za antidiabetika představují jen nepatrnou část, čtyři procenta těchto výdajů, a to i přes vyšší cenu nových léčiv). K. Eeg‑Olofssonová a A. Kalkanová se v závěru svých prezentací shodly na tom, že v řešení této situace mohou snížit cenu výdajů spojených s DM programy prevence choroby samotné a konečně i jejích komplikací.

Irský diabetik stoná zadarmo

Léky pro terapii onemocnění chronického charakteru a všech jeho komplikací jsou v Irsku sponzorovány vládou. Pro pochopení systému proplácení léčiv – v Irsku existují tři základní schémata.

Pro pacienty s nízkými příjmy existuje tzv. Medical card, se kterou odebírají svá léčiva zdarma, platí pouze dispenzační poplatek 2,5 eura za položku. Bez způsobilosti získat tuto kartu si pacienti hradí léčiva v plné výši sami, popř. si mohou zařídit tzv. Drug payment scheme, a to v případě, že odebírají více přípravků, ať už samostatně, či v rámci rodiny, na kterou je tento program také aplikovatelný. Pokud pacienti s uzavřeným „pojištěním“ tohoto typu přesáhnou hranici měsíčního poplatku 144 eur, dostávají daný měsíc následně odebraná léčiva zdarma.

Poslední typ „úhradové úlevy“ je určen pro pacienty trpící chronickými onemocněními, jedná se o tzv. Long‑term illness scheme. Do této skupiny spadají právě diabetici, parkinsonici, epileptici, lidé s hydrocefalem, hemofilií, roztroušenou sklerózou, fenylketonurií apod. Svůj stav prokazují příslušnou kartičkou, která je opravňuje k odběru léčiv pro léčbu choroby i všech komplikací s ní spojených zcela zdarma.

Snížit výdaje za léčbu vlastnímu pacientovi, i takovým způsobem je možné podnítit dostupnost antidiabetické terapie a konečně i její efektivitu. V současnosti v Irsku trpí diabetem na 225 840 obyvatel z celkových 4,6 milionu. Jen pro srovnání, v České republice se nejaktuálnější číslo pohybuje kolem jednoho milionu (ÚZIS ČR obsahuje poslední data z roku 2013), to je takřka desetina naší populace.

V Nizozemsku o vztahu diabetu a socioekonomického statusu

Jak spolu souvisejí úspěšná kompenzace diabetu a socioekonomický status (SES) jedince, na to se ve své prezentaci zaměřila A. Rutteová. V Nizozemsku byla provedena analýza sledující vztah mezi SES diabetika a glykemickou kontrolou na úrovni primární až terciární zdravotní péče. Studie definovala socioekonomický status po stránce pracovní (zaměstnání), společenské (rodina, vzdělání) a ekonomické (příjem). Data byla získána na základě zodpovězení zdravotnického dotazníku pacienty v letech 2009–2012. Hlavním východiskem studie, která zahrnula pacienty s více než desetiletým trváním diabetu v průměrné věkové skupině 62 ± 8 let, byl fakt, že pozitivních výsledků v léčbě DM spíše dosahovali pacienti v partnerském vztahu neboli sdílení zátěže nemoci a jejích komplikací po společensko‑ekonomické stránce přinášelo signifikantnější redukci hodnoty HbA1c v porovnaní s výsledky ve skupině pacientů bez partnera.

Ať už se o diabetu v posledních měsících mluví z jakéhokoli úhlu pohledu, všechna sdělení se shodují na jedné věci – pokud se rapidně zvyšuje počet diabetiků ve světě, nedostatečně využíváme dostupných nástrojů, jež by zamezily dalším případům incidence a především rozvoji komplikací diabetu, které ztěžují život pacientům a přinášejí ekonomickou zátěž jednotlivým zdravotním systémům. Řešením není pouze vývoj nových léčivých přípravků, ale zhodnocení toho, co už máme k dispozici. Změna standardu zdravotní péče, způsobu léčby a především edukační programy, které by zamezily rozvoji nových případů choroby a jejích komplikací, přinesou úsporu ve zdravotnictví. A ta se může použít na pozitivní rozvoj ostatních složek lidského zdraví, nebo chcete‑li well‑being, dobrého bytí.

Zdroj: MT